Seznam duchovních mistrů Úvahy mistra Mu

Jak se můžeme vzájemně dotýkat Dotekem

Jak si již mnozí čtenáři všimli, v Doteku najdeme vedle sebe třeba křesťanské téma s tantrou (neodpustím si poznámku, že když se řekne tantra, v mnohých to vyvolá asi takovou reakci, jako když bájná řádová sestra zvolala, že v klášteře je nahý muž - nevíme, zda se křižovat, nebo se jít podívat), buddhismus a bahá'í víru. Ještě mi tu chybí k naplnění univerzality náboženství dnešního světa - materialismus. On však dostatečně proniká do náboženstvích ostatních, je dokonce velmi účinný pro duchovní pokrok, protože nás pohání svou metličkou tak, že se časem sami začínáme stranit jeho dosahu a objevujeme ty pravé hodnoty.

Na stránkách Doteku vládne mír. Nikoli však pasivní, prázdný, ale inspirující. Pro každý časopis je přínosem, když do něj čtenáři píší. Je to znamení, že je nenechává lhostejnými, že zabrnkal na jejich strunu. Tedy, čtenářem jsem i já, znamená to, že ani mne nenechávají tyto stránky chladným. Teď jde o to, zda takový plamínek, který skomírá (bohužel stále prý chybí peníze), ale je přínosem, rozfoukáme nebo necháme, ať dohoří podle toho, jak na něj budou ostatní přikládat.

Bylo tu často citováno téma mistrů, s nostalgií vzpomínáno těch, jejichž učení sem proniklo za dob bývalého režimu, a upozorňováno na nebývalou konjunkturu po roce 89. Zástupy hladovějících duší se vrhly na každého, kdo přišel s duchovností, tolik nám prý odpíranou. Z duchovního pokroku se místo nutnosti stala móda, mnoho lidí předběhlo svůj vývoj a za mrzký peníz se noří do stavů, které jim slibují další zisky.

Udivuje mne, že lidé stále o těchto věcech nepřemýšlejí, že se stydí vyjádřit své pochybnosti o světě, v němž žijí. Vždyť musí tušit, že nesou svůj díl spoluzodpovědnosti za vše, co se v této společnosti, v každém z nás stane. Vítr zatím fouká od učitelů, od mistrů, ale žáci, kteří někdy v mnohém své mistry předčí, mlčí. Informace jdou jedním směrem. My (neboť sám se pokrytecky řadím k žákům, ne k mistrům), konzumujeme hluboké pravdy, nekoušeme, neprosliňujeme, dvaatřicetkráte sanicí zrno pravdy nedrtíme, ale prostě polykáme. Pokud je potrava žluklá, neřekneme - FUJ! - ale potichu v koutě polykáme, majíce silný žaludek.

Postrádám, budu se teď vyjadřovat velmi vznešeně, projev duše tohoto národa. Vždyť mezi námi žije TOLIK lidí, kteří i nám, grafomanům z nutnosti, mají co říci, či napsat. Vždyť víme, že každý časopis zdobí spíše živá zkušenost než teoretické úvahy, jak by vše mohlo být, jak je vše nedokonalé, ale ve své podstatě dokonalé, jak tím, že neřekneme nic, řekneme vlastně mnoho atd. Taková teoretická úvaha, která je vzata, nepřežvýkána a spolknuta, přispívá k duchovní otylosti. K duchovnímu paradoxnímu hladu, který se vyznačuje tím, že čím více jíme, čím více konzumujeme velké myšlenky a pravdy, tím lačníme po dalších, neboť ty předešlé nás nezasytily.

Postrádám na stránkách Doteku dopisy od laiků, kteří se setkávají s duchovní krmí po dlouhé době poprvé, kteří vidí nedostatky na práci redakce, kteří se mají o co podělit, ať už je to navýsost pozitivní (což se nosí, což je moderní) nebo negativní (fuj, člověče, nestydíš se, život je přece tak krásný). Lidé, nebojme se dotknout se sebe navzájem nejen rukou, ale i psaným slovem. Vždyť kultura, ve které žijeme, národ, jehož jsme součástí (cizinci prominou, ale žijí-li tady a jsou s námi v souladu,, jsou i naší součástí) má k dispozici nádherný jazyk, kterým se, třeba i neuměle, dají vytvořit věty, které oblaží byť i jediného člověka na opačném konci země.

Pišme si víc, setkávejme se na stránkách Doteku, dotýkejme se svých bližních psaným slovem, všichni potřebujeme občas v tomto životě povzbudit a zde je místo, kde to můžeme číst.

Toto je mé přání.

Stanislav Musil

© 2024 - n3t.cz - Joomla Webdesign