nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Tento způsob hraní zdá se mi býti poněkud šťastným. Zneužil jsem Vančurův citát k dokreslení svého dojmu z hudby, kterou lze slyšet a prožívat se všemi na ní zúčastněnými. Kdo zná historii hledačství takových hudebníků, jako jsou Oldřich Janota a Luboš Fidler, zažil již mnohé krásno. Oba v této skupině ještě s dalšími příležitostnými spoluhráči pokračují ve svém hledání. Přesto jejich tvorbou prochází opakující se forma minimalismu a neuvěřitelné Oldřichovy texty s ještě podivuhodnější recitací. Podmanivý, hluboký hlas, který v sobě nese stopy naléhavosti i meditativnosti, nás zároveň ubezpečuje o tom, co je to skutečná šamanská hudba. Přitom se dá říci, že Janota nijak zvlášť nevyužívá buben ke zdůrazňování rytmu. Přesto má i jeho vlastní tvorba odjakživa šamanské rysy jakéhosi vzývání a zároveň poetična. Zvuková prostora kaple sv. Benedikta v klášteře Plasy umožnila skupině umocnit některé prvky společné komunikace, i když recitace poněkud poškodila, protože zvukový technik vždy nezachytil začátky. Přesto to zase až tak nevadí, neboť Janotovy texty se opakují, mizí a zase se vynořují. Hudba je nesmírně jednolitá a magická, místy až temná. Jak obal, tak i vlastní CD jsou velmi krásně graficky zpracovány (Dana Fidlerová) a neměly by se ztratit mezi ostatními tituly z této oblasti.
Po 24 letech remastroval a znovu vydal PolyGram tuto slavnou desku, kterou natočil britský baskytarista a zakládající člen skupiny Rolling Stones Brian Jones. Skupinu opustil v r. 1969, aby realizoval své vlastní hudební projekty. Než se k tomu dostal, utopil se v noci ze 3. na 4. 7. 1969 ve svém bazénu. Jediné album, které produkoval, natočil v létě 1968 v Maroku s lidovým souborem hráčů na Panovy flétny. V těchto souvislostech musíme pochopit název fléten ve spojení s Panem, bohem pastevců a ne muzikologický, kdy se jedná o konkrétní druh flétny, která se zde ovšem nepoužívá. Flétny, které můžete slyšet, se blíží arabskému naji, dále jsou užity marocké druhy hoboje. Na všechny se hraje cirkulárním (nekonečným) dechem, takže zvuk se nepřerušuje vědět o to vede k o to větší extázi. Vedoucí souboru Bou Jeloud i ostatní hudebníci jsou magici zvuku, uznávaní celou vesnicí i všemi posluchači, protože byli speciálně školeni na tento druh hudby. Proto nemusí pracovat a jen se věnují hraní na slavnostech nebo obvykle nočních (protože ve dne je horko) extatických "koncertech". Vynikající rytmický doprovod na různé druhy bubnů stupňuje tuto hudbu. Vedle extrémně extatických poloh jsou zde skladby zdánlivě tiší, ale svou extázi stejně tak stupňující. Vše je živě nahráno a tak se můžete spoluzúčastnit se všemi ostatními.
Na náš trh přichází nové, vynikající vydavatelství z Anglie, avšak přináší vyloženě klasickou a tradiční hudbu indického subkontinentu, včetně pákistánského qawwali. Všechny koncerty jsou živě natočeny s největšími indickými vokálními i instrumentálními mistry. Název si dalo vydavatelství podle tradičního pojetí v hudbě, tanci, dramatu, poezii a výtvarném umění (souhrnně sangíta) založeném na teorii devíti (nav) emocí, nálad (ras), které lze vyjádřit. Podle toho je vytvořeno i logo. Zatím je k dispozici 33 nahrávek. První, kterou zde recenzuji, nám přibližuje tzv. džugalbandi neboli duet sólistů, ať už vokálních nebo instrumentálních. Dva velcí mistři zpěvu - pandit Bhimsen Džóši - zastupující severoindickou tradici a dr. Bálamuralí Krišna, vynikající interpret jihoindické hudby spojují sever a jih v sobě odpovídajících rágách. Koncert byl natočen v Šivadží parku v Bombaji, v prosinci 1991, díky pomoci jiného vynikajícího umělce, flétnisty Hariprasáda Chaurasia. Největší mistrovství pěvecké improvizace i techniky se ukazuje v první, 44 minutové ráze Darbari Kanada. Nádherná je též bezprostřednost zachycující lidský faktor interpretů. Na závěr rágy se zpívá text z Gíta Góvindy od Džajadévy. Další dvě rágy jsou zhruba čtvrthodinové s texty od Tjágarádži a dr. Bálamuralí Krišny. Tato živá ukázka je silnější než studiové.
Na CD je osm poměrně dlouhých skladeb, z nich dvě od současných jemenských básníků. Všechny zpívá čtyřicetiletý Hamud Al Džunajd a doprovází se na úd. Jak víme, je úd loutna všeobecně rozšířená po celém arabském světě. Zrovna v Jemenu se hrálo spíše na obdobný nástroj gambus, který byl údem víceméně vytlačen. Tradice u Arabů si oblíbila spíše poezii než hudbu, takže se hodně zpívá a recituje a hudba je doprovodem. Přesto jsou však vynikající instrumentální vložky. Obvyklé arabské formě, při níž se přednáší, zpívá a hraje, se říká malhun. V Jemenu se neklade takový důraz na úplně přesná rytmická pravidla pro poezii a hudební styl se nechal ovlivnit také částečně Egyptem. Nejčastěji se toto vše uskutečňovalo na terasovitých střechách domů, kde se spíše soukromě setkávali přátelé. Nyní se pořádají i veřejné koncerty. Obsahem textů bývá lásky, opěvování rodné země či duchovní poezie. Doprovod na úd hraje v podstatě melodickou linku písně, ale současně ji obkresluje velkým množstvím tónů, které jsou hodně rytmické. To nám též ukazuje hráč v instrumentální skladbě pro úd, kde střídá hluboké tóny s vysokými a dohromady je hraje jen občas. Jinak působí skladby pro necvičené ucho trochu podobně.
Hudbu Indonésie si spojujeme především s gamelanem, souborem metalofonů. Avšak v zemi s několika tisíci ostrovy můžeme slyšet mnoho různé hudby. Proto mě již před léty uchvátily melodie a nástroje ze západní části ostrova Jávy, oblasti nazývané Sundy. Tam bylo staré hinduistické království Padžadžaran rozkládající se asi na třetině ostrova. Teprve v 15. století jeho vládci konvertovali na islám. Avšak na vesnicích žijí dodnes potulní hudebníci, jakýsi trubadúři, kteří vypráví za doprovodu nástrojů poemy o dávno zašlých časech starého království. Hrají často jen pro sebe nebo pro vesničany, kteří se kolem nich shluknou až do rána. Tento styl se nazývá tembang sunda - sundské zpívání. Podle noční až ranní hodiny se využívají tři druhy pentatonického ladění. Často se též zpívá o přírodě, bolesti z odloučení milenců a skladby jsou to nesmírně citové, často jen instrumentální. nejvíce se využívá velká 18strunná citera kačapí indung a 1-2 doprovodné menší citery rinčik. Nesmírně důležitá je 4-6 dírková bambusová flétna suling případně nahrazovaná dvoustrunnými housličkami rebáb. Suling nebo rebáb vytvářejí se zpěvem úžasné ornamentace ve vzájemném proplétání melodií a vzniká tak často velmi zasněná až meditativní atmosféra. Dá se jí hodiny bez únavy naslouchat.
2. díl umělé hudby Sund nám již přináší opravdový gamelan. Avšak oproti balijskému je velmi jemný, tichý a komorní. Nazývá se gamelan degung. Jeho vystoupení se uskutečňovala především na dvorech vládců, takže na vesnicích ho bylo slyšet, jen výjimečně. Hrál při svatbách, obřízkách nebo dvorních tancích serimpi. Ve složení orchestru se již objevují závěsné gongy podporující dlouhými, hlubokými tóny melodické fráze. Dále je to vedoucí nástroj kolénang (též bonang) s vypouklými gongy položenými na dřevěné konstrukci do pravého úhlu. Jeho melodii zmnožují metalofony panérus se 14 klávesami hrající o oktávu níž a 1-2 sarony se sedmi klávesami hrajícími o oktávu výš. Potom je tu dřevěný xylofon gambang s 18 klávesami a samozřejmě flétna suling. Nakonec hraje ještě jeden hudebník na tři bubny zároveň. Všechny skladby jsou instrumentální, kde je sice řídícím nástrojem bonang, ale hlavní melodie je ve flétně suling. Celé to opět vytváří zvláštní, melancholickou, velmi jemnou atmosféru.
Na tomto CD máme již velký gamelan. To znamená, že obsahuje více metalofonů, z nichž některé jsou jemnější (gender, slenthem) - ty jsou umístěny vpředu a hrají základní melodii. Za nimi jsou hlasitější sarony (ve třech velikostech) spolu s bambusovým xylofonem gambangem a několika druhy vypuklých gongů uložených vodorovně (hlavně bonang, dále ketuk a kenong), z nichž každý hraje pouze určité tóny v melodii. Úplně vzadu jsou zavěšeny velké gongy, které podporují svými hlubokými, rezonujícími tóny melodii. Tu ornamentují opět flétna suling a housličky rebáb. Celý gamelan je řízen ve svých rytmických a dynamických změnách hráčem na buben kendang. Před gamelanem sedí mužský a ženský sbor se sólisty (pokud se zpívá jako na tomto CD), kteří podporují zvuk občasným tleskáním. Sólisti jsou součástí orchestru, takže se nesnaží vynikat a často si drží před ústy kapesník, aby vznikl ještě zajímavější zvuk a možná jim nebylo vidět do úst. Celý gamelan je vyroben z tajné slitiny, potom zasvěcován mantrami a dostává jméno jako živá bytost. Podle toho se k němu též hudebníci chovají. Zde můžete slyšet dvě úžasné skladby, každou dlouhou přes půl hodiny. Vynikající extatický zpěv, jemná hudba, nádherné proplétání hlasů s flétnou i rebábem vytváří něco naprosto pohádkově nezapomenutelného.
