nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Rodiště Sáí Báby, jihoindická vesnička Puttaparti, leží na břehu řeky Čitravatí, uprostřed chudé krajiny, obklopené holými kopci 18 km severně od Bangalúru. Puttaparti je příliš malé, než abychom jej mohli najít na mapě. Jeho obyvatelé žijí a obhospodařují svou zemi, rozprostírající se do dálky stále ještě stejně, jako předkové před staletími. Při východu slunce 23. listopadu 1926 byly modlitby jedné zbožné ženy vyslyšeny. Porodila syna. Svědkové se pamatují, že v rodném domě zazněly hudební nástroje, na něž hrály neviditelné ruce. Tajuplná kobra - v indické tradici božský symbol - byla nalezena pod novorozeňátkem. Dostalo jméno Satja Nárájana. Když povyrostlo, bylo zřejmé, že Satja - což znamená v sanskrtu PRAVDA - bude mimořádným dítětem. Pomáhal vesničanům, kde jen mohl, aniž při tom myslel na sebe. Jeho druzi ve hrátkách ho jmenovali guru. Zpíval s nimi před začátkem školy zbožné písně a připravoval jim potěšení, při nichž materializoval z prázdných sáčků bonbóny, tužky a hračky. Obdivuhodná schopnost tvořit předměty, proměňovat věci a léčit nemocné, s níž disponoval už jako dítě, mu zůstala - k překvapení mnohých, kteří to zažili - zachována až dodnes.
Na konci října 1940 odložil Satja své školní knihy stranou a překvapil svou rodinu prohlášením, že je převtělením svatého muže, totiž Sáí Báby ze Sirdí. V krajině Puttaparti nikdo o tomto svatém muži nic neslyšel, ale na severu Indie požíval velké vážnosti jak od muslimů, tak také od hinduistů. Sáí Bába ze Sirdí zvěstoval svým přívržencům, že se 8 let po své smrti znovu převtělí. Tato věštba se splnila v Puttaparti. Satja Sáí Bába prohlásil ve 14 letech své rodině a vesničanům, že musí splnit poslání obnovit duchovnost ve světě a vyučovat nejvyšším zásadám moudrosti, ctnosti, Božské Lásky a Míru. Svým rodičům řekl kromě toho, že už k nim nepatří, že jeho oddaní k němu volají a že pro něj nastal čas, aby šel. Když stále více lidí rozpoznávalo mimořádnou povahu Sáí Báby a stále ve větších zástupech se kolem něj shromažďovali, řekl jim: "Nyní máte ke mně ještě lehký přístup. Za několik let uvidíte jen z velké dálky můj prchavý pohled, protože tu bude velmi mnoho lidí."
Pověst mladého muže se rozšířila po celém kraji. Když bylo Satjovi 20 let, psal mu starší bratr, jenž byl učitelem v jedné sousední vesnici, a vyjádřil při tom své úvahy o nebezpečích, která spolu přinášejí veřejná vystoupení a popularita. Dopis, ve kterém mu Satja 25. května 1947 odpověděl, zní ve zkratce: Můj milý, dovol mi říci, že je nemožné probádat srdce a povahu těch, kteří dosáhli duchovní moudrosti. Musíme na naší správné cestě vytrvat, aniž bychom se nechali ovlivnit oceněním veřejného mínění. Není povahou velkých se pyšnit, když jim lidé přinášejí ocenění, a necítí se zraněni, když se jim lidé vysmívají. Jen oni sami znají cestu, kterou musí kráčet. Jejich moudrost určuje jejich jednání a posvěcuje je. Sebedůvěra a požehnaná činnost jsou jejich zvláštními znameními. Proč si máš dělat starosti, pokud na nich spočívám? A ještě, chvála a hana mnohých se nedotýkají skutečnosti, mohou postihnout jen vnější, fyzický rámec. Máme úlohu vést celé lidstvo na jeho cestě kupředu a umožnit každému člověku život plný blaženosti. Nevzdám se ani svého poslání, ani svého předurčení. Vím, že je splním. Snáším s největším klidem pocty i opovržení, slávu i hanbu, které z toho plynou. Jednám a pohybuji se jen k dobru lidstva. Nikdo nemůže pochopit mou nádheru ať je to kdokoli, byť by třeba také použil výzkumné metody a jakkoli dlouho by se o to pokoušel. Ty sám můžeš zažít rozvíjení celé té nádhery v příštích letech. Nepotřebuji tato slova psát. Píši je ale, protože pociťuji, že by ses rmoutil, kdybych neodpověděl. Tvůj Bába Tímto způsobem dal Satja Sáí Bába svému staršímu bratrovi věštecký pohled do budoucnosti. Původně nebyl v Puttaparti žádný ášram. Se stavbou modlitebny na pokraji města bylo započato roku 1950. Brzy k tomu přibyly další budovy. Tento celek byl pojmenován Praškánti Nilájam - Sídlo nejvyššího Míru. Ačkoliv modlitební hala byla později přebudována, žije tam Sáí Bába stále ještě ve dvou malých místnostech, které za oněch dob byly pro něj vystavěny. Dřívější ášram byl dost veliký, aby ubytoval stále rostoucí počet zasvěcenců, kteří se cítili být tímto mladým mužem přitahováni. V šedesátých letech, kdy Sáí Bába byl znám po celé Indii, přicházelo během náboženských slavností 20 až 30 tisíc stoupenců. Hinduisté různých seskupení, muslimové, sikhové i křesťané - lidé, kteří se ještě dobře pamatovali na náboženské války, které následovaly po rozdělení své země Brity v r. 1947, přicházeli nyní, sotva 20 let později sem, aby zažili léčivou a sjednocující sílu, která vychází ze Sáí Bábova poselství všeobjímající lásky. Počátkem sedmdesátých let začali lidé z celého světa navštěvovat Prašánti Nilájam a bylo nutné mnohé v ášramu přestavět, aby velký počet návštěvníků - který o svátcích dosahoval až 100 000 - mohl být ubytován.
Mnohá zde uvedená vyjádření Sáí Báby jsou odpovědi na otázky, jež nejčastěji novináři kladou během rozhovoru. Bůh je člověk a člověk je Bůh. Každý z nás má v sobě něco z Boha, božskou jiskru. Všichni lidé jsou božští - jako já. Duch se ztělesnil v tělo a krev. Jediný rozdíl mezi tebou a mnou je, že ty o této božskosti nic nevíš. Ty jsi přišel do tohoto karmického vězení na základě chyb, jež jsi učinil v mnohých minulých životech. Já jsem přijal tuto smrtelnou schránku ze své svobodné vůle. Ty jsi na tělo vázán, zatímco já jsem od těchto pout osvobozen. Hlavní rozdíl je však v tom, že ty jsi pro svá přání zmítán sem a tam, já ale žádná přání nemám, kromě jediného, nejvyššího: učinit, aby lidé neměli přání. Kdykoli ve světě převládne nesvornost a nesoulad, vtělí se Bůh do lidské podoby, aby ukázal lidstvu cestu lásky, harmonie a míru. Avatár bere na sebe lidskou podobu a chová se lidským způsobem, aby se lidé mohli cítit s božstvím spřízněni. Současně vstupuje do božské velikosti, aby i lidé mohli usilovat o dosažení Boha. Úloha, kterou avatárové berou na sebe v lidské podobě, jest uskutečněním uvnitř sídlícího Boha jako pohonné síly všeho života. Proto jsem přišel ve své současné podobě avatára, vybaven plnou mocí beztvarého Boha, abych zlepšil lidstvo, pozdvihl lidské vědomí a přivedl vás zpět na správnou cestu Pravdy, Spravedlnosti, Míru a Lásky k Bohu. Popel vibhúti, jejž zhmotňuji, je manifestace Boha velkého významu a vysoké symbolické ceny. Je symbolem kosmického nesmrtelného a nekonečného jádra bytí všech stvoření - totiž átmanu, Nejvyššího bytí. Ego zůstává v pozadí, když vše pomíjející a proměnlivé, světské je spáleno. Popel je především symbolem pro cyklus Život - Smrt, při němž posléze nic nezbude, než popel. Neboť: "Prach jste a v prach se znovu obrátíte." Popel a prach jsou nekonečným stavem všech věcí - nemohou být dále změněny. V duchovní souvislosti je vibhúti napomenutím příjemci, aby se vzdal svých přání, všech vášní, nesvobody a pokušení, aby je spálil v ohni vzývání božství. Tím se očistí naše myšlenky, naše slova a činy. Abych toto lidem vštípil, materializoval jsem popel pro ty, kteří ke mně přicházejí v lásce a oddanosti. Jako ostatní materializace působí vibhúti jako talisman, jenž nemocné léčí, a těm kteří jej potřebují, poskytuje ochranu. Je symbolem božství a nevzniká magickými triky.
Moje schopnosti chránit lidi, léčit je a zachraňovat, stejně jako schopnost materializace, jsou založeny v Bohu a manifestují se jen v avatárovi. Avatár se pozná podle 16 schopností. Prvních 15 je: Kontrola nad pěti tělesnými funkcemi, 5 smysly a 5 přírodními prvky. Tyto schopnosti jsou dosažitelné duchovními praktikami a disciplínami. Šestnáctá schopnost je lidským vývojem nedosažitelná a projevuje se jen při sestoupení božského vtělení. Jmenuje se vševědoucnost, všudypřítomnost a všemohoucnost a je to nekonečné vědomí. Einstein poznal přírodní zákon, který stanoví, že energie je rovná hmotě, znásobená čtvercem rychlosti světla. Tím byla vědecky dokázána stará jógínská nauka, že hmota a energie jsou jen dvě strany téže mince. Věda objevila hmotu jako zhuštěnou energii, která se neustále pohybuje v proměnných formách. přeměna hmoty v energii a energie ve hmotu se děje při rychlosti světla v říši světla. Je to totéž světlo, jež za všech dob a ve všech krajinách bylo vpravdě uznáváno jako božská energie. Avatár může předměty zhmotňovat a odhmotňovat, může svou viditelnou existenci nechat řídit celým vesmírem, pohybovat se rychlostí světla a sílu světla využít pro své poslání. Jeho vědomí je prosto tělesných žádostí, je neomezené přírodními zákony, je sjednoceno s praenergií Stvoření a je proto nekonečné. Co se nám lidem může jevit jako zázrak, je pro toho, kdo má nekonečné vědomí a je prost jakéhokoli ohraničení časem a prostorem, jen jednoduché působení proměn. Zázraky, které vykonávám, náležejí k nekonečné moci Boží. Provést div není bezpodmínečným znamením božskosti. Všechna magická předvádění jsou, jak víte, inscenovaná za peníze. Svými triky provozují mágové jen způsob legalizovaných podvodů. Přemisťují předměty pomocí nepozorovaných zručných triků z jednoho místa na druhé. Mágové nevlastní žádné siddhi nebo metafyzické síly.
Co já naproti tomu činím, je zcela jiný způsob tvoření. Není to ani magický trik, ani žádná síla siddhi. Za prvé neočekávám žádnou protislužbu, za druhé neklamu lidi. Předměty nepřemisťuji, ale tvořím. Krom toho to nečiním pro svou potřebu nebo přání stavět své schopnosti na odiv. Pro mne je to způsob navštívenky, která má účel přesvědčit lidi o mé lásce k nim a vzbudit jejich oddanost. Protože láska je beztvará, používám materializaci jako osvědčení své lásky. Jsou to jen symboly. Tyto ozdoby nebo talismany dávají lidem pocit jistoty a ochrany, jež při přicházejících obtížích nebo v krizových dobách použijí. Tvoří symbolické spojení, které každou - třeba největší - vzdálenost mezi nimi a mnou překlenou. Mohu léčit, zachraňovat a dokonce probudit lidi znovu k životu, za předpokladu, že jejich duchovní úroveň je na přijatelném stupni. Je to jako s elektřinou: Moje léčitelská schopnost může být porovnána s kladným pólem, vaše oddanost ke mně se záporným pólem. Jakmile oba dojdou spojení, způsobí oddanost to, co se nazývá zázračným uzdravením. Je-li člověk nemocen nebo zdráv, záleží ve skutečnosti pouze na jeho myšlení. On sám je příčinou neboli spouštěčem své nemoci. Přijde-li tedy, aby byl uzdraven, musí s sebou přinést potřebnou víru a uzdravení. Vše, co činím, je, že ho vybavím důvěrou, vůlí a silou, aby se sám uzdravil. Je to má překypující láska, která v souvislosti s intenzitou víry prosebníka ke mně, přináší vytoužený výsledek. Božství, jež v každém existuje ve formě malé jiskřičky, existuje ve mně jako mocný plamen. To je mé poslání, v každém člověku roznítit tu malou božskou jiskru k plné velikosti božského plamene. Prvním příkazem tohoto vývoje jest, že příjemce milosti přináší s sebou potřebnou oddanost, která je nutná k naplnění. Pochybovačům nebo zmateným dávám následující příklad: Ti, kteří se potápějí v moři pro perly, se musí ponořit hluboko, aby je vynesli. Nic jim nepomáhá, když se šplouchají mezi mělkými vlnami poblíž pobřeží a tvrdí, že nejsou žádné perly v moři a že všechny zprávy o tom jsou vymyšlené. Stejně tak se musí ten, kdo si chce zajistit lásku a milost avatára, hluboce vnořit do Sáí Báby. Jen potom se bude moci jednou se mnou sjednotit a nosit mne uvnitř svého srdce. Dnes je zlo tak dalece rozšířeno, že by lidstvo bylo zničeno v případě světové války. Tento avatár přišel, aby takové katastrofě zabránil a svět zachránil před zánikem. Avatár má dvě možnosti, jak pomáhat lidem odvrátit pohromu: okamžité řešení a dlouhodobé řešení. Každé okamžité řešení je třeba zamítnout kvůli základnímu zákonu o příčinách a následcích. Většina lidí žije v materiálním světě svých přání a jejich ega jsou tímto zákonem řízena. Proto sklízí plody svého jednání, jež buď způsobují další rozvoj, nebo pád zpět do dřívějších vývojových stupňů. Kdyby avatár vyřešil problém naráz, zabránil by lidem v jejich vlastním jednání a to by vývoj a rozvoj lidstva zdrželo. Toto řešení by nebylo správné, protože by odporovalo přírodním zákonům. Druhá, lepší alternativa je dlouhodobé řešení. Přitom vede avatár lidstvo k vyšší rovině vědomí, aby je uzpůsobil porozumět pravdě duchovních zákonů. Toto je opět přivádí do vztahu k přírodě a zákonu příčin. Potom budou schopni přetvořit cyklus příčin a následků, do něhož jsou zamotáni jako nedobrovolné oběti. Teprve pak budou přírodní síly kontrolovat a ovládat a tím odvracet katastrofy jako zemětřesení, záplavy, období sucha, hladomoru a epidemií. Kdyby avatár přivedl katastrofy k náhlému konci, čehož jsem schopen a co i činívám, když je to bezpodmínečně nutné, zřítilo by se celé drama stvoření se svými přírodními zákony. Katastrofy se nedějí na základě toho, co Bůh z lidí učinil, nýbrž jen na základě toho, co člověk udělal z člověka. Proto musí člověk, jaký nyní ještě je, být zničen a na jeho místě vytvořen nový člověk. To se stane tím, že jeho ego zemře a bude nahrazeno transcendentálním vědomím, tak se zvedne člověk nadkarmický cyklus, aby ovládl přírodu a odvrátil její katastrofy. V tom spočívá úloha avatára. Na tom pracuji.
Ve zmíněném tiskovém rozhovoru s R. K. Karanjiou se Sáí Bába vyjádřil k tématu tvorby. Formule, že nic z ničeho nemůže být stvořeno, souvisí s ohraničením pole zkušenosti vědy. Tato formule není přenosná na transcendentální oblast a dimenze duchovna. Od této roviny může božská vůle všechno vytvořit. Vše, co existuje, může nechat zmizet a vše, co neexistuje, může nechat stvořit. Jak může věda, která pozoruje svět z fyzikálního a materiálního stanoviska, zkoumat transcendentní jevy, které neleží v oblasti jejího chápání? To je klamný závěr. Protože jedno patří k materiální, a druhé k duchovní rovině. Věda se má omezit na věci, které jsou lidským smyslům přístupné, zatímco duchovno smysly překračuje. K dosažení toho, aby nebeská tělesa se tak přesně držela své dráhy a dokázat, aby se jen trošku z přikázané dráhy uhnula, za tím už musí stát božská síla. Věda je jen malá světluška ve srovnání se světlem a září slunce. Je jisté, že množství znalostí o přírodě a její funkci bylo prozkoumáno, odkryto a sebráno a to může rozvoj světových událostí ovlivnit. Kosmická oblast je však oblastí duchovna. Tady nemá materiálně orientovaná věda už žádné místo. Z toho vyplývá, že některé vědecké objevy jsou užitečné, zatímco působení jiných je neblahé. Všechna naše Písma ujišťují, že Bůh je v každém přítomen. To, co je celému světu společné a všude zřejmé, co skutečně celý vesmír vede a řídí, je Bůh. Nic jiného skutečně neexistuje - jen Bůh. Ve Vrndávanu, poblíž Bangalúru, je Satja-Sáí - kolej pro umění, vědu a hospodářství. Odtud v šedesátých letech vycházel výchovný program rozšířený po celém národě. Tato kolej je jednou z rostoucího počtu výchovných zařízení, která jsou roztroušená po celé zemi. Od svého otevření si získaly Sáí-školy pověst, že náležejí k nejlepším vysokým školám v Indii. Studenti zpravidla výborně prospívají při ročních národních výkonnostních zkouškách. Výchovný program Sáí Báby je myšlen pro příští občany, kteří žijí uprostřed tohoto světa - ne jako mniši nebo poustevníci - a jsou připraveni převzít veřejné úlohy.
Při zasvěcení vysoké školy pro umění a vědu pro žen v Anantapuru v r. 1971 řekl Sáí Bába: "Tato vysoká škola zprostředkuje výchovu a připravuje v ní vyrůstající generaci k tomu, aby plnila lépe svou roli ženy a občanky. Výchova musí otvírat oči a vést k tomu, aby byla poznána jednota v mnohosti. Když tato jednota je poznána, může být lehčeji a jasněji porozuměno mnohosti. Pozorujte kosmickou a všeobjímající pravdu, nespokojte se s ubohými, triviálními informačními úlomky, hledejte toho, jenž je za poznávacím procesem. To je skutečné vítězství. Vzdělání se zaměřuje také na to, aby poučovalo o zákonech a vlastnostech hmoty. Především ale musí vzdělávání vést k tomu, aby studenti rozuměli přiměřenosti zákonům a různým hlediskům lidské osobnosti a musí zvyšovat jejich umění rozlišovat. Nejcennějším výsledkem výchovy je dobrý charakter. Výchova není výchovou, pokud nevede k tomu, aby probudila pocit spřízněnosti a bratrství v srdcích, přiváděla je k účinnosti v denním životě a přenášela je na všechny lidi. Současně musí výchova zprostředkovat intenzivní a obsáhlé vědění o pravé povaze člověka a lidské společnosti. Jednostranně pochopený způsob výchovy způsobil, že dnes máme politiku bez zásad, výchovu bez tvorby charakteru, vědu bez lidskosti a hospodářský život bez morálky. To vše nás nevede dál a nepříznivě ovlivňuje bezpečný rozvoj. Mládež musí být také vedena k pravidelné meditaci, aby dosáhla hloubky vlastní osobnosti a její neohraničené možnosti míru a štěstí. Musíte být schopni sebe sama vtáhnout dovnitř a meditovat o své vlastní pravdivé povaze a pravdě této povahy. Na tuto možnost má právo každý hledající z každé země. Tato schopnost zachrání člověka z bídy. Vše ostatní jsou jen stíny, klamy a vzdušné zámky. Zaniknou s tělem, které tak vysoko cenily. Sáí Bába vždy znovu zdůrazňuje jednotu všech náboženství. Den, kdy je slaveno narození Ježíšovo, je také v Prašánti Nilájam svátkem. To je v souladu s učením Sáí Báby. Je jen jedna pravda a každé vyznání víry představuje jen určitou část této pravdy. O světových náboženstvích Sáí Bába říká: Nechte existovat rozdílné víry. Nechejte, ať se jim daří, nechte chválu Boha zaznívat ve všech řečech a v mnohosti tónů. To by měl být ideální stav. Respektujte rozdíly mezi náboženstvími a uznejte každé vyznání víry za platné, pokud to neuhasí plamen jednoty. Nepřišel jsem, abych mluvil ve prospěch nějakého určitého náboženství. Nepřišel jsem, abych podnikal náborovou válečnou výpravu pro jakousi sektu, víru nebo věc, ani nechci slučovat přívržence pro jakési učení. Přišel jsem abych vás učil o této universální, jedinečné víře, cestě lásky a této povinnosti lásky, závazku milovat. Naplňuj den láskou, prožij den s láskou, ukonči den láskou, to je cesta k Bohu.
Satja Sáí Bába
Satsang Proč jste se vlastně sešli slavit satsang? Satsang je shromáždění těch, kteří jsou již probuzeni a teď hledají pomoc jak najít cestu, po které by měli pokračovat. Je mnoho cest, z nichž některé nevedou nikam. Ale během satsangu máš možnost najít božskou výukou správnou cestu a přehlédnout cestu, která se před tebou rozprostírá. Bez úsilí není žádný úspěch. Modlitba a zpěv mohou pomoci, ale dostat se dál je potřebí víc. Činy, založené na učení Boha. Dnes se tady scházíme. Právě teď je vhodné prožít, že všichni jsou jedno. Satsang poskytuje příležitost si vzájemně duchovně pomáhat a zkoumat, jak můžeš po návratu domů pomáhat lidstvu. Nesobecké poskytování služby lidstvu je způsob, jak se duchovně dostat dále, a tak se odvrátit od duchovní lenosti, dnes tak všeobecné. Mysli stále na to, že ti Bůh pomůže, pokud bude tvé úsilí upřímné. Jeho pomoc nezná hranic. Jeho láska nezná hranic. Ale ty sám musíš vyvinout potřebné úsilí k tomu, abys vedl takový život, aby síla Boží mohla tebou proudit. Pak budeš bójí božské lásky a světla. Probuď se a pak to světlo uvidíš. Svítí všude kolem tebe. Stačí jen otevřít oči. Otevři své srdce a budeš jako část božského celku procházet životem na nejvyšší úrovni svého vědomí, takže již během tohoto života plně splyneš s Bohem.
Sáí Bába
