nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Narodil se 25. listopadu 1908 v polském Přemyšlu českým rodičům, s nimiž žil v několika evropských zemích. Po skončení Právnické fakulty Univerzity Karlovy působil v různých úřadech až do roku 1955, kdy byl komunistickým režimem přeložen k manuální práci.
Duchovní obzor se mu otevřel prostřednictvím knih a také po setkání s význačnými duchovními učiteli, např. P. Bruntonem, F. Drtikolem aj. Značný vliv na jeho vnitřní vývoj měla jeho žena Míla.
Jeho jméno je známo ve spojení s řadou děl s duchovní tematikou:
Milarepa, 999 otázek a odpovědí na cestě Poznání, 108 meditací, Metafyzické příběhy, Jóga pozornosti, Úvod do integrální jógy, Umění klidu mysli, Jóga velikého symbolu, Tajné nauky Tibetu. Je i autorem knihy Cestami sebepoznání, která se stala předlohou pro rozhlasový cyklus, a knihy memoárů Paměti mystika, podle níž byl Českou televizí odvysílán patnáctidílný stejnojmenný seriál. E. Tomáš rovněž natočil na audiokazety řadu spirituálních promluv.
"...Dnes začínám tam, kde jsem včera skončil. Jsem bez těla a obsah vědomí zmizel. Upínám se k prázdnotě, kam jinam? Ale pořád mám ještě obavu, co bude. Když zmizela osoba, přijde snad neosobnost? Nebo osobnost? Nevím, choulím se do ticha. Ticho je teď mým útočištěm, ale jsem ochoten přijmout všechno. Nořím se do ticha.
Zdá se mi, že jsem bez myšlenek, ale kupodivu si toho jsem vědom. Mám překročit ještě toto vědomí?
Vstupuji do prázdnoty, protože sám jsem prázdný. Nemám nic a taky nic nechci. Mám jen důvěru ve vyšší sílu, a tak se mi zdá, že ji dokonce začínám zajímat. Nevím, proč se mi to zdá. Chtěl bych jí spíše porozumět, ale to nejde. Náhle se znovu dostaví strach z neznáma. Rozhodl jsem se však, že neustoupím. Asi proto se mi najednou skoro ztratilo ego - skoro se ztratilo. Ono se totiž bojí, že zahyne. Musím najít odvahu a nevšímat si toho.
Jsem na pokraji neexistence. Skočím do ní? Asi ano..."
Kde je Bůh?
Všude.
A kde ho mám hledat?
Najděte pramen vašeho jáství.
Tam je mi nejblíž?
Ne, to je přímo On.
A kde potom budu já?
V Bohu.
Proč existuje svět?
Protože je zde NĚKDO, kdo jej vymýšlí a současně pozoruje.
Já jej pozoruji.
Správně. A také jej vymýšlíš. Jenomže svět není vymyšlen oním malým "já", které znáš, ale velkým "Já", které dosud neznáš. Malé "já" jej vidí omezeně a také si ho jen omezeně vymýšlí podle svých možností.
Mám mnoho žádostí, vášní a tužeb. Bojuji s nimi už dlouhá léta, ale ony dosud vždycky zvítězily. Co mám dělat?
Bojovat dál. Jenomže pro změnu átmavičárou a objektivizací. Vášně a žádosti pak odejdou samy.
Kde pramení mysl?
V duchovním srdci, potom jde do hlavy a pěti smysly do světa. Cesta k Pravdě je obrácená.
Je to dlouhá cesta?
Ani ne, asi 35 centimetrů. Jenomže mnohý člověk by raději kopal jámu 35 metrů hlubokou, než aby se vydal na cestu z hlavy do Srdce.
Mám tolik problémů, že už si nevím rady?
Protože s nimi válčíš sám. Obrať se na své božské Já ve svém duchovním srdci, předej mu tyto své problémy a pak na všechny zapomeň. Dostane se ti síly i pomoci k jejich řešení.
Jak by to bylo možné?
Protože budeš v jednotě s Já, které je začátkem i koncem světové harmonie.
Ale některé věci jsou předem určeny jako rány osudu. Ty přece nemohu změnit?
Pak dostaneš sílu je vydržet, ty ostatní se však harmonicky změní.
Jsem vázán svými povinnostmi a vůbec nevím, jak z toho vybřednout.
To dělá síla karmy čili tvého vlastního osudu.
Je možno se z ní nějak dostat? Napadlo mě už všeho nechat a utéci pryč, někam hodně daleko.
Tím bys věc nevyřešil, naopak, v cizině bys měl možná podmínky horší.
Jaké je tedy východisko podle vaší zvláštní filozofie?
Nemám zvláštní filozofii, ale východiska jsou dvě.
1) Nechat v klidu projít nahromaděnou karmu, až se sama vyžije, neboť ona není věčná, jenom dočasná. To by však mohla být někdy dlouhá cesta.
2)Dostat se do vyšší karmické úrovně, kde už neplatí oko za oko, zub za zub a kde tudíž nemusíš už všechen nahromaděný osud odtrpět a splatit, ale mnohé hříchy, pro které dnes trpíš, ti budou smazány. Nakonec všechny.
Jsem rozhodnut pro druhou alternativu. Co mám dělat?
Studovat džňánu, dělat analýzy, meditovat a vstoupit do samádhi. Už první hlubší duchovní ponoření ti ukáže, že nejsi vůbec ničím vázán, že existuješ, přestože nemáš tvar, a že jsi věčný a čistý, bez počátku a také bez konce. Touto zkušeností vstoupíš do vyšší karmické úrovně. A protože fyzické stavy a zevní podmínky se po nějakém čase vždycky přizpůsobují zažitým stavům vnitřním, karma se ti změní k lepšímu. Až se tak stane, nepřestaň dál duchovně pracovat, dokud nedojdeš konce.
Ve stavu Poznání už není žádné karmy? Proč?
Pravda je nad časem i nad prostorem, hříchy děláme tady, a tak se s nimi musíme i tady vyrovnat.
Martin Pařík
