Duchovní snobové

Motto: Vy jste ještě nebyli na mistrovi XY? Člověče, zaspal jste dobu!

Dostane-li se čtenáři do rukou článek, popisující s úsměvem chování jisté skupiny lidí, pobaveně se nad ním usmívá do doby, než zjistí, že článek je také o něm. Poté jej odloží se slovy, že někdo píše pěkné hlouposti. V duchovních kruzích takový duchovní, často i citlivý člověk rozpozná obsah článku hned po prvních slovech. Doufejme, že čtenáři Doteku louskají vše až do konce. Jinak by jim mohlo uniknout, že určité vrstvy poněkud jinak smýšlejících, na které se díváme s despektem, se vyskytují i ve společenstvích, které hlásají vysoké pravdy. Je to jako s monádou. Kdybychom vzali nůžky a vystřihli si pouze tu bílou část s myšlenkou, že jsme si přivlastnili tu "čistší" polaritu, zjistíme, že uprostřed té bílé vystřižené kapky zůstala bílá tečka, která nás upozorňuje na to, že držíme v ruce zárodek naprosto stejné monády, kterou jsme předtím rozstřihli.

Pozorovatel, který sleduje život a jeho temná i světlá zákoutí, si možná povšiml, že mnoho lidí hledá. Hledá jistotu. Kde ji však najít, když neexistuje pevný bod, o který bychom se mohli opřít? To by se nám to hýbalo vesmírem, kdybychom jej našli. Mnoho s nás si přečetlo (jinak by nás to stálo velké úsilí na to přijít), že pevný bod můžeme najít sami v sobě. Mnozí to však ještě nevědí a tak bezradně tápou a hledají vně. Po strastiplném úseku života plném omylů a utrpení se objeví On nebo Ona, případně Ono. Člověk nebo učení, dávající lidem jistotu. Čím se vyznačuje takový jedinec, který se stává středem pozornosti a skupiny jej následují?

Jednak něco tvrdí a stojí si za tím. Je v jistém smyslu tvrdohlavý. Něco umí, zpravidla to, co neumí jiní. Má tedy jakési "dary", které zprostředkovává druhým a činí je šťastnými. Nebo to alespoň hlásá. V dnešní době informačního chaosu, kdy máme dojem, že se o všem dozvíme ihned, bez okolku, kdy máme dojem, že už skoro celou planetu máme zmapovánu a k dokonalosti naší západní civilizace nám stačí jen to, aby všichni byli součástí Evropské Unie či jiného bohulibého spolku, přicházejí lidé, kteří se stávají oporami myslí lidí zmatených dobou, aby jim ozřejmili některé věci, na jaké obyčejní smrtelníci koukají s otevřenou pusou. Stále více lidí komunikuje s mimozemšťany, se zemřelými populárními bytostmi našeho světa, které se tak již natrápily za svého života zde, že jim smrtelníci nedopřejí pokoje ani po jejich odchodu. Roste počet tvrdohlavých, kteří fascinují spoluobčany proměnlivé mysli natolik, že jim tito svěřují své myšlenky, peníze a někdy i osudy.

Nechápejme z obsahu předešlých slov, že by snad autor chtěl posměšným perem namířit na všechny tyto aktivity a šmahem je odsoudit. Vždyť i my jako malí jsme slyšeli pohádky, kterým jsme věřili, v dospělosti jsme je svým rozumem redukovali na oblast, která udržuje dětskou mysl v radosti, pokoji a odtaženosti od zla, načež začínáme zjišťovat, že pohádky mají své jádro, smysl, který prorůstá celým lidským životem a my se k nim vracíme, neboť poznáváme, že na vymyšlených vílách a skřítcích je něco reálného, co však my se svými otupenými smysly nedokážeme vnímat.

Měli bychom se jen zamyslet, nakolik jsme součástí konzumně uvažujícího davu, který jako organismus se skládá z lidí vyspělých i hlupáků, ale ve svém průměru chce být klamán, chce vidět nepřítele, chce se pást.

Pastýřů se nabízí mnoho. Od našeho pomyslně velikého stáda odhánějí malé skupinky, aby si je zavázali a ochočili. Každá taková skupinka pak uslyší píšťalku svého pastýře a jde za ním, bez ohledu na racionální argumenty okolí, bez ohledu na různá prostředí, ze kterých jednotliví příslušníci skupiny pocházejí. Každý jsme členem nějaké takové skupinky. Buď jsme členy klubu Planeta NOVA nebo daňovými poplatníky, jimž politici podkuřují a zvedají sebevědomí zvýrazňováním jejich jedinečnosti vyplývající z placení povinného odvodu ve prospěch celku, můžeme být členy vodáckého oddílu nebo následovníky Velké Duchovní Osobnosti. Začnou-li v jedné z takovýchto skupin převažovat lidé, kteří jsou veřejnosti známí jako úspěšní, populární nebo uznávaní, stane se účast v daném kolektivu otázkou společenské prestiže. Zůstaneme-li u Duchovní Osobnosti, stává se známkou její kvality nikoli kvalita sama, ale to, kolik uznávaných osob ji respektuje či následuje. Kolika lidem hlodá v mysli pochybnost, zda mistr, který má tisíc žáků není lepší než ten, kteří příštipkaří s deseti lidmi? Není tu množství ukázkou kvality? Co když přijde Duchovní Osobnosti, která bude například každou čakru přiřazovat nejen k určité barvě, slabice, ale ke každé přiřadí jednu diferenciální rovnici?

Čakra múladhára - slabika LAM, rovnice LAM = první derivace z výrazu:
(vit₁ - (vit₂ + vit₃ = k * mc²) = věk * π
kde LAM je přírůstek energie múladháry za jednotku času, k je vitální konstanta, kterou vymyslel Mistr a vit_1-3 jsou vitality jednotlivých čaker.

Rozumíte tomu? Ne? Ale v tom je právě ta genialita Mistra, nemyslíte?

Stačí pak jediný renomovaný matematik, který přizná, že "na tom něco je", a spustí lavinu.

Chcete recept jak se stát Onou Osobností?

Kontaktujte pár veřejně známých lidí, kteří nejsou lhostejní k vašim idejím a kterým plyne z náchylnosti k vám nějaký profit. Můžete si je i podmanit některým ze svých darů, pokud je máte. Ukažte se s nimi několikrát na veřejnosti, uspořádejte společné akce, nechte o sobě napsat v novinách. Dav už se po vás začíná sápat, můžete zvýšit ceny. Objednejte si o sobě pochvalný článek. V interview buďte skromní a nenápadně prohoďte, kolik hodin denně meditujete (můžete klidně uvést dobu svého spánku, vždyť řada meditujících dnes dříve či později usne). Poklepejte na základní kámen nemocnice či dobročinného ústavu. Uspořádejte sbírku pro chudé. Usmívejte se. Chvalte své ovce. Nehaňte cizí stáda. Můžete se později stát i politikem s velkým vlivem. Mnoho štěstí.

Řada kvalitních učitelů je pomlouvána jen proto, že kolem nich jejich horliví žáci vytvořili auru uctívání a poslušnosti. Jejich chyby, neboť i oni jsou lidmi, jsou zveličovány a pomlouván, neboť takový člověk již patří všem a na chyby nemá právo. Je za nimi však vidět práce a nezfanatizovaná skupina lidí, kteří jsou samostatnými osobnostmi a kolem sebe šíří harmonii.

Pak jsou tu Ony Osobnosti. Normální obyčejný člověk v obavě, aby nezabředl do jejich sítí se ptá: "Jak mám poznat pravou duchovní osobnost od té umělé?" Odpověď zní: "Podle činů poznáte je."

Jsou lidé, kteří následovali mistry, kteří si na mistrovství hráli a jejich poznání tím nijak neutrpělo. Spíše naopak, jejich umění rozlišovací se vytříbilo.

Problém není v těch, kteří vedou nebo se snaží vést. Není ani v jejich žácích. Obě skupiny dělají co mohou. Proč si to s trochou štiplavého humoru neuvědomit? Nic víc.

Stanislav Musil