Seznam duchovních mistrů Úvahy mistra Mu

Šrí Annamalai Svámí Mahásamádhi

Není tomu ještě rok (9. listopadu 1995), kdy Annamalai Svámí odložil své fyzické tělo.

Byl jedním z posledních přímých žáků Ramana Maháršiho, a poslední, který s ním sdílel blízkost po více než dvacet let. Annamalai Svámí přišel do Ramanášrámu v roce 1928. Okamžitě poznal v Ramanovi svého Mistra a tak požádal o dovolení stálého pobytu v ášramu. O jeho spiritualitě a čistě svědčí, že mu bylo nabídnuto, vedle Mádhava Svámího, zastávat místo druhého osobního sluhy Ramana Maháršiho. Po několika letech mu Ramana svěřil úkol dozoru nad stavebními pracemi v Ramanášramu, který, pod tlakem stále se většící vlny návštěvníků, byl nucen své prostory zvětšovat. Kuchyně, jídelna, chlévy, sklady Ramanášramu a různé terénní úpravy vznikaly pod jeho vedením. Po deseti letech působení v ášramu, si vybudoval obydlí v Palakotu, nedaleké osadě sádhuů a postupně se zcela věnoval životu kontemplace, a dosáhl pod vedením Bhagavána Ramany trvalé dokonalé pohroužení.

Z oddanosti k Ramanovi, vlastní dosažené dokonalosti a schopnosti přesně podávat a aplikovat Jeho učení, stal se Annamalai Svámí duchovním rádcem a oporou mnoha hledajících.

Každou zimu jej trápilo astma a poslední tři dny jeho fyzického života se potíže poněkud zvětšily. Konec jeho pozemské pouti byl tichý, plný míru, bez známek utrpení, za plného vědomí.

Šrí Annamalai Svámí zpravidla nezapůsobil jako mohutná osobnost, spíše jako někdo, kdo se ve vás dotknul jakési struny. Dotek byl zcela nový, neznámý, nikoli však cizí, naopak, zněl jako vlastní, příbuzný. V určitém smyslu byl Svámí jako silueta - před vašima očima bylo vše, nic nebylo skryto, vše bylo jasně načrtnuto. Když se jeho pohled s někým střetnul díval se přímo, a bylo jasné, že zří, ale nevstupoval do vás. Byl to jasný pohled, který nehrozil ani neovládal. Po okamžiku, kdy se pohnul, bylo zřejmé, že žije zcela beze zbytku v dalším okamžiku. Pokračoval klidně vždy dále, protože na něm nic nelpělo, žádné očekávání či obavy, žil vždy plně pro každý okamžik.

Annamalai Svámí měl schopnost předávat spirituální proud Uvědomování svrchovaného Já - Self. Bytost, která byla schopná se otevřít, pociťovala v jeho přítomnosti jemný proud teplé energie, která se kol ní rozlévala a zároveň se šířil příjemný klid. Mysl tehdy téměř nepozorovaně přestala se svým neúnavným chrlením myšlenek. Nenastalo vakuum, ale aksamitová plnost, která zvala k následování. Všechny obavy a starosti odpadly a byl pouze prostý radostný pocit míru.

Někteří sádhakové popisují svou zkušenost se setkáním se Šrí Annamalai Svámím takto: Uprostřed nastalého příjemného ticha mysli, vystoupila v jejich obzoru vědomí najednou jasně a zřetelně otázka "Kdo je vnímající? Kdo tu vnímá, jak myšlenky vystupují?"

Svámího vhled vtlačil do obzoru sádhakova vnímání nezbytnou nutnost jednobodovosti pro provádění sebezkoumání, založeném na vnitřní poloze plnosti, kterou nemožno popsat jiným slovem než - prázdností. Takto vkládal aktivní semeno sebezkoumání a probouzel tak prožitkem sádhaka do aktivity cesty, kterou bezpečně znal od svého milovaného Bhagavána Ramany.

V místě jeho samádhi (pohřbení), vládne široká přítomnost atmosféry, která z něho vyzařovala.

Některé z výroků Annamalai Svámího (z jeho knihy "Living by the words of Bhavan").

Připravil Rudolf Skarnitzl

© 2017 - n3t.cz - Joomla Webdesign