nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Celkem bez mimořádné pozornosti v záplavě jiných titulů se podařilo spojenými silami mnoha našich přátel vydat tuto nahrávku. Po několika návštěvách a seminářích náda jógy Rúpa Vermy jsme všichni toužili, abychom mohli předložit i širšímu publiku jeho krásnou, duchovní hudbu. Protože jiná vydavatelství neprojevila dostatečný zájem, ujali jsme se toho - a rádi - nakonec sami. Dvě rágy, z nichž jedna je přes čtyřicet minut dlouhá, vzbuzují pozornost svou odlišností od jiných sitáristů. Rúp Verma nenazval náhodně své CD Chétná - vědomí, protože každý jeho tón je plně prožitý a přináší nám duchovní radost a energii. Jeho álápy - úvody jsou vznešené, prodchnuté láskou a mírem. Souhra s tablistou Subhášem Sarkárem je jednotou vedoucí ke společnému vyvrcholení. Doporučuji každému k meditaci.
Při vystoupení v Bratislavě se podařilo udělat kvalitní záznam a tak se nám zde nabízejí další tři rágy s Rúpem Vermou. Opět přesvědčuje, že jeho silnou stránkou jsou úvodní improvizace, mezi nimiž obzvláště vyniká rága Kirwáni v jihoindické melodice. Vůbec celá tato rága je mimořádně vydařená. Ačkoli si Rúp Verma libuje spíše v pomalejších částech rág, přesvědčuje právě v živém koncertu i o své vysoké technice. Za pozornost stojí naladění spodních strun jeho sitáru a velmi čistá hra na ně, s čímž jsem se nesetkal ještě u žádného sitáristy. Závěrečné moře v třetí části rágy má symbolizovat odlet Rúpa za oceán, ale je zároveň příslibem dalších návratů. Oproti studiové nahrávce je samozřejmě kvalita této o něco horší, nicméně to vůbec není hudbě na závadu.
Černá bratrstva ve Venezuele jsou tvořena potomky otroků, kteří byli dováženi z Afriky Portugalci již od 16. století i přes pozdější zákaz. Žijí hlavně na severním pobřeží ve vesnicích a tvoří zhruba 10 % populace. Do bratrstev však náleží též polokasty, takže se potom počet zvyšuje na 40 % populace. Podle nástrojů pocházeli otroci hlavně z Pobřeží Slonoviny, Beninu, Konga, Zaire a Angoly. Svými vlivy potom vytvořili tzv. afroamerickou hudbu, což se neprojevuje samozřejmě pouze ve Venezuele, ale v celé karibské oblasti. Ačkoli jsou vírou katolíci, začali ve svých obřadech využívat hlavně různé druhy bubnů a zakázané pánevní tance. V současné době se prezentují na dvou hlavních křesťanských festivalech, ale vedle nich též několikrát ročně ve dnech zaslíbení. Využívá se velké množství jedno - i dvoustranných bubnů, na něž se hraje buď rukama nebo paličkami, obvykle ve dvojici. Občas se využívá flétna, která má spíše rytmickou než melodickou funkci a čtyřstrunná kytarka se španělskými prvky v doprovodu. Také zpěv, obvykle v pentatonických stupnicích, užívá kastilského nářečí ze Španělska. Většinou předzpěvuje sólista a opakuje sbor. Rytmy jsou velmi zajímavé a často vynalézavé. Nahrávky jsou z několika oblastí a je skvělé, že se je podařilo zaznamenat, protože v současné době do této hudby již začaly pronikat syntetizátory a saxofony.
Pro nás zcela skrytá v důsledku socialistických popových písní zůstává tato úžasná hudba. Neví se přesně, ze kdy tento severovietnamský styl ca tru pochází, ale usuzuje se, že z 15. století, protože teprve tehdy vznikla dlouhokrká loutna dan daj, která se v něm užívá. Nejdůležitější je v ca tru zpěv, a proto se rozlišují tři styly písní: zábavné, chrámové a soutěžní. Na tomto CD je devět písní, z nichž je první chrámová, ostatní zábavné. Ovšem pod slovem zábavné si nesmíme představovat něco kdovíjak lehkého. Je to spíše rozlišení textové, protože sem patří písně lyrické, milostné atd. Nejdelší skladbou zde je třináctiminutová skvělá báseň o loutně čínského básníka Po Ťü-I z 9. století (zde uváděn Bai Džu Ji, asi vietnamská zkomolenina), převedená do vietnamštiny. Jinak se ovšem vše zpívá stejným způsobem a není věru nikterak lehký. Vždy zpívá zpěvačka. Ta se několik let učí speciální dechovou techniku, aby mohla zpívat s vydechováním po částech a vytvářet zvláštní vibrato a různé ornamentace. Další léta se učí současně se zpěvem hrát na nástroj phač, což je tenké bambusové nebo dřevěné prkénko umístěné před ní na podlaze, na něž se hraje dvěma hůlkami. Jedna je pevná a cylindrická, druhá zašpičatělá a podélně rozříznutá. Tím lze zároveň vytvářet tóny vysoké a hluboké, hlasité a jemné, jasné a zastřené. Dalším důležitým nástrojem je dvoustranný bubínek trong čau, na který se hraje též dvěma dřevěnými hůlkami nahoře a ze strany. Ovšem hráč musí být největším znalcem ca tru, aby správně vnímal nádechy zpěvačky a umisťoval občasné údery do přestávek dechu. Doprovod není nikterak pravidelný a rytmizující, spíše se vše stává jakousi meditací, v níž jsou oba hráči sjednoceni s třetím loutnistou. I ten nedoprovází zpěv, ale zvláštním způsobem vyplňuje přestávky, začíná a končí písně a hraje svoje melodie a rytmy. Celý tento styl je jedinečnou ukázkou naprosto odlišného přístupu ke zpracování písně.
