nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Zájemcům o duchovní hudbu je tento německý autor velmi dobře již léta znám různými svými nahrávkami, které byly vždy vynikající a oslovovaly. Obzvláštním hitem mezi jóginy byla svého času deska buddhistckých západních meditací, kde s pomocí syntetizátoru a zpěvu manter dokázal vytvořit opravdu meditační atmosféru. Obdobně to bylo s jeho hrou na tanpúru a alikvótním zpěvem. Název tohoto Cd nám vyjadřuje nejstarší formu vícehlasého zpěvu, kde hlasy postupují souběžně. Ve 12. století se tento výraz užíval pro vydržované spodní tóny s melismatickými proměnami horního hlasu. protože však tento výraz byl spojen zpočátku pouze s varhanami, přidržel se toho i P. M. Hamel. Ve svých čtyřech skladbách hraje především na varhany, které občas doplní védskou lasturou a jemnými tibetskými činelky. Vůbec celá nahrávka je nesmírně jemná a i ve vypjatých pasážích, kdy hraje celé varhanní plénum, neruší meditativní poslech. Některá místa vyžadují velkou pozornost, jak jsou tichá. Autor volí jako nejčastější motiv jemné bublání hlubokých tónů varhan, nad nimiž skoro minimalisticky obměňuje horní hlas. Je požitek sledovat jeho nápady, které nejsou samoúčelné. Máme zde prostě k dispozici opět špičkovou hudbu, se kterou nesnese srovnání většina syntetizátorové nadprodukce.
Není to tak dávno, co jsem zde chválil nahrávku HARMONIC MEETINGS. Tato nahrávka pochází opět z kostelů, tentokrát ze tří v New Yorku a Sydney v Austrálii a tři ze čtyř nahrávek pocházejí ze živých koncertů. To dokazuje obrovské mistrovství hudebníků, kteří v podstatě jen zpívají bez jakéhokoli doprovodu. Nejdelší, ústřední skladba je již deset let stará, ale právě ona nám ukazuje, že hudba je věčná. Kdybychom měli z nahrávek u nás dostupných vybrat některou, která pročišťuje čakry, je to právě tato, ačkoli o tom nemluví. Je fascinující sledovat, jak sedm zpěváků vytváří jediný, nepřerušený tón, který je něžný, hladivý, sametový a uklidňující, ale zároveň postupně stoupající, velkou silou naléhající, vše v člověku rozeznívající, slyšení neslyšitelného přinášející - protože neslyšíme jen zpěv, ale zvony, flétny, strunné nástroje a mnoho dalšího - zpěv, který je zároveň harmonický tradičně, zároveň chvílemi alikvótní, ale ne samoúčelně, skutečně hudba budoucnosti, hudba léčivá, hudba duchovní. Zde se dá jen odevzdat a plynout v bezmezném obdivu k tomu, co je člověku možno. 5 bílých lotosů 5 červených lotosů
Již vícekrát jsem se zde rozplýval v recenzích chválou nad Davidem Hykesem. Jeho alikvótní (nebo jak on říká harmonický či odborně nazývaný bifokální) zpěv překračuje meze obyčejného zpěvu a jde dál do našeho srdce a za naši mysl. Dá se říci, že ve svých dalších skladbách Hykes překračuje pouhé zpívání a hledá jiné zvukové možnosti. Po spojení s vynikajícím íránským hráčem na buben zarb Džamčidem Čemiranim se také více inspiruje islámskou či súfijskou poezií. Proto se zde na CD objevují dvě zhudebněné básně velkého mistra Dželáleddína Rúmího a také syntetizátor, v něčem připomínající Ganapati Saččidánandu Svámídžího. Básně Rúmího jsou krátké, ale silné: "Je cesta mezi slovy a srdcem. Na této cestě jsou spojena všechna tajemství vesmíru a duše. Ta cesta se otevírá v tichu. Přeruší-li se ticho, cesta se uzavře." Od počátku, kdy jsem slyšel hudbu Davida Hykese, bylo jasné, že jde o duchovní záležitost. On se však o tom nikde nezmiňoval. I na návštěvě v Praze se k tomuto dotazu vyjádřil velmi sporadicky. Avšak na tomto CD má dva dlouhé duchovní texty a v bookletu dlouhé vysvětlení o tom, že stále zpíval beze slov, ale přitom mohou mít slova velkou účinnost. Zajímavé je, že vedle dvou instrumentálních skladeb zpívá všechny ostatní anglicky, zvláštním, jakoby poloalikvótním zpěvem. Místy je to zajímavé, ale spíše bych řekl, že větší účinek měly jeho zpěvy beze slov, nebo s jednou mantrou. Doprovod všech čtyř písní je v podstatě stejný - citery a zarb, takže je při jejich délce - každá přes 15 minut, dost náročné udržet pozornost. Přesto všechno má toto CD opět obrovskou duchovní sílu.
