Seznam duchovních mistrů Úvahy mistra Mu

O svobodě

Občas v diskusích mezi lidmi, občas i v médiích objevujeme polemiku na téma svobody, jejího významu a její míry za režimu předchozího a režimu současného. Občas je z toho člověk na pochybách. Je dnes na rozdíl od minulého režimu více svobody?

Těžko budeme tyto otázky rozebírat s fanatickými či jen nekritickými přívrženci současných vůdců. Kdo se snaží o životě trochu přemýšlet a nepřijímá bezhlavě názory davu, byť by byl sám mezi stovkami lidí, kdo takto činí, možná přijde na jakousi podivnou nesrovnalost. Objeví totiž ve svém okolí otroky, kteří tvrdí, že jsou nyní svobodní, kdežto předtím nebyli. Jsou to otroci své práce, kterou si vybrali k životní realizaci, kterou však dělají rádi a téměř neodpočívají. Chtěli zbohatnout, obětovali tedy svobodu pohybu, svobodu volného rozhodování o svém denním režimu atd. Vybrali si nesvobodu dobrovolnou, o které ví, že ji mohou kdykoli přerušit, a to jim vlastně dává onu svobodu obecnou.

Stálo by za to takové případy porovnat s kuřákem, který rovněž tvrdí, že kdykoli přestane, což mu dává pocit možnosti svobodného rozhodnutí, ale je natolik otrokem své vášně, že už to nedokáže. Jeho vnitřní otrokář zvítězil. Pak i takový dobrovolný otrok své práce si vezme úvěr od banky, který nestačí splácet a stává se navíc, nadneseně řečeno, otrokem banky.

svoboda vnitřní a svoboda vnější. Neumím-li žít vnitřním životem, zmítám-li se v pochybnostech, trápí mne vina, jsem nesvůj atd. Orientuji se na svobodu vnější a tu mi současná společnost nabízí a někdy i dává. Začnu se usilovně zmítat ve směru hodnot, které v této společnosti panují (tedy peněz a materiálních statků) a nevadí mi moje okleštěnost, protože jsem ji sám zvolil a protože se cítím realizován, koncentrován, zklidněn. Běda však, jsem-li neúspěšný nebo málo trpělivý - nedojdu naplnění svého vnějšího cíle a ocitnu se opět ve vězení svého neklidného a nejistého nitra. Vnější svoboda je jen klamný soulad našich vnitřních potřeb a okolního světa, který nenaráží na širší pojetí svobody uvnitř nás, než které nám může nabídnout.

vnitřní je vzácnější - je to to, po čem toužíme všichni, ale hledáme to venku. Kdo má svobodu vnitřní, má i svobodu vnější. Chceme-li lidem přinést svobodu, nabízíme jim jenom pozlátko - více možností, jak opustit na chvíli svou vnitřní svobodu, aby se do ní zase vrátili.

namítnout, že vnitřně nesvobodný člověk se stává volným, sebejistým a svobodným, pokud nashromáždí dostatečné bohatství. Ano, bohatý člověk se může stát sebejistým, blahovolným, jeho vnitřní nejistota je zastíněna leskem peněz. Je svobodný, ale jen tak dlouho, pokud o své bohatství nepřijde. Jednou však o něj přijde každý - až zemře.

je podoben ptáku v kleci, která byla předtím přikryta děravým šátkem, kterým místy prosvítalo světlo z okolí. Sotva byl šátek odňat, pták uviděl možnosti, kam až může doletět. Bohužel však naráží po chvíli letu na mříže. Usilovně do nich tluče a ubývá mu síly. Co když potom přijde chovatel a vybere si kvalitní kusy?

Podle mého názoru by úvaha měla končit otázkou. Nač mást druhým hlavu svými nedokonalými názory, když pravdu můžeme objevit každý sám? I otázkami lze člověka přivést k pochopení namísto vysvětlování, jak nám to předvedli kdysi dávno staří řečtí filosofové.

Co když současná svoboda je jen zdánlivá? Co když je pouze více možností, jak naplnit nekonečný počet našich přání?

Stanislav Musil

© 2024 - n3t.cz - Joomla Webdesign