nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Jak můžeme poznat své nevědomí, když natolik přesahuje běžný stav vědomí, je nevědomé a skryté?
Dosud známe dvě metody. V případě první se můžeme zabývat nepřímým poznáváním a to tak, že se pokusíme proniknout ke skrytým vlastnostem a rysům, běžně se projevujícím v naší povaze a chování. Jejich pozorování je přístupné jak nám samým, tak jiným lidem stejně jako je tomu u fyzika, který zkoumá záhady atomů nebo u biologa pozorujícího rostliny a zvířata. Takový je obvyklý postup, objektivní, vědecký. Druhý způsob spočívá v subjektivním poznávání pomocí vlastní zkušenosti nebo zkušenosti druhých v okamžicích, kdy dochází k otevírání nevědomí a k jeho prostupům do vědomí. S těmito stavy se čas od času setkáváme všichni, i když jsou pro nás nezřídka zneklidňující a snadno je zapomínáme. Některé bytosti se do těchto stavů dostávají často a některé se dokonce rozhodly, že si je budou vyvolávat.
Objevitelé vědomí se zaměřovali na obě zmíněné metody a úsilí každého z nich vedlo jednotlivě svým způsobem k úspěchu. První z postupů však převládal, protože tradiční vědecký přístup k výzkumu se přiklání spíše k objektivnímu hodnocení. Evidentní je sklon k zavrhování subjektivních výpovědí těch, kdo změněné stavy vědomí zažili a k jejich označování za nepodložené. Druhá metoda, jak se ukázalo, však odhaluje mnohem víc. Můžeme se mnoho dozvědět, když s osobními výpověďmi naložíme jako s průkaznými "fakty", s nimiž lze pracovat vědeckou metodou pozorování-úsudek-hypotéza stejně spolehlivě jako s poznatky z pokusů z hmotného světa. Existují už důkazy, že hmotný svět není zdaleka tak objektivní, jak se v původně předpokládalo. První metodu tudíž zatěžuje zásadní "mezera" a omezuje to, co je jejím prostřednictvím možné zjišťovat.
Poznatky týkající se nevědomé mysli, které vzešly z práce Objevitelů vědomí posledních let, jsou předurčeny k tomu, aby silně ovlivnily poznání člověka o něm samém, o hlubší povaze jeho mysli,o smyslu zrození a smrti, o prostředcích, které ho přivádějí k sebepoznávání a způsobech práce s nimi, o tom, kým je a jaký je smysl jeho života zde na této tajemné, ale současně nádherné planetě.
W.H.Kautz
Mnozí obyvatelé České republiky znají Stanislava Grofa (V zemi, do níž se přestěhoval, je známý jako "Stan") z jeho knih, veřejných setkání a seminářů, které se zde uskutečnily. Kupodivu je méně známý svou výzkumnou prací, jíž předešel svou dobu, když čtyřicet let usiloval o to, aby porozuměl zákonitostem nevědomí. Významný filosof Ken Wilber se domnívá, že "Stan Grof je bezesporu nejvýznamnější žijící psycholog. Je průkopník ve všech ohledech."
Zaměřme se teď na život tohoto muže a pokusme se docenit špetku z toho, co vykonal pro psychologii jako vědu a také pro nás jednotlivce zabývající se svým sebepoznáváním. Těžko bychom si pro cokoli představovali příznivější podmínky, než jaké měl Stan pro svůj vstup do života, který měl být plný objevů. Jakoby si celý profesionální život naplánoval ještě v dětství. (Možná to tak bylo - nebo třeba ještě dříve) Narodil se a vyrůstal v Praze. Po té, co se seznámil s prací Freuda, upustil od svého původního zájmu o umění a filmovou tvorbu a dále pokračoval studiem na UK v Praze zakončeným titulem magistra a doktorantským studiem filosofie na Akademii věd. Nastoupil do Výzkumného ústavu psychiatrie v Praze a začal se zajímat o terapeutické využití LSD-25 (diethylamid kyseliny lyserové), látky, jejíž silné psychoaktivní účinky objevil v roce 1943 švýcarský chemik Albert Hoffman. Obecně se doufalo, že by psychedelické látky mohly osvětlit příčiny vzniku a vývoje spontánně vyvstávajících psychóz a že by současně mohly prohlubovat a urychlovat psychoterapii. Nikdo nepředpokládal, jak silně může tato látka. Odhalila mnohé. Stan k tomu podotýká: "Můj zájem o tuto oblast začal vlastně…osobní zkušeností, kterou jsou udělal s psychedelickými látkami (počátkem roku 1956). Když jsem se přihlásil jako dobrovolník na sezení s LSD, otevřelo se mi nevědomí a byl to pro mě tak mocný zážitek, že zastínil dokonce můj zájem o psychoanalýzu. Probudil jsem se do duchovního světa plného záhad přesto, že vše, co jsem doposud zažil, bylo s tímto v ostrém kontrastu. …Během dospívání jsem se s náboženstvím v jakékoli podobě vlastně vůbec nesetkal."
Ve své práci brzy přišel na to, že model psychiky, jak ho navrhoval Freud, se zakládá na mechanickém, materialistickém přístupu ke skutečnosti, takovém, jaký přijímaly přírodní vědní obory. Zoufale nedostačoval pro vysvětlení stavů, které jeho pacienti prožívali, když si vzali LSD. Tyto stavy zahrnovaly vybavované podrobnosti z doby porodu a nejranějšího dětství, "smyslové" vjemy, které nejsou za běžných okolností obvyklé a hluboké vhledy vypovídající o původu neuróz a jiných onemocnění. Jak dál? Stan si v tomto období uvědomil, že bude nezbytné rozloučit se s tradicí a pracovat na novém, dokonalejším modelu nevědomí, takovém, který by byl "transpersonální", tj. přesahující osobnost, životní zkušenost od porodu až do současnosti, a mozek. To byly mantinely, které si vytyčil a jejichž cestou několik nadcházejících desetiletí kráčel. "Mohu říci, že od té doby jsem se profesně nezabýval takřka ničím jiným, než změněnými stavy vědomí, které se objevují po užití drogy, ale také bez ní. Domnívám se, že je to nejzajímavější a nejslibnější oblast studia lidské psychiky."
V následujícím období se Stan přesunul do oblasti Baltimore v USA, kam byl v březnu 1967 pozván, aby pokračoval ve výzkumné práci na universitě Johna Hopkinse a ve Výzkumném psychiatrickém středisku v Marylandu. O sedm let později (v roce 1973) pracoval v Esalenském institutu v Big Sur v Kalifornii (kde jsme se poprvé setkali) jako "hostující vědecký pracovník" a takto zde strávil14 let. Esalen bylo nově založené, velmi příjemné vzdělávací a pokusné "středisko osobního rozvoje" zaměřené na výzkum širokých dimenzí lidských možností. (Dodnes je v plném provozu, má veliké pole působnosti, poskytuje pomoc asi 10 000 návštěvníkům každý rok.) Především v Esalen rozpracovával a tříbil poznatky své výzkumné práce další klinickou praxí, vyučováním a psaním. Prvořadá zajisté byla nová výzkumná metoda, kterou objevil a spolu se svou ženou Kristýnou nazval "holotropní dýchání. (Kristýna se významně podílela na všech Stanových činnostech.) LSD bylo v té době v povědomí široké veřejnosti už jako kontroverzní "nebezpečná droga". Byla zakázaná nejen pro obecné použití, ale i pro klinické a výzkumné účely. Ukázalo se, že holotropní dýchání je mocný prostředek, při němž je možné velmi snadným způsobem navodit celé spektrum psychických prožitků. Jeho pomocí se mohli jakýkoli zdravý muž nebo žena za spoluúčasti své vůle bezpečně dostat do stavu změněného vědomí, nahlédnout do své psychiky a zažít léčení odpovídající jejich připravenosti.
Holotropní dýchání bylo také vhodným prostředkem k hlubšímu poznávání vnitřního světa nevědomí. V prožitcích svých klientů, žáků a dobrovolníků (proběhlo více než 30 000 dýchání) nalezl Grof mnoho témat, u nichž byla patrná vzájemná propojenost a vzácná podobnost s výpověďmi jiných nezávislých dobrovolníků, kteří zažili stavy přinášející vnitřní proměnu. V rozhovoru z roku 1999 se se mnou podělil o následující: "Už dlouho dobu před tím, než vznikly university a zformovaly se přírodní vědy do své dnešní podoby, lidé zkoumali transpersonální zkušenosti prostřednictvím různých rituálů. Před industrializací se vyskytovaly u všech kultur. U těchto rituálů se bylo možné shodnout na ohromném množství nejrůznějších oblastí. Lidé v nich prožívali něco zcela individuálního a přesto dokázali dojít ke shodě. Domnívám se dokonce, že kolébkou všech významných náboženství a mystických nauk je transpersonální prožitek - bez této zkušenosti bychom dnes neměli náboženství."
V tomto období Stan také založil a vedl Mezinárodní transpersonální společnost (International Transpersonal Association), která v posledních dvaceti letech uspořádala šestnáct konferencí v nejrůznějších zemích. Jednou z těch, které byly skutečně nezapomenutelné, byla konference v Praze v listopadu 1992 a dopad, který měla, je dodnes patrný v kruzích psychologů v České republice.
Současně s dějem všech událostí založila Kristýna Grofová Síť duchovní pomoci v hraničních situacích ("duchovní vyhrocenost") SEN - Spiritual Emergence Network. SEN mělo svůj počátek ve smutném zjištění, že soudobá medicína neobstojí dostatečně v situacích transformačních krizí, které vyvstaly ať už z důvodu použití psychedelických látek nebo jiných zátěžových životních okolností. Od jejího vzniku se do této pomocné a informační sítě připojilo již přes 1100 terapeutů, učitelů a nezávislých pozorovatelů. Vzali si za cíl pomáhat lidem a jejich rodinám úspěšně projít transformačním "vyhroceným" procesem, tedy v podstatě zdravou a nezbytnou fází růstu, která je však příliš často interpretována jako patologická a nesprávná.
Stan v žádném případě neodpovídá škatulce "klasického psychiatra". Část jeho jedinečnosti se skrývá v tom, jak dokázal propojit teorii s praxí bez toho, že by zajel do kolejí nevybočujícího života prostého akademika nebo typického klinického lékaře. Dalším činitelem je jeho odvaha a schopnost k přesahování konvenčních a zakořeněných omezení z minulosti při stálém uchování těch poznatků, které se dříve ukázaly jako platné a užitečné. Tento přístup mu umožnil zapojení nových postřehů do nového, vyvíjejícího se, integrovaného obrázku lidského vědomí. U Stana je patrný hluboký a soucitný zájem o obecné dobro lidstva a o jednotlivé klienty. Po celý svůj činností naplněný život si uchovává přímý postoj a otevřené srdce vůči těm, kteří se na své životní cestě setkávají s utrpením ať už z jakéhokoli důvodu a vůči všem, kdo se pouštějí do "Bouřlivého hledání Já" (název jedné z knih, kterou napsal spolu s Kristýnou).
V současné době Stan vyučuje na California Institute of Integral Studies (CIIS) v San Franciscu a na Pacifica Graduate Institute v Santa Barbaře. Nadále přednáší, věnuje se psaní a vede workshopy holotropního dýchání a transpersonální psychologie po celém světě.
Hlavní dopad Stanovy práce na širokou veřejnost a celou společnost je zajisté v tom, že vytvořil nové a stabilnější základy psychologie a psychiatrie, které se opírají o přímou lidskou zkušenost, jsou s ní zajedno a podávají vysvětlení některých ze známých záhad nevědomí lépe než dosud existující modely. "Můj závěr je ten, že je nutné provést zásadní změnu myšlení v oboru psychiatrie, aby odrážela poznatky z výzkumu změněných stavů vědomí při použití psychedelických látek, holotropního dýchání, vyvstávajících při psychických průlomech, v okamžicích blížící se smrti, při probuzení kundaliní, v tranzových stavech při obřadech původních společenství, v prožitcích splynutí s "vesmírným vědomím" a jiných holotropních stavech." Ať vezmeme v úvahu organizace, mezilidské vztahy a stavby, vědomostní pole zastoupené například jednotlivými vědními obory, vždy se setkáváme s takovou mírou spolehlivosti a soběstačnosti, jak spolehlivé a soběstačné jsou základy. S novými poznatky, které se tříbí, je nezbytné nepřetržité prověřování a provádění úprav. Nový přístup v psychiatrii, který navrhuje Stan Grof, bere v potaz množství poznatků shromážděných a vyhodnocených výzkumem a souvisejících s vnitřními prožitky. Tyto poznatky jsou spolehlivým základem přesnějším výkladovým a terapeutickým modelům nevědomí, které by měli zahrnovat například lepší pochopení řady emocionálních a psychosomatických onemocnění a to, do jaké míry jsou ve vývoji psychiky důležité narození, nitroděložní vývoj a smrt. Toto nové vymezení je spolu s rozšířením hranic oboru psychologie předurčené k tomu, aby zahrnulo jiné vědní obory, duchovní dimenze, filosofii a náboženství. Tolik k psychiatrii a psychologii. Co si však ze Stanových objevů můžeme odnést my jednotlivě? Tak za prvé:
"Tyto poznatky jsou dobrou zvěstí pro miliony obyvatel Západu nebo ty, kdo žijí ve společnostech, do nichž pronikla technika, a kteří všichni prošli zkušeností holotropního dýchání. Museli se totiž potýkat s problémem začlenění do hlavního společenského proudu. Mnozí začali pochybovat o vlastním zdravém rozumu, nebo o mentálním stavu těchto lidí začali pochybovat druzí včetně profesionálů, u nichž hledali pomoc."
Za druhé:
"Holotropní zkušenosti jsou neocenitelnou zásobárnou praktických pokynů pro pestrý a naplňující přístup k životu (strategii), který nám umožňuje naplno využívat svého tvůrčího potenciálu. …Začínáme si uvědomovat obzory nového a uceleného pochopení sebe sama, přírody a vesmíru."
Jsem toho názoru, že nám Stanislav Grof mimo toto sděluje, že se nemusíme obávat tajných zákoutí svého nevědomí. Vaše vlastní vnitřní tajenka možná obsahuje nějaké stíny, porušení nebo dokonce zranění, ale ve své podstatě je vám oporou, právě tím, co pro svůj růst potřebujete. Grof vás vyzývá k tomu, abyste o svůj vnitřní zdroj projevovali zájem, abyste pokračovali v cestě za štěstím a naplněním tak, že vnitřně budete poznávat svou mysl. Toto můžete začít tím, že začleníte transpersonální přístup do každodenního života a pěstováním zvídavosti po poznání mysli vhodnými praktikami a postupy. Jednou z možností je holotropní terapie, ale je zde řada jiných "dveří", na které lze zaklepat a vstoupit jimi do úžasného světa.
S úsvitem transpersonální psychologie a díky poznání duchovních směrů zabývajících se stádii duchovního růstu a jeho vlastnostmi, začíná i klasické duševní medicína přijímat, že může docházet k nepochopením některých příznaků duchovního vývoje s průvodními znaky psychických onemocnění a k jejich záměnám. Když jsou správně pochopeny, mohou být symptomy psychických poruch vnímány jako jevy svědčící o normální a život podporující stránce lidského vývoje.
Výraz duchovní vyhrocenost souvisí s běžnou okolností lidského vývoje podporující život, která plní účel nacházení smyslu a propojenosti, jež přesahují naši jednotlivost. Tím dochází k prohlubování moudrosti, soucitu a úcty vůči všemu živému a také k hlubšímu pocitu vlastního bezpečí a vnitřnímu klidu. Tento růst může být velmi náročný, dokonce až bouřlivý a může docházet i k tomu, že přejde v krizi nazývanou duchovní vyhroceností. SEN tvoří odborníci z oblasti duševního zdraví, kteří připouští duchovní prožitky, jsou obeznámeni s řadou duchovních směrů a mají odpovídající zkušenosti pro zvládání nejrůznějších podob "duchovního vyhrocení".
The Spiritual Emergence Network
(001) 415-648-2610
http://www.senatciis.org
Holotropní dýchání je velmi účinná metoda sebeobjevování se a vnitřního léčení zahrnující poznatky z novodobých výzkumů vědomí, antropologie, různých směrů hlubinné psychologie, transpersonální psychologie, východních duchovních praktik a mystických směrů nejrůznějších kultur. Výraz holotropní znamená "pohybující se k celistvosti" (z řeckého "holos"- celek a "trepein" - pohybující se vytyčeným směrem). Vlastní dýchání využívá velmi jednoduchých prostředků: rychlé dýchání, působivá hudba, upravená místnost. Účastníci mají zavřené oči, leží na matracích a pracují s dechem a hudbou, aby se dostali do stavu změněného vědomí. Tento stav spontánně u každého spouští vnitřní léčení psychiky a vyvolává určité vnitřní prožitky. Celý průběh řídí vnitřní moudrost, povaha a obsah prožitků jsou vždy jedinečné a odpovídají jednotlivci, dané době a místu. Témata prožitků se opakují, ovšem žádné dýchání není stejné jako to předcházející.
William Kautz je členem výzkumného týmu vědců na SRI International a 15 let vede Centrum pro aplikovanou intuici v San Franciscu, CA. V současné době žije v Praze.
William Kautz
přeložila Lenka Fegutová
