Záhada božské sómy

Jógické síly (siddhi) se dosáhnou zrozením, pomocí zázračných bylin (óšadhi), manter, askezí (tapas) a následkem soustředění (samádhi).

(Pataňdžali, Jóga sútry: IV,1)

Ve zprávách o řadě vyspělých civilizací minulosti nacházíme zmínky o prostředcích, které samostatně nebo ve spojení s určitým rituálem umožňovaly získání "nadpřirozených schopností" lidem a božstvům. Mezi nejznámější příklady patří teonanacatl Aztéků, ololiuqui Zapotéků, toloatzin Májů, wilca Inků, homa Peršanů a sóma Árjů. První zmínky o existenci sómy uvádí Rgvéd, nejstarší soubor hymnů védské literatury. Postavení sómy je dosti výjimečné: nejvyšší božstvo védského pantheonu, Indra, získalo sílu k hrdinským činům teprve požitím této tajemné látky. Proto není divu, že sóma je zbožštěna, a to dokonce tak vysoko, že zaujímá třetí místo za samým Indrou a Agnim, který je božským zpodobením ohně. Člověk získal sómu pomocí orla, jak o tom píše čtvrtá kniha Rgvédu:

"Ó Marutové, před ptáky má tento pták stát,
před orly orel rychloletý,
protože on, Suparna, ze své vlastní vůle
přinesl člověku převzácný obětní pokrm..."
"S sebou přinášel orel Sómu,
současně tisíce darů s ní,
pak opustil, štědrý, nepřátelské síly,
opustil, moudrý, pošetilce v opojení Sómy."

Hlavními oběťmi védského náboženství bylo hovězí maso a sóma. Tato oběť mohla být konána jen třikrát za život. Prvním krokem k oběti byl nákup drogy od obchodníka. Nebyla nijak laciná. Stála nejméně jednu krávu. Nebylo divu, protože se podle dostupných informací vyskytovala v horách, daleko od indických rovin, asi na území dnešního Afghánistánu. Víme, že šlo o rostlinu, která neměla listy, kořeny, květy ani plody. Popisy uvádějí jen stonek a hlavu. Verše se zmiňují o červené barvě sómy a srovnávají ji s ohněm či sluncem. Příprava oběti trvala v nejjednodušším případě tři čtyři dny, samotná oběť den. Častěji byly obřady dvanáctidenní, ale máme zprávy o tom, že trvaly i několik měsíců. Časová dispozice spočívala na počtu zúčastněných kněží, přednesených hymnů, počtu nabídek sómy božstvům a také na počtu požití nápoje obřadníky i obětníkem. Například v jedné verzi se úlitba Indrovi prováděla třikrát denně. Kněží ji popíjeli vždy ráno a večer. Stojí za připomínku, že k přípravě nápoje se užívalo asi jednoho sta nástrojů... Postup přípravy začínal očištěním drogy vodou, jejím rozdrcením mezi kameny a zalitím drti vodou. Tento postup se několikrát opakoval. Potom byla kapalina odlita, zbytek vymačkán, a takto získaná tekutina přidána k dříve získané. Nyní nastával vrcholný okamžik. Surový macerát byl filtrován přes plátno. Jasně žlutý filtrát představoval při svém objevení zjevení samotného božstva. Získaná tekutina byla před požitím ředěna mlékem, vodou nebo rozpuštěným máslem s medem. O účinnosti nápoje se dovíme z dalších veršů Rgvédu:

"Pili jsme Sómu, stali jsme se nesmrtelnými,
dospěli jsme ke světlu, našli jsme bohy,
co pro nás znamená nepřátelství, co zášť smrtelníka,
nesmrtelná Sómo!"

Jako projev návyku na sómu bychom mohli vykládat další verše:

"Kde je věčná záře, kde je život volný,
kde je touha, rozkoš, kde je radost, štěstí,
tam mne, Sómo, učiň nesmrtelným!"

Vývoj védské kultury přinesl i úpravy složitých obětí a ritů. Změnila se i oběť sómy: název sice zůstává, ale mění se asi používaná droga, protože účinek už není zdaleka takový jako dříve. Svědčí o tom verše včleněné později do staršího textu:

"Člověk myslí, že pije Sómu, protože rostlina je rozdrcená,
Sómu, již znají bráhmani, tu nikdo nepije."

(Překlad E. Merhautové)

(úryvek z knihy: František Šita - Záhada božské sómy)