nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Nedávno jsem se zúčastnil několika setkání, na kterém měli možnost promluvit lidé různých úrovní a zaměření. Seděli tu a na nejrůznější společenská témata diskutovali vegetariáni s masožravými bytostmi, lidé duchovní a hmotaři, pozitivně myslící a chroničtí, nevyplakaní stěžovatelé.
S překvapením jsem pozoroval sice skromné, přátelské, ale přece jen povýšené chování některých (zdůrazňuji některých) lidí "duchovních". Takový dělník, který si s chutí dá v neděli k obědu řízek, chová se slušně, křesťansky a přišel si postěžovat na současnou společnost a morálku, protože skutečně neví, kam to všechno spěje, si musel chvílemi připadat jako ve zjevení. Nejrůznější spirituální bytosti s leskem v oku a se sebevědomím člověka, který poznal a ví a tedy může doporučovat, mluvily o karmických úrovních, Šambaole, aurickém vyzařování a bůhvíčem ještě, přičemž nejčastějšími slovy stále v řeči opakovanými bylo "spirituální" a duchovní a "pozitivní". Připomeňme, že to bylo setkání lidí, na kterém mohli všichni účastníci poznat, kdo je poslouchá, a při troše dobré vůle a zdravého rozumu si uvědomit, zda jim ti ostatní rozumí.
Uvědomil jsem si několik faktů.
Předchozích několik úvah v Doteku o tom, zda může mít pozitivní myšlení negativní dopad, směřovalo nikoli proti pozitivnímu myšlení jako takovému, ale proti nešvarům, z nekritického pojímání tohoto způsobu myšlení vyplývajícím. Setkal jsem se i s několika názory, že těmito články někdo brojí proti pozitivnímu myšlení. Velmi jsem se podivil a seznal, že každému autorovi chybí dostatečná zpětná vazba a může tím někoho přechodně zavést na scestí či u něho vyvolat pochybnosti.
Zkusme tedy k tomuto tématu ještě jednou říci několik vět. Jak je všeobecně známo, avšak nerespektováno, každá věc má svůj rub a líc. Nic nemůže být pouze pozitivní a nic pouze negativní. Velká pozitiva v sobě skrývají malé zlo a velké zlo podmiňuje vznik dobra. Kdo si myslí, že pozitivní myšlení je samospasitelné a člověk jím vybředne z problémů tohoto světa, velmi se mýlí. Na toto téma by se daly napsat stohy slohových prací. Jak jste jistě poznali, stačilo zaměnit pojmy jang a jin za jiné duální výrazy a naráz se před námi začnou rýsovat nové obzory.
Vraťme se však k výše uvedenému shromáždění. Přítomné skromně sebevědomé pozitivní bytosti byly ve svém pozitivismu tak slepé, že ani nepozorovaly, jak si někteří negativisté a masožravci vyměňují názory o tom, že takové bláboly nebudou poslouchat a raději odejdou. Přílišná sebedůvěra pozitivistů je dráždila a připadala jim, oprávněně, nafoukaná.
Na shromáždění se dále vyskytovali jedinci, kteří sice nebyli tak pozitivní, ale za to byli velmi duchovní, což nenápadně, ale důrazně dávali najevo. Jejich duchovnost spočívala například v tom, že již dlouho praktikují vegetarismus či jógu, jsou zdraví (hleďte, jak), plní sil (hleďte jak), a zároveň díky těmto darům velmi vzdělaní a sečtělí v duchovních vědách. Byli příčinou dalšího mindráku lidí "normálních".
Lidé normální byli stateční a začali pochybovat o své životosprávě. Jedna paní prohlásila, že vegetariánská strava se stává světovým trendem a že tedy i ona přestane jíst maso. Jiná paní byla nadšena knihou "Princezna Diana promlouvá z druhého břehu" a okouzlena se pustila do debaty s dvěma "spirituálními bytostmi", které ji ubezpečovaly o tom, že reinkarnace je nezvratitelným faktem a že jim přineslo obrovskou úlevu poznání, čím byly v minulých životech.
Řekl jsem si: Když teď půjdu do normální vesnické hospody, dám si tři vegetariánská piva, můj masožravý kamarád Rosťa mi upřímně řekne, že jsem vůl, a bude mi poněkud blaze na duši, zdalipak nebudu stejně šťasten, jako ta paní, která objevila kouzlo minulých životů? Zdalipak je Bohu blíž nafoukaný jógín, který má sice zdravé tělo, ale neuvědomuje si, že ještě musí projít zkouškou života, aby jeho mysl to tělo dohnala, než udřený truhlář, který sice jí v neděli řízky, není příliš zdravý, ale nad nikoho se nepovyšuje a co nemá rád, nečiní jinému? Zdalipak se onen zdravý, orientální techniky cvičící člověk do hloubky seznámil s jamou a nijamou, či aspoň s desaterem, jako nezbytnými předpoklady před zušlechťováním svých vyšších nervových center?
Vždyť pravda je přece tak jednoduchá. Není lepší o těchto věcech nic nepsat a nechat vše svému osudu?
Stanislav Musil
