Seznam duchovních mistrů Úvahy mistra Mu

Nahlédnutí do naší duchovní kuchyně

Je to již dávno, co jsem po pár zaškobrtnutích v životě přivoněl ke kytici východních nauk, které se v milé symbióze s tolerantním pojetím křesťanství nabízely všem hledajícím.

Byl jsem rád, že jsem našel společnost chápajících lidí, z nichž mnozí si minimálně jednou sáhli "na dno" a dokázali se vcítit do druhých. Kouzelná nesektářská nevyhraněnost nikoho nesvazovala a nenařizovala povinné úlitby. Byla to oáza svobody. A těch mistrů! Šivánanda, Višnudévánanda, Mahéšvaránanda, Jógánanda, Osho, Ježíš, Buddha, Konfucius, … Kršna, Šiva, Hospodin, Jsoucno, Příroda, Slunce a další bohové stáli v jedné řadě a jejich příznivci se na sebe nemračili jako někteří teď, když si přečetli jméno toho svého Boha ve stejné řadě mezi jinými bohy.

Jen jednoho boha jsme tehdy neuznávali. Byl to mocný vládnoucí bůh dělnické třídy. Tento bůh byl tak mocný, že sjednotil své odpůrce do řad tolerance. Byl tak moudrý, že donutil duchovně hladové, aby hledali pokrm (a o ten byla na veřejnosti bída). Potají se scházely skupinky přátel pro vzájemné nezištné obohacení se. V tělocvičnách zaujímali jógové pozice ti, kteří to potřebovali, vedli je a letní tábory organizovali ti, kteří se nebáli. Poznání bylo zdarma, pokrm a ubytování za ceny lidové. Ach, to byly ale časy.

Dovolím si nazývat všechny ty, kteří šířili osvětu v těchto dobách, starými strukturami. Potkám li některou starou strukturu nebo jejich žáka nyní, srdce mi povyskočí radostí. Pak se radostně zeptám, co dělá. Zda je svobodný, zda dál hledá.

Jsou i tací, kteří mi odpoví, že našli. Jsem rád, že našli a zeptám se koho.

Mnozí, co našli Ježíše, mi ihned chtějí dát ochutnat. Jejich duchovní pokrm je již někým lehce předžvýkán a nesnáší se s plackami Čapátí, sýrem tofu ani s lahodným šríkantem. Já však jednostrannou stravou nejsem nasycen. Nějak mi hořkne. Jako svatému Janovi snědená kniha.

Někteří našli svého gurua. Oči jim radostně planou. Připadá mi, že jsou také nasyceni. Drží v ruce cíp oděvu svého mistra a stále za něj tahají. Jejich mistru nezbývá, než trpělivě vysvětlovat, aby se drželi nejlépe tak, že se pustí. Jejich pokrm odpovídá kuchyni mistra. Nahlédnu-li do jídelníčku mistra, vidím, že mistr má bohaté menu, ale žáci se krmí jenom sladkostmi. Kyselé a hořké po nich musí dojídat jejich guru. Není pak divu, že je přejedený a nemocný. Někteří žáci se diví, jak to, že guru je nemocný? Potom asi není osvícený. A odcházejí, hledajíce další techniky ke svázání lásky, aby jim sloužila.

Jsou i chytří guruové. Ti se nenamáhají s hořkými pokrmy a předkládají pouze vybrané pochoutky. Místo řízku předkládají sekanou (vegetariáni prominou). Však také nemají o strávníky nouzi. Jejich ovce zprvu kynou, ale jednostranná výživa je ničí. Guru je však vysílá pro nové a nové strávníky. A oni chodí. Náš guru je osvícený. Jak to víme? Je to přece NÁŠ guru!

Potkávám dříve dobré přátele, dnes podnikající štvance, kteří mávají rukou a udýchaně někam spěchají. Potkávám dříve oddané žáky, vděčné za každé slovo poznání, kteří jsou již velmi vysoko. Jejich výše se pozná podle toho, jak s despektem mluví o svých bývalých učitelích, kteří, ač sami jednoocí, vodili alespoň za ruku slepé. Potkávám hledající, kteří začali u kyvadla a skončili s pendlem. Potkávám myslitele, kteří se ptají, kde jsou ti učitelé, kteří jsou ztělesněním všech ctností?

Odpovídám: "Všichni už umřeli."

Tiché přátele, kteří našli již za starých časů, nepotkávám. Pracují a vaří si sami.

Duchovního pokrmu je najednou spousta. Člověk by nevěřil kolik v naší zemi existuje škol duchovního stravování. Je to jako s léčiteli. Dříve léčili někteří, dnes léčí kdekdo.

Hledající byli dříve hladoví, pružnější, lépe jim to myslelo, hledali z nutnosti. Dnes je hledání více módní záležitostí. A co hlavně - jsme přejedeni. I dobrý pokrm v přebytku se stává jedem. Neživíme se proto, abychom byli nasyceni, ale proto, abychom mohli dát najevo, že se vyznáme v jídlech a mohli si případně založit svou kuchařskou školu.

Mnozí si po odstranění takzvané totality oddechli. Máme prý svobodu. Ve skutečnosti se pouze otevřel obrovský prostor pro lepší uspokojování nekonečného počtu našich přání. Někteří jsou tohoto názoru, že i osvícení dojdou snáz. Vždyť je k mání tolik škol a tolik technik. Říkají, že hledají osvícení, nevědí však, jak vypadá, jak voní, jak zní. Ve skutečnosti hledají příjemno a blaženo. Jsou ochotni si líznout i drogy. Na zkoušku. Asi bychom neměli chodit ochutnávat z hrnců, kde to sice pěkně voní, ale ještě vře. Mohli bychom si spálit jazyk.

Vydechni milý čtenáři. Vše je v pořádku. To ses jen nechal vyhecovat k pesimismu. Vždyť život není vykřičníkem, ale spíš otazníkem.

Na závěr k dobru jednu výměnu názorů:

"Jsem již tak daleko, že pro mne smrt není postrachem ani hrozbou!" prohlásil žák duchovní školy.

"Jak pro tebe nemůže být hrozbou smrt, když jsi ještě nepochopil hrozbu života?" zeptal se učitel.

Stanislav Musil

© 2018 - n3t.cz - Joomla Webdesign