Seznam duchovních mistrů Úvahy mistra Mu

Ním Karóli Bába

Je příjemný teplý večer. Sedíme u svého sladkého čaje a pozorujeme prodlužující se stíny a barvy zapadajícího slunce. Jeden druhého vnímáme jako siluety v posledním světle dne. Rozhovor je tichý - ticho často sděluje více než slova. Mluvíme o svých zkušenostech a mnozí znovu vypráví příběhy o Ním Karóli Bábovi (Mahárádžovi nebo prostě Bábovi), jak přišel do našich životů, jak se změnily působením jeho, jaké to dobré samskáry nám dovolily být v přítomnosti takového světce. Každé nové příběhy o něm jsou jako pozvání vstoupit hlouběji do mystéria. Pro nás zosobňuje osvícení, Boha, Rámu, Hanumána, Kršnu, Šivu, zosobněný soucit, milovaného a moudrého dědečka. V Indii se říká, že Bůh je jako santálový strom a guruové jsou jeho větry, které roznášejí jeho vůni do prostoru.

V lednu 1962 chtěl Babádží opustit Allahábád na pár týdnů, aby navštívil některá důležitá poutní místa - Dwáraku, Raméšwar, Džaganath Puri aj. Jeden z jeho žáků, Tukarám s rodinou, se připojil k němu. Když dojeli do Dwáraky, příštího dne navštívili Kršnův chrám. Hlavní kněz Kršnova chrámu ukázal na Ním Karóli Bábu: "Tento Bába s přikrývkou kolem těla tu už žije několik let." Babádží zůstal tichý, když kněz hovořil. "To bylo poprvé," vypráví Tukarám, "kdy jsem o něm slyšel, že současně žije na dvou místech, v Allahabádu, kde jsme s ním už byli několik let, ale i v Dwárace". Několik týdnů po Mahárádžího mahásamádhi (smrti) navštívil neznámý cizinec Hanumánův chrám v Lákhnau. Zeptal se pudžárího (kněze) v chrámu na růženec, který měl kolem krku. Ten mu odpověděl, že je ze dřeva posvátného keře tulsí a že mu ho daroval Ním Karóli Bába. Cizinec mu řekl, že ho zná a že si o něm myslí, že je velkým Mahátmou. Později požádal, jestli si může prohlédnout celý ášram. Pudžárí mu také ukázal místnost, která byla udržována pro Maharádžího. Cizinec ukázal na urnu, která spočívala na lůžku. Pudžárí si uvědomil, že tento cizinec asi nic neví o jeho mahásamádhi (smrti). Řekl mu, že urna obsahuje popel z Mahárádžího kremace. Cizinec byl šokován, nevěřil tomu, co slyší. Před několika dny potkal Ním Karóli Bábu v Amarnáthu (poutní místo v Kašmíru). Mahárádží byl oblečen do jednoduchého dhóti a plátěného saka, řekl, že zapomněl svou přikrývku v ášramu v Kaňčí. Dále řekl, že ášramy se staly pro něho vězením a že způsobily určitou připoutanost. Proto je musel opustit a už se tam nevrátí. Bude žít v džungli, kde bude mít klid k meditaci a modlitbám. Pudžárí byl ohromen tím, co mu cizinec řekl. Po chvíli se chtěl cizinec optat na nějaké podrobnosti, ale ten už v jeho blízkosti nebyl, zmizel.

Jednou se ptali žáci Mahárádže, jak Ježíš meditoval. Mahárádži se posadil a na chvíli zavřel oči. V očích se mu objevily slzy a začaly mu téci po tvářích, jak tak tiše seděl. Pak řekl: "V oceánu lásky ztratil sám sebe." To jsou krátké příběhy jeho následovníků z ášramu v Kaňčí. Byl tím, komu se říká sádhu z džungle. To znamená, že žil po dlouhá léta v džungli. Chodil od vesnice k vesnici. Byl oblečen jen kusem látky přes bedra, přes sebe měl pokrývku. To byl jeho veškerý majetek.

V Evropě a USA je především známý z knih jeho žáka Ram Dasse (Dr. Richard Alpert) - Buď tady a teď, Tanec života, Miracle of Love a By His Grace.

O jeho životě se ví velmi málo, to, co vědí jeho žáci, je z vyprávění těch, kteří žili v jeho blízkosti několik let. Svojí duchovní cestu (sádhanu) nastoupil ve velmi mladém věku. Bylo mu asi 8 let, když se rozhodl opustit školu a odejít do džungle provádět askezi. Narodil se v rodině, která vlastnila větší pozemek a žila v kamenném domě, ale brzy opustil bezpečí domova a putoval po Indii jako sádhu. Během té doby jeho jediným majetkem bylo jeho oblečení a rozbitá nádoba, do které dostával od lidí jídlo a vodu. Tato nádoba mu také sloužila jako čepice. V té době byl znám jako "Handi Walla Bába" - sádhu s rozbitou nádobou. Později se po nějakou dobu pohyboval poblíž měst Aligarh a Manipuri, kde prováděl svou sádhanu, často meditujíce ve vodě. Místní lidé mu dali jméno Trikonia Walla Bába. Potom pobýval nějakou dobu poblíž vesnice Ním Karóli, od které převzal své jméno. Pak nějakou dobu zůstal v různých podzemních jeskyních, vycházel ven jen v letním období a meditoval mezi ohni v horkém letním slunci. Kolem roku 1930 se začal pravidelně objevovat v horských vesnicích v předhůří Himálaje v oblasti Naínitál. Často si hrával s dětmi a pak zmizel do lesů. Později navštěvoval příbytky chudých Indů a přijímal pozvání od vesničanů, kteří mu dávali jídlo. Tito vesničané si rychle uvědomili neobyčejnou sílu jeho ducha a léčitelské schopnosti a začali ho následovat a projevovat mu úctu. Často navštěvoval chrámy zasvěcené Hanumánovi, takže později jeho žáci postavili mnoho chrámů zasvěcených Rámovi a Hanumánovi. Stále cestoval po poutních místech v celé Indii a dodával odvahy druhým, aby také následovali jeho příkladu. Měl velmi blízký vztah k Rámovi a Hanumánovi, což se projevovalo neustálým opakováním těchto Božích jmen. Mnohokráte vyprávěl příběhy těchto hrdinů z Rámájany a žádal své žáky, aby je znovu a znovu předčítali. Většinu jeho života, o kterém vyprávějí jeho žáci a následovníci žil převážně v Allahabádu (město na soutoku tří posvátných řek - Gangy, Jamuny a Sarasvatí), Vrandávánu a vesničce Kaňčí. Mnoho sádhuů, kteří s ním každé tři roky navštěvovali Kumbha Mélu, nebo ho potkávali na různých poutních místech, ho znalo pod jménem Čamatkari Bába (Bába zázraků). Dne 11. září 1973 Mahárádž Ním Karóli Bába vstoupil do mahásamádhi (vědomě opustil své tělo).

"Velcí sádhuové nemají lidská těla, jsou všudypřítomní, a jestliže světec změní svou formu, nepovažuje za nutné vzít znovu lidskou podobu. Není nutné potkat svého gurua na fyzické úrovni."

Rám - Rám - Rám - Rám - Rám - Rám - Rám - Rám - Rám - Rám - Rám - Rám - Rám

(Jaroslav Waldhans)

© 2017 - n3t.cz - Joomla Webdesign