Recenze knih Hudbební recenze, dle abecedy Hudební recenze, dle zemí a oblastí

Turgun Alimatov (sato, tanbur, dutar)

Ouzbekistan
(CD, OCORA/Studio Matouš, 1995, k.č. C560086)

Hudba na tomto CD je názorným příkladem, jak asi vznikala všude na světě lidová hudba. Její interpret, uzbekistánský mistr Turgun Alimatov hraje na strunné nástroje dutár a tanbur (drnkací) a sato (smyčcový tanbur), občas doprovázený svým synem Ališerem na dutár či tanbur. Ačkoli hrál léta na housle v taškentském divadle a je vzdělán také v klasické hře maqámů, nakonec byl přiveden k lidové hudbě. Sám mluví o tom, že bucharský emír měl své hudebníky, kteří hráli jen pro něj a ne pro ostatní lidi. Nebylo to ani tak ze sobeckých důvodů, ale protože tuto vysoce kultivovanou, duchovní hudbu byl schopen poslouchat jen málokdo. Proto se Turgun rozhodl, že uchová její vnitřní hodnoty, ale nebude hrát v maqámech, nýbrž spíše srdcem a kratší skladby, jimž by porozumělo co nejvíce lidí. Je hodně ovlivněn indickou hudbou a říká, že hraje na tanbur jako básník Nawaí v Indii v 16. století. je to možná podobné otázce autenticity středověké hudby v Evropě. Také nevíme, jak to znělo a pokoušíme se to cítit srdcem s použitím všech dostupných znalostí. Turgun Alimatov přináší nejen radost, ale též mír do srdce ve svých 15 skladbách. Všichni jsme jen nástroje v rukou božích.

Alla

Foundou from Bechar-Le Foundou
(CD, Al Súr/Classic, 1992)

Úd je jedním z nejrozšířenějších nástrojů klasické arabské hudby. Je to loutna s krátkým zalomeným krkem, bachratým korpusem a pěti zdvojenými strunami. Její zvuk se pohybuje od sametového a temného v hlubších polohách až k jiskřivému, skoro citerovému ve výškách. Způsobuje to také plektrum, jímž se na něj hraje. Zde se nám představuje sólový hráč, doprovázený jen v jedné skladbě ještě na buben darbuka, pocházející z Becharu, alžírského města v Sahaře. Jméno Alla je pseudonym Abdellazíze Abdelláha, který v sobě mísí krev arabskou i nomádskou. To se také projevuje v jeho hudbě. Začal hrát v šestnácti letech na nástroj, který si sám vyrobil. Nyní, kdy je mu kolem padesáti, je jedním z nejslavnějších údistů nejen v Alžírsku. Ačkoli jeho hudba je vlastně improvizací, vytvořil si svůj vlastní styl Foundou, nazvaný podle přezdívky jeho otce. V něm se objevují též prvky diwánu, koncertu spojeného s poezií, čerpá také z marockého melhounu (lyrické, milostné poezie). V dlouhých improvizacích jsou meditativní i dynamické pasáže chvílemi bezstarostné prozpěvování a hlavně naprosté se sžití s nástrojem a výrazem.

Foundou from Bechar-Taghit
(CD, Al Súr/ Classic, 1994)

Na tomto CD pokračuje Alla ve svých improvizacích na úd a také svém stylu Foundou spolu s příjemným prozpěvováním. Tentokrát doprovází všechny skladby na buben darbuka Youval Micenmacher a nejen to, jedna skladba - velmi citlivá - je pouze na bubínky. Název CD je podle oázy vzdálené asi 95 km od Becharu, z níž pochází Allův otec. Allova hudba je tak mnohotvárná, že už neuvádí ani časy, protože skladby se prolínají, ani jakékoli poznámky o skladbách a v bookletu je pouze krásný obrázek pouště se vzdálenou postavou muže a slovy: poušť - ticho a rytmy člověka. Při Allových improvizacích totiž vyvstává ve fantazii posluchače cokoli - a to je na této universální hudbě úžasné.

Anonymous 4

Miracles of Sant Iago
Music from the Codex Calixtinus
(CD, harmonia mundi/Studio Matouš, 1995)

O sv. Jakubovi Velkém, prvním apoštolovi, který zemřel mučednickou smrtí, jsem zde již psal. Můžeme si pouze připomenout: po smrti v Jeruzalémě vzali žáci jeho tělo a hlavu a dopluli na člunu během sedmi dnů z Jaffy do Galicie. Když se člun blížil k břehu, byl stržen do vln moře jezdec na splašeném koni. Místo toho, aby se utopili, vynořili se s koněm pokryti lasturami hřebenatky svatojakubské. Ta se od té doby stala symbolem sv. Jakuba a odznakem poutníků. Tělo apoštola bylo pohřbeno v Compostele, galicijské vesničce v severozápadním Španělsku. Ta se vedle Jeruzaléma a Říma stala třetím největším poutním místem středověku. Pro Španěly žijící pod nadvládou muslimů se sv. Jakub zároveň stal symbolem křesťanského odboje. Až do dnešních dnů dochází u náhrobku k zázrakům a uzdravením věřících. Pro obřady v katedrále a poutníky je od konce 12. století rukopis nazývaný Jakobus nebo Liber Sancti Jacobi nebo Codex Calixtinus. Jeho pět knih obsahuje kázání o sv. Jakubovi, legendy, zázraky atd., ale také písně, které jsou od různých biskupů, hlavně francouzských, kompilované asi r. 1150 v Cluny. 90 % zpěvů je jednohlasých ke svátku sv. Jakuba (25.7.) a přenesení jeho těla z Palestiny do Galicie (30.12.). Zbývajících 10 % tvoří zhruba 20 písní, které jsou dvou- až tříhlasé. Ty jsou první předzvěstí polyfonie, která se potom rozšířila po celé Evropě. Jsou dva styly zpěvu: diskantový, kdy se oba hlasy pohybují spolu a organální, kdy nižší tenory drží dlouhé tóny a nad nimi se pohybuje melodie. Od svého založení r. 1986 se soubor čtyř amerických dívek Anonymous 4 vyvíjel ke špičkové interpretaci středověké hudby. Zatím natočil pět CD a na tomto můžeme jen obdivovat výraz i intonaci v kráse této hudby.

The Lily & the Lamb
chant & polyphony from medieval England
(CD, harmonia mundi/Studio Matouš, 1995)

Na tomto CD nám soubor Anonymous 4 interpretuje středověké anglické písně a polyfonii z doby 13.-15. století. Námětem je vztah mezi Matkou boží a jejím synem, což je symbolizováno názvem Lilie a beránek. Víme, že v Novém zákoně se o Kristově matce mnoho nedočteme, ačkoli od 12.-13. století byla zbožštěna a stala se ústřední postavou též křesťanské liturgie a nesčetného množství lidových duchovních písní a legend. Většina hymnů je ke chvále Panny Marie a jsou i součástí speciální mše. Zvláštností je, že zde máme hymny latinské - většinou monofonní, ale též anglické - obvykle rozvinutější a polyfonní. Vedle sekvencí se objevuje conductus, což je technika, kde v latině všechny hlasy zpívají ten samý text. V angličtině mají formu spíše rondellu, kde se hlasy vyměňují a vracejí k té samé melodii. K interpretaci souboru Anonymous 4 lze říci to samé jako u předešlé nahrávky - čistý, nádherný zpěv, hluboká procítěnost, uvolněnost a duchovní povznesení pro posluchače.

Love's illusion
Music from the Montpellier codex, 13th Century
(CD, harmonia mundi/Studio Matouš, 1994, k.č. HMU 907109)

Série úspěšných desek amerického dívčího kvarteta Anonymous 4 pokračuje tímto CD. Je na něm dvorská milostná lyrika trubadúrů z francouzských dvorů ze 13. století. Moteta jsou vybrána z Montpellierského codexu, který byl sepsán kolem r. 1400 a je největším zdrojem francouzské polyfonie 13. století. Moteta jsou jedno-dvou- i tříhlasá. Obsah textů je jasný, jinak jsou všechny podrobně vypsány a přeloženy v tlustém bookletu s nádherným obalem. Interpretace je fantastická. Bez jakéhokoli instrumentálního doprovodu nenechají Anonymous 4 nikoho na pochybách o tom, že patří k nejlepším na světě jak ve výrazu, tak v technice zpěvu. 29 skladeb je svou zvukovou přirozeností a uvolněností absolutní špičkou.

Ars Cameralis

Hudba University Karlovy - I.
Evropská hudba 14. století
{CD, Studio Matouš, 1993}

Soubor Ars Cameralis je již léta známý svou snahou o autentickou interpretaci středověké hudby. Ani zde tomu není jinak. Lukáš Matoušek, ostatně obdobně jako František Pok, došel k tomu, že rekonstruoval hudební nástroje podle písemných i obrazových pramenů, včetně fresek. Již jejich názvy jsou velmi zajímavé - fidula, rybebka, citola (strunné), kornamusa, krumhorn (dechové, šalmajové). Stejně tak je třeba rekonstruovat podle nepřímých zdrojů i způsob zpěvu. Skladby obsažené na CD zachycují pestrý výběr evropské hudby z okruhu pražské university během prvních padesáti let od založení (1348). Byly známy v celoevropském měřítku a měly více variant, což napomáhá při jejich rekonstrukci. U některých skladeb jsou verze instrumentální i vokální, takže můžeme vychutnat zvukové možnosti středověkých nástrojů. Většinu skladeb zpívá mezzosopranistka Zuzana Matoušková, v jiných hostuje kontratenorista Marcin Bornus--Szczycinski, který se mně osobně líbí více. Středověký zpěv může někomu méně vyhovovat pro jeho způsob frázování, avšak do celkového kontextu skladeb dobře zapadá. Je málo tak pečlivě připravených nahrávek.

Hudba University Karlovy - II.
Česká hudba 14. a 15. století
{CD, Studio Matouš, 1993}

Pokračování hudby z University Karlovy přináší vedle skladeb českého původu i ty, o nichž se domníváme, že mohly být provozovány jak na universitě, tak v komunitách studentů, kleriků i laiků. Texty jsou převážně duchovní, občas milostné. Jsou zachyceny též počátky renesance. Již na prvním CD jsou zasvěcené informace od našeho největšího odborníka na nejstarší hudbu, dr. Jaromíra Černého, jehož články a publikace lze jen doporučit hlubším zájemcům. Na tomto CD je také více hostů, hlavně na zpěv, a dalo by se říci, že je celé melodičtější a posluchačsky tudíž přístupnější. Přibyly též některé nástroje, především dechové, např. kamzičí roh, šalmaj a různé křivé rohy. Řekl bych, že výběr je možná jednolitější, interpretace a zvuk na vysoké úrovni.

A TREASURY OF GREGORIAN CHANTS

A TREASURY OF GREGORIAN CHANTS
{4 CD, AWIKA}

Minule jsem zde recenzoval dvě nahrávky gregoriánských chorálů z Itálie. Zpíval je školený sbor pod vedením školeného sbormistra. Nyní zde je k dispozici 4 CD komplet z kanadské produkce (výrobce není uveden) a přes 200 minut zpěvů. Protože technické údaje jsou nedostatečné, můžeme se podrobnější informace pouze domnívat. U dvou z CD je uvedeno, že zpívají benediktinští mniši, u zbývajících jsou pouze skladby. Snad pochází nahrávky z nějakého kanadského festivalu křesťanských mnichů, protože sbory jsou z různých klášterů. Můžeme si porovnat nahrávky italské s kanadskými následovně: u italských je cítit vynikající intonační čistota a sezpívanost, nahrávky vyznívají tak jakoby "andělsky". To u kanadských mnichů rozhodně není. Ale máte větší pocit účasti, podobně jako v kostele, když předzpěvuje kněz při mši. Asi tak to zhruba působí. Za zpěvem je cítit prožitek a víra. Zpívají mladí i staří a vše se přibližuje přirozenému běhu života. Nejprve mi trochu vadila místy poangličtěná výslovnost, ale při vícerém poslechu jsem zjistil, že může být způsobena též stářím, případně i vypadanými zuby, protože se to projevovalo jen u některých zpěváků. Každopádně ke křesťanskému rozjímání je tato hudba velmi vhodná.

Afgánistán

Afganistan - Rubáb et dutár
(CD, OCORA/Studio Matouš, 1995, k.č. C560080)

V devíti skladbách nám toto CD dává nahlédnout do světa afgánské hudby hrané na dva strunné nástroje loutnového typu doprovázené bubínky tabla. Jedním z nich je rubáb, který je považován za národní nástroj Afgánistánu. Užívá se jako sólový nástroj a v souborech doprovázejících zpěv. Zdá se, že pochází z konce 18. století. Později byl převzat v Indii, upraven a vyvinul se z něj sarod. Jenom byly odstraněny pražce a krk pokryt kovovými plátky, aby se mohla užívat glisanda. Také střevové struny byly nahrazeny kovovými. Jinak má rubáb tři hlavní hrací struny a více rezonančních. Jeho zajímavý, hluboký zvuk - trochu podobný banju - je způsoben kůží na korpusu. Oproti tomu je dutár moderním nástrojem se 14 strunami a dlouhým krkem, jehož přepracování ze starého dvoustrunného nástroje ovlivnily indický sitár a afgánský tanbur. Důvodem byla snaha získat možnost hrát na něj obdobně jako na rubáb. Jeho zvuk je o oktávu vyšší než u rubábu. Na rubáb hraje Ustad Rahm Chušnawaz, profesionální hudebník z rodiny zabývající se hudbou již několik generací. Na dutár hraje Gada Muhammad, který se vypracoval jako amatér. Ovšem spolu již hrají léta za doprovodu tablisty Azima Hassanpura. Čtyři skladby na CD jsou starou hudbou z Herátu z 15. století, kdy byla na vrcholu perské říše. Zbytek skladeb pochází z Kábulu a je silně ovlivněn indickou hudbou. Skladby patří do tzv. lehčího žánru a sloužily k doprovodu zpěvu, ačkoli zde jsou všechny instrumentální. Střídají se sólo na dutár či rubáb se společným hraním. Naslouchat je velká pohoda a meditace.

Albánie

Albania - Vocal and instrumental polyphony
(CD, Le chant du monde/Studio Matouš, 1988, k.č. LDX 274 897)

Tato nádherná hudba byla z velké části nahrána na folklorním festivalu v Gjirokaster, který se koná jednou za pět let, trvá týden a zúčastňuje se ho na 1.600 zpěváků, tanečníků a hudebníků. Další skladby byly pořízeny přímo v terénu, v jednotlivých vesnicích. V Albánii mají dva druhy polyfonie a to z regionů Lab a Tosk. Labská je založena většinou na pentatonice a současném postupu všech hlasů. Toskská polyfonie využívá vydržovaného souzvuku (burdonu) a zpěvu obvykle dvou hlasů. Obdobně postupují i nástroje ve dvou instrumentálních skladbách. Náměty textů jsou většinou epické nebo lyrické, ale objevují se i písně o svobodě země a vlajce či emigraci. Vedle polyfonie se objevují v hlasech zajímavé techniky, např. občasné zajódlování, zajíknutí, vibrace tónů nebo skluzy. Všech 12 skladeb je spíše pomalých, rozjímavých. Zpívají většinou muži, ale několik skladeb ke konci, též s nástroji, ženy. Hudba je to vskutku špičková, velmi prožitá a procítěná.

Alžírsko

Algeria Sahara - MUSIC OF GOURARA
(CD, Auvidis-Unesco/Ega Media, 1991, k.č. D 8037)

Je úžasné, že se k nám prostřednictvím etnomuzikologů může dostat hudba z celého světa. Pak lze slyšet něco tak fantastického jako na tomto CD - hudební projevy z oáz v Sahaře. Gourara je provincie v jižním Alžírsku, asi za 100 oázami a hlavním městem Timimoun, se zhruba 60 000 obyvateli. Během historie se zde smísilo několik etnických skupin - počínaje černochy typu Etiopanů, následuje Židy a konče Zénéty, berberskou skupinou. Přesto všechno se převalili Arabové, a tak obyvatelé mluví více jazyky, což se vše také projevuje v hudbě. Stěžejní na tomto CD jsou ovšem náboženské písně (spíše dlouhé zpěvy) prováděné zhruba od půlnoci až do svítání, spojené s jednoduchými kruhovými tanci, doprovázené bicími nástroji, tleskáním, flétnou a sborovým zpěvem. Obsahem je modlitba či fráze "Není Boha než jediného Boha," která se stále opakuje do klidného vytržení. Dále se zpívá jméno Salamo, což bude asi Šalamoun, který je považován za mýtického spasitele, ale jinak se o něm nic neví. Vedle těchto náboženských písní, obracejících se k islámské mystice, se objevují i berberské prvky při doprovodu písně na smyčcový nástroj amzad a súdánské v jakémsi šamanském tanci. Je to opět jedno z nejšpičkovějších CD.

Azerbajdžán

Azerbaijan - Traditional music
(CD, harmonia mundi/Classic, 1989)

Je zajímavé, že Ázerbájdžán sousedící s Gruzií má naprosto odlišnou hudbu. Především je jeho zpěv sólový (monodický), žádné vícehlasy. Dále je naprosto jiný, silně ovlivněný islámskou hudbou, především perskou (íránskou). Totéž platí o nástrojích. Ty jsou naopak v písních velmi využívány a je hodně instrumentálních skladeb. Z těch nejužívanějších to je loutna tár s dlouhým krkem, čtyřmi zdvojenými strunami a jednou basovou a posunovatelnými pražci jako u sitáru. Hraje se na něj ve zvláštní nesnadné poloze - drží se proti prsům s korpusem na pravém předloktí a hraje na něj trsátkem. Dalším nástrojem jsou housličky kamánče se čtyřmi strunami, na něž se hraje ve svislé poloze. Jako rytmický nástroj slouží tamburína daf, někdy dvoustranný bubínek naqqáre, u nějž se však hraje pouze na jednu stranu. Vysoce expresivní je zpěv, který ve své bohaté ornamentaci a melismatech vlastně napodobuje housličky kamánče. Objevují se velmi vysoké polohy hlasu a technika odpovídá perské a kurdské tradici. Nástroje improvizují v módech odpovídajících arabské hudbě. Není nikterak lehké interpretovat tuto hudbu.

© 2024 - n3t.cz - Joomla Webdesign