nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Universita v Innsbrucku je jedním ze světových center zabývajících se výzkumem kvantové teorie. Práce Antona Zeilingera a jeho kolegů v Innsbrucku – jako např. experimentální demonstrace kvantové teleportace – pravidelně vycházejí ve světových renomovaných časopisech. Nedávno se nám mohl v laboratořích university naskytnout překvapující pohled: dalajlama diskutující s hloučkem fyziků a pozorující experimenty z kvantové optiky. Tato návštěva dalajlamy navazovala na setkání v indické Dharmsale v říjnu 1997, kdy během pěti dnů fyzici diskutovali s dalajlamou o fyzice a kosmologii.
V Dharmsale Zeilinger předvedl dalajlamovi mimo jiné i některé experimenty demonstrující korpuskulárně – vlnový dualismus (jedná se o to, že při některých experimentech se elektrony chovají jako částice a při jiných jako vlny). V Innsbrucku bylo možno dalajlamovi předvést další technicky náročnější experimenty. Zeilinger řekl, že dalajlama bez problému přijal, že fotony mají částicové i vlnové vlastnosti, neochotně však akceptoval, že jednotlivé kvantové události jsou náhodné a odmítal například přijmout, že nemůžeme rozhodnout, kterou dráhou letěl foton v dvouštěrbinovém interferenčním experimentu. Zeilinger k tomu poznamenal, že kontinuita existence je pro buddhisty velmi důležitá, protože vede k reinkarnaci.
Pozorování hraje klíčovou roli v tom, co můžeme poznat jak v kvantové teorii tak v buddhismu, a Zeilinger byl překvapen, že dalajlama souhlasil s tím, že jsou nejenom hranice toho, co můžeme změřit, ale též toho, co můžeme poznat, a to dokonce principiální. Co je tedy Tibetský buddhismus a jaký má vztah k fyzice? Jak říká Alan Wallace, tlumočník při setkání, "buddhismus je duchovní tradice zahrnující v sobě empirická, filosofická a religiósní témata, a obsahující např. víru v reinkarnaci". "Buddhismus," vysvětluje, "je založen na čtyřech vznešených pravdách: pravda o strasti; o vnitřním původu strasti; o možnostech zastavení strasti; a o tom, že buddhismus představuje cestu k tomuto zastavení. Základem je, že kořenem utrpení je nevědomost a sebeklam a že cesta k osvobození je cestou poznání a 'vhledu'."
Alan Wallace má dobré předpoklady k tomu, aby se zabýval vztahem mezi vědou a buddhismem. Strávil 14 let jako buddhistický mnich v Indii, Švýcarsku a USA. V 80. letech úspěšně ukončil studium fyziky na Amherst College. Nyní působí jako tibetolog na University of California.
Wallace říká, že "pro buddhistu je přirozené zajímat se o vědu, protože představuje nejúspěšnější a nejkompletnější teorii popisující fyzický svět, kterou máme. Buddhistické hledání pravdy nezahrnuje pouze podstatu vědomí, o kterém ví dnešní věda velmi málo, ale též celý svět, který vnímáme."
Wallace též souhlasí s tím, že kvantová mechanika a buddhismus mají mnoho podobných prvků: nejsou ani plně objektivní (některé kvantové vlastnosti mají smysl pouze v souvislosti s měřením) ani plně subjektivní. Problémy vztahu těla a mysli mají podobný charakter. Podle Wallaceho si dalajlama dříve neuvědomil, že tento druh filosofických otázek může být tak jasně demonstrován v laboratoři, zatímco fyzici byli překvapeni, že introspektivní přístup buddhismu vede též k podobným otázkám.
Koordinátor konference v Dharmsale, fyzik Arthur Zajonc, říká, že mnoho buddhistických náhledů by mohlo být velmi užitečných pro filosofickou interpretaci kvantové mechaniky. "Brzy se ukázalo", dodává, "že Tibetský buddhismus nabízí rozsáhlý a jemný systém filosofických přístupů, z jejichž znalosti bychom měli na Západě prospěch, dokonce i ve vědě." V Dharmsale se již uskutečnilo šest konferencí z cyklu "Mysl a Život", při kterých se dalajlama setkával s vědci. Předchozích pět konferencí se týkalo mozku, vědomí a příbuzných problémů. Šestá konference byla první, která se zaměřila na fyziku. Podle Wallaceho jsou konference reakcí na dalajlamův zájem o vědu a jeho přesvědčení, že Tibetský buddhismus se nemůže obracet zády k moderním poznatkům. Konference mají dva hlavní důvody: uvést dalajlamu do vědecké problematiky na vysoké úrovni a podnítit vědce k novým myšlenkám, inspirovaným filosofií tibetského buddhismu, psychologií a meditací. Astrofyzik George Greenstein (Amherst College) promluvil v Dharmsale o kosmologii. Mezi dalšími přítomnými fyziky byli např. Piet Hut (Institut of Advanced Studies - Princeton) a David Finkelstein (Georgia Institut of Technology).
Jak informoval Greenstein, rozhovory obsahovaly značné množství faktických informací, o které se dalajlama velmi zajímal. Též se diskutovalo o filosofických otázkách. Například: Byl velký třesk okamžikem stvoření anebo pouze přechodem z jednoho stavu do druhého? Jak máme porozumět stvoření? Existoval čas a fyzikální zákony před stvořením?
Greenstein říká, že filosofické otázky nejsou nikdy zodpovězeny, pouze o nich můžeme diskutovat novými a zajímavými způsoby. Doufal, že dalajlama bude klást otázky novými způsoby. "To se ve všeobecnosti stalo," říká, "ale nemohu citovat jednotlivosti, bylo to spíše nevyhraněné a pod povrchem."
A proč do Dharmsaly přijel Zeilinger? "Věda je úsilí, se kterým jsme začali nedávno, teprve vzlétáme a je důležité zapojit všechny intelektuální tradice světa."
Chtěl by Greenstein pokračovat v diskusích? "Chtěl bych se do Dharmsaly vrátit," říká. "Vzhledem k tomu, že jsme diskutovali celou fyziku a astronomii, zůstali jsme jen na povrchu. Přiletěli jsme nad nový kontinent. Chtěl bych se vrátit, přistát a trochu se porozhlédnout."
Physics World, srpen 98
Se zájmem jsem si přečetl váš článek o rozhovorech dalajlamy s fyziky na universitě v Innsbrucku. Domnívám se, že dialog mezi fyzikou, filosofií a náboženstvím je velmi důležitý. Musím však podotknout, že to nebylo poprvé, kdy se dalajlama v Evropě setkal s fyziky. Když v roce 1983 navštívil CERN, požádal mě, abych zorganizoval diskusi o vztahu mezi fyzikou a buddhismem.
Dialog trval několik hodin a ze strany fyziků nejvíce přispěli John Bell, Leon van Hove a Maurice Jacob. Dotkli jsme se několika témat, ale hlavně jsme probírali, jakou roli má "vakuum" v kvantové mechanice a "prázdnota" v buddhismu. Ukázalo se, že ani jedno není skutečně prázdné, ale obsahuje množství jevů, což přispívá k "jednotnému" porozumění povahy přírody.
Když jsem se dalajlamy zeptal, co by se stalo, kdyby byl objeven fyzikální jev, který by odporoval buddhistickému učení, odpověděl, že by se to nemohlo stát, protože Bůh napsal dvě písma – svaté knihy a přírodu – a kdyby se objevil nějaký rozpor, bylo by nutné změnit interpretaci svatých knih. Poznamenal jsem, že mě jeho odpověď překvapuje (podobný názor vyjádřil již Galileo Galilei), protože totéž jsem slyšel od papeže Jana Pavla II, když navštívil CERN. Dalajlama odpověděl, že to není překvapující, protože o této věci s Janem Pavlem II hovořili a plně se shodli.
Dialog mezi dalajlamou a fyziky též ukázal, že vzájemné porozumění je obtížné už jen proto, že obě strany používají různé "jazyky". Existuje však obecná shoda v tom, že žádný skutečný konflikt mezi vědou a náboženstvím není. Musí se však ještě vyjasnit důležitost těchto dvou oblastí pro lidskou existenci. Světová konference o vědě, která se uskuteční v roce 1999 v Budapešti, nám umožní v tomto dialogu pokračovat.
Herwig Schopper
(generální ředitel CERNu v letech 1981-1988)
(Physics World, říjen 98)
Přeložil V. Pravda
