Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Libost a nelibost

Během mého pobytu v Kalifornii mně pozval jeden můj přítel na přednášku "Jak dosáhnout úspěchů v životě". Přednášející byl nadšenec a posluchačstvo pozorně naslouchalo a občas vybuchovalo smíchy nad jeho vtipnými nápady. Na konci svého výkladu se řečník obrátil na přítomné s prosbou, že by velice ocenil, kdyby mu odpověděli na jednu velmi osobní otázku: "Co je vaším nejžhavějším přáním?" "Stát se milionářem," okamžitě odpověděl jeden mladík. "Získat Nobelovu cenu za literaturu", pronesla jedna z přítomných. Nakonec se řečník obrátil na mne a s úsměvem řekl: "Poslechněme si, co nám řekne náš indický přítel?" "Mým žhavým přáním je nemít vůbec žádné žhavé přání." Tato slova vytryskla z mého srdce, jelikož bylo naplněné odpoutaností Bhagavadgíty.

Odpoutaností se rozumí svoboda, kterou máme, nejsme-li pod tyranií ega, a když již netoužíme dosáhnout potěšení, prestiže a moci, v případě potřeby i na účet ostatních. Je těžké si představit nějaký vztah nebo situaci, ať by byla sebe idealističtější, které by byly zcela oproštěny od touhy po sebepovýšení. Odpoutanost lze popsat jako odtažení pozornosti od sobeckých zájmů a její nasměrování k blahu rodiny, společnosti, národa a světa vůbec, úměrně s naším rozšiřováním vědomí, zároveň se zmenšováním naší svévole. Pod pojmem odpoutanosti se někdy chápe bezcitná lhostejnost či nedostatek lásky. Je tomu opačně. Odpoutanost je nejvyšší laťkou citovosti a není-li aspoň do nějaké míry přítomna, nemůže existovat prvek nesobeckosti, který je vždy základem každé opravdové lásky. Dokud jsme k nějakému člověku sobecky připoutáni, nemůžeme si pomoci a reagujeme na vše, co nám onen člověk dělá. Jsme otroky našeho vztahu a nejsme jeho pány. Na druhé straně, jsme-li nesobecky odpoutáni, pak nereagujeme na vše, co náš partner činí, ale jsme schopni působit s láskou na druhého, ať činí cokoli, a máme svobodu konání, jakožto výsledek naší odpoutanosti. To vše je podobné postoji k materiálnímu vlastnění, jak charakterizoval Mahátma Gándhí. Říkával, že jsou dva způsoby, jak být bohatým. První spočívá v tom, že máme co možná nejmenší potřeby, druhý znamená mít pokud možná co největší vlastnictví. Materiální vlastnictví tohoto nejbohatšího muže, kterého kdy Indie zplodila, nedosahovalo ani 2 dolarů. Tím se neříká, že Gándhí chudobu miloval. Naopak, byl zapřísáhlým nepřítelem chudoby a bojoval proti ní celý svůj život - ve jménu užaslých milionů lidí v Indii. Nikdy nevynechal možnost ukázat na nebezpečí ohrožení naší svobody, staneme-li se závislí na hmotném vlastnictví. Z toho plyne, že milionář může být vlastněn svými miliony, nebo může zůstávat ve svém příbytku odpoutaný, zatímco dělník může být sobecky připoután ke své chatrči. Bez nějaké míry odpoutanosti a nepříchylnosti k materiálnímu vlastnictví a vnějšímu prostředí, člověk není schopen je tvořivě používat. Jaké výhody má tělo z postoje odpoutanosti? Časté bývá rychlé vylepšení zdraví, zvláště naučíme-li se nedávat tělu to, co požadují smysly, ale jen to, co podle našeho soudu považujeme pro tělo za dobré. Příkladem toho je běžné kouření, kterému mnoho lidí holduje z jednoduchého důvodu, že nemají schopnost říci svým smyslům "ne" (nekouřím, protože nechci být ovládán kouskem tabáku a papíru, který mi říká, abych ho vzal, vložil mezi rty, zapálil a bafal). Stejné je to s přejídáním a vydražďováním těla a smyslů jinými způsoby.

Dávný indický mudrc Pataňdžali říká, že běžná lidská bytost je ovládána dvěma motivy: běžet za tím, co je přítomné a utíkat od toho, co je bolestné. Pro dítě je toto zcela v pořádku, ale zralý člověk musí být připraven čelit smutku či bolesti s vyrovnaností a musí se naučit s nimi správně zacházet. Žal je nejlepším učitelem, jakého můžeme v životě mít. Stane se však naším nepřítelem, nevíme-li, jak se poučit a prospívat z jeho školení. Nejsme-li schopni klidně a konstruktivně čelit žalu, pak nedosáhneme plného vzrůstu. Odpoutanost nám umožňuje se odtáhnout od příjemnosti, bude-li to zapotřebí a přijmout nelibost, je-li to pro naše dobro. Bereme na sebe dočasně nelibost, abychom se její stálosti zbavili. Bhagavadgíta definuje jógu jako přerušení kontaktu s nelibostí. Dokud jsme do nějaké situace citově zapleteni, dotud spatřujeme události okem našich tužeb, obav a nadějí. Staneme-li se však odpoutaní, začneme vidět lidi takové, jací jsou, věci, jaké jsou, aniž by byly pokrouceny vůlí našeho ega. Dokud nerozvineme určitý stupeň odpoutanosti, nepoznáme ani, v čem náš problém spočívá. Jak můžeme nalézt správnou odpověď, nevíme-li, jak samu otázku správně položit? William James říkával: "Když vy a já spolu hovoříme, pak tu nejsou přítomni dva, ale šest: vy, jak já vás visím, vy, jak sám sebe vidíte, vy jaký ve skutečnosti jste, já, jak vy mne vidíte, já, jak já sám sebe vidím a já, jaký opravdu jsem." Jen velice málo lidí se narodí s odpoutaností. Je možné se ji naučit pozorováním, životními zkušenostmi a meditační praxí. Tímto způsobem možno říci, že každý z nás je ve vhodných poměrech, protože okolnosti, kterými procházíme, nám poskytují nejvhodnější situace, které nás učí, jak se postupně stát nezávislými na nich. Jinými slovy, procvičujeme umění žít, rozvíjíme-li odpoutanost na základě zkušenosti zkoušky a omylu. Je to stejné, jako když se učíme kreslit, sochařit, hudbu či tanec. Iša upanišada říká: "zapři a užij". Byla oblíbená u Gándhího, který tím, že ji naplňoval, učinil ze svého života bezchybné umělecké dílo, které se podobá Tádž Mahálu.

Pro získání životních zkušeností máme samozřejmě dostatečné možnosti a máme dostatek prostoru, abychom se dopouštěli chyb a poučovali se z nich. Proto není žádného ospravedlnění pro dumání nad našimi chybami v minulosti, protože zákon karmanu (jak zaseješ, tak sklízíš), který nás činí zcela odpovědnými za naši minulost, nám dává také svobodu, abychom si utvářeli budoucnost tak, jak si přejeme. Málo z nás si uvědomuje velký zdroj energie a síly, který máme v hlubinách našeho vědomí a jak s ním zločinně mrháme při vášni, strachu a hněvu. Uspějeme-li v odtahování naší vitální energie, aby se hříšně ztrácela tisíc a jedním kanálem a podaří-li se nám ji směřovat k svrchovanému účelu života, pak si můžeme být jisti, že jsme na cestě k úplnému zvládnutí našeho charakteru. Pak už nejsme bárkami zmítanými na moři života, hnanými sem a tam větry, které jsou nevyhnutelné. Stojíme klidně a odvážně u kormidla, protože známe přístav, kam máme dospět. Obrátili jsme se zády ke všem jiným lákavým přístavům a přehodili jsme přes palubu všechno neskladné haraburdí, náklad, který jsme nashromáždili po léta trvajících připoutaností. Pak cestujeme lehce, rychle a bezpečně. Jak se stáváme odpoutanými, naše koncentrace se prohlubuje, což nám umožňuje, abychom přiměli všechny naše schopnosti, aby se zabývaly okamžikem přítomnosti. To je klíčem k úspěšnému životu. Mudrci na nás požadují, abychom nezapírali svět, život, ale sobeckou připoutanost k němu, ježto sobecká připoutanost vede k otroctví, což nese s sebou pomatení a zklamání, zatímco nesobecká odpoutanost vede ke svobodě, naplnění a trvalé radosti. Odepření není tedy pro blaho odpírání, ale aby nás osvobodilo z pout, která nám brání dosáhnout dokonalosti žití. Dokud se na sebe díváme jako na těla, smysly, city a intelekt, jsme podrobeni změnám. Jsme v naprosté nejistotě, když se ztotožňujeme s tím, co je proměnlivé a jsme zcela jistí, ztotožňujeme-li se s tím, "co nezná změny". Čas ve skutečnosti existuje jen ve světě změny a lze říci, že osvícení nás osvobozuje od času a vede nás k věčnému nyní, díky nesmírnému průlomu ve vědomí. Meditace představuje postupný proces neztotožňování se krok za krokem s tělem, smysly, city a intelektem a vede k nejvyššímu objevení toho, že "žijeme, pohybujeme se a máme své bytí" v Bohu.

Eknath Easwaran
Z časopisu "The Mountain Path", 1971, IV, přeložil R. Skarnitzl

© 2024 - n3t.cz - Joomla Webdesign