Svámí Muktánanda

"Na guroradhikam tattvam na guroradhikam tapah tattvadžňanat param naste tasmai sri gurave namah!"

("Není nic vyššího než Guru, není většího tapasu než má Guru, není nic vyššího než poznání Pravdy. S úctou se klaním Guruovi!")

Narodil se v roce 1908 v bohaté rodině v městě Mangalore, stát Karnataka. Svou duchovní cestu - sádhanu započal ve věku 15 let. O několik let později složil slib a stal se sádhuem - putujícím asketou. Dostal jméno Muktánanda. Po dobu dvacetipěti let putoval po celé Indii, aby nalezl svého gurua. Setkal se s mnoha slavnými světci. Během té doby, když přebýval v různých ášramech, pochopil základních šest filozofických systémů podle Véd (daršana). Pod vedením různých učitelů byl zasvěcen do hatha-jógy, ve smyslu učení starověkých škol, což zahrnuje nejen zvládnutí ásan, pránájamy, znalosti zpěvu manter podle patřičných méter, ale i znalosti, sestavování a oživování janter a meditace. V roce 1947 potkal svého gurua Bhagavána Nitjánandu, který v té době byl jedním z nejuctívanějších světců žijících v Indii, mistra tradičního učení Siddha - jógy, podle původního starověkého Kašmírského Sivaismu. Po devíti letech intenzivního studia a meditací pod vedením svého gurua dosáhl stavu seberealizace. Nedlouho před svou smrtí Bhagaván Nitjánanda předal vedení tradice Siddha jógy Muktánandovi. Stalo se to v roce 1960, rok předtím než odešel z tohoto světa. U většiny západních žáků v ášramu v Ganéšpurí Muktánanda dával přednost sádhaně v podobě karma-jógy (nesobecké činnosti bez jakéhokoliv nároku na odměnu, odevzdanou Bohu) a svadjájá - zpěvu svatých textů před tradičním učením, které sám zvládl pod vedením svého gurua. Jak sám často říkal: "Největší překážkou na cestě k dosažení seberealizace je pýcha a egoismus!" Své setkání a učení Bhagvána Nitjánandy popisuje takto: "Jako dítě jsem ho mnohokrát potkal. Žili jsme blízko sebe. Obvykle přicházel do naší školy a spolu s dalšími dětmi jsme si s ním hráli. Lezli jsme po něm. Později jsem k němu nebyl tak otevřenýz jako dříve. Potom, když jsem putoval mnoho let po Indii mě jednou jeden světec řekl: "Muktánando jdi do Ganéšpurí k Nitjánandovi." Ale i po setkání s ním jsem u něho nezůstal dlouho. Znovu jsem putoval po Indii několik let a vždy jsem se k němu vracel. V jeho přítomnosti jsem se stával roztěkaným, nespokojeným a náladovým a to byl důvod, proč jsem ho stále opouštěl. Nitjánanda byl člověk, který s radostí "urážel", zvláště ty, kteří byly egoističtí a pyšní. V ášramu jsme obvykle sedávali spolu s Nitjánandou, zpívali bhadžany a poslouchali jeho ponaučení. Všichni jsme čekali dlouhé hodiny, až dostaneme od něho nějaký dar. Většinu času se nacházel ve Vyšším stavu vědomí. Když se vrátil "zpět", něco uchopil, zavolal někoho k sobě a dal mu dárek. Ať to bylo cokoliv, působilo to jako "čintámani" klenot, plnící všechna přání. Čekal jsem také, kdy něco dostanu. Ale nedostal jsem nic, ani sklenici vody. Někdy něco zvedl, podíval se na mne a řekl: "Pojď sem". Když jsem už byl blízko něho, dodal: "Ty né, myslel jsem někoho jiného!" Chtělo se mi umřít. Takto ničil mé ego. To se dělo po dobu několika let. Celou dobu na mne působil, ať jsem byl v ášramu nebo mimo. Až jednou podlouhé době jsem od něho obdržel dárek a skrze jeho milost jsem dosáhl toho, co jsem hledal. Ale bylo to až potom, kdy jsem se stal žákem, který byl připravený převzít tento dar."

Během svého života, na cestách v cizině i doma svámí Muktánanda zasvětil mnoho svých příznivců a žáků do meditačních technik. Jeho ášramy a střediska Siddha jógy se nacházejí po celém světě. Jeho hlavní ášram se nalézá v Ganéšpurí (120 km severovýchodně od Bombaje ve státě Maháráštra - Indie) a každoročně ho navštěvuje stovky jeho žáků z celého světa. Svámí Muktánanda odešel z tohoto světa v říjnu 1982. jeho následovníkem se stala svámí Chidvilasananda a svámí Nitjánanda.