nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Lidstvo je dnes propojeno různými informačními kanály. To je pro něho dobré. Můžeme se o leckom ledacos dočíst. Dříve hrozili darebákovi bitím, dnes stačí pohrozit informací. Dříve vznikaly skupinky lidí, kteří měli hlavu více otevřenou a říkalo se o nich, že jsou to zasvěcenci. Dnes může být zasvěcen každý. Nemusí pochopit, ale může zaplatit. Říká se tomu, že vzniká informační společnost. Její výhodou je například to, že všichni, kdo chtějí informace, mají je mít. Nevýhodou ovšem je, že ty informace nemusí být pravdivé. Přesto ale pomocí informačních kanálů lze masírovat skupiny lidí, ba i celé národy ve směru, který je výhodný pro ty, kteří oněm kanálům vládnou.
Říká se, že stojíme na prahu nového tisíciletí. Tvrdí to optimisté. Pesimisté jsou toho názoru, že stojíme na konci starého tisíciletí. Na konci každého časového úseku, který si vymysleli lidé, popadá tyto rozumné tvory periodické pomatení smyslů. Jásají, lijí do sebe omamné prostředky, loučí se se starým a chtějí se změnit v novém. Ke konci takových period, jako je tisíciletí, začíná konjunktura různých vizí. Zpravidla negativních. Pomalu, ale jistě, jsme všichni zasvěcováni do předpovědí různých neštěstí, mezilidskými konflikty počínaje a světovou katastrofou konce. Bulvární plátky i seriózní tisk začíná otiskovat různé výklady Nostradama, Sybily, ctihodného opata či slepého mnicha. Opatrně, se skeptickými dovětky, aby si příliš neomočili. (Zajímavé je zejména to, jak různé Sybily perfektně věděly, co se stane do doby, ve které bude čtenář číst jejich proroctví, jak dovedně např. uměly napodobit styl překladu Bible Jednotou bratrskou. Čtenář se však o budoucnosti dozví mlhavé pramálo.) Věřící věří, nevěřící mávají rukou nad pivem, ale do hlavy se vetřel červíček pochybnosti. Co kdyby? Lidé jsou pak k těmto otázkám citlivější a informace tohoto druhu pak sami vyžadují. Vzdáleně to připomíná vtip, jak přišel zajíček do papírnictví a žádal mrkvičku. "Mrkvičku nemám," zní několikrát odpověď prodavače, který po dalším dotazu pro jistotu píše na dveře: "Mrkvička není." Vzápětí do krámu vletí udýchaný zajíček: "Vy jste měli mrkvičku?"
Čím blíže ke konci tisíciletí, tím více katastrofických očekávání: "I ta mládež je stále více zkažená. I ta zima není, co bývala. I ti lidé jsou na sebe čím dál víc jak psi." To říkají negativisté.
"To je skvělé! Lidé se dostávají do duchovní roviny. Tajné nauky se dostávají na veřejnost. Čím dál víc lidí medituje. Blíží se Věk Vodnáře!" jásají pozitivisté.
Zkrátka celý vesmír si počkal, až lidstvo dopočítá svůj vymyšlený letopočet v desítkové soustavě do 2000. Pak ukázal lidstvu, že ono je středem světa, protože mu zrovna poslal kometu (jakoby jich kolem každé desetiletí nelítalo), poslal mu špatné počasí (jakoby každý rok nějaké nebylo), ekologické havárie (copak jsme jich neměli dost?) atd. Teď už jen čekat, až některý zasvěcenec v tomto duchu vyloží naprosto přesně Zjevení svatého Jana a bude všem jasno.
Jako perly ve smetí jsou před zraky veřejnosti ukryty informace, zjevené některým jedincům, kteří ví a umí. Materialistům uniknou jemné vlivy, které formují náš svět. Katastrofy ve světě příčin jsme pak schopni reprodukovat jako krváky, běžně vysílané jednou televizní stanicí.
Co s tím? Zrovna jako na Silvestra nemá cenu běhat po ulicích a volat: "Lidé neblbněte, je to den jako každý jiný" a odtrhávat opilcům flašku od úst, nemá asi cenu volat před koncem tisíciletí: "Bude to rok jako každý jiný."
Protože umřít můžeme třeba zítra a nemusíme slavnostně čekat na nějakou světovou katastrofu.
Stanislav Musil
