Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Problémy s celibátem

Pohled duchovního na bezženství

Stvořitel vložil do všeho živého pud sebezáchovy a pud zachování druhu. Kněží, na nichž je žádáno zachovávat celibát, tím mají o problém víc než ostatní lidé. Co si s tím pudem počít? V bibli stojí, že je nedobře být člověku samotnému. Tím je tedy nedobře dlouhodobě zůstávat sám. Není pak divu, že si tento pud hledá jiné cesty naplnění.

Poznal jsem za život mnoho farářů. Některých jsem si vážil, některých nikoli, a nesouviselo to s tím, jak si zařídili život v soukromí. Znal jsem i několik „slečen z fary“, kterých jsem si vážil. Toho, jak se staraly o domácnost, o faráře, jak se staraly o kostel. Hodinu před bohoslužbou přicházely do kostela a modlily se nahlas litanie a vytvářely atmosféru svatosti dříve, než mše začala. Farář pak jen pokračoval v jejich díle. Úkolem duchovního je přinášet lidem zklidnění a vyrovnání s problémy života. Dávat útěchu a naději. Jak ale má kněz přenášet na své věřící vnitřní mír, kterého by měl dosahovat v modlitbách a meditacích, pokud by tento mír nevyzařoval z něho samotného? Pokud by nedokázal žit v míru sám se sebou, to jest se svým tělem a svými city. Je to věru obtížnější než vše ostatní.

Je tomu 80 let, kdy se šumavský katolický farář a spisovatel Jindřich Šimon Baar postaral o rozruch mezi svými věřícími a nadřízenými tím, že ve své poslední vůli projevil přání, aby jeho hospodyně byla uložena do hrobu vedle něho. Asi tím naznačoval, že byla více než jen hospodyní. To bylo v té době něčím neslýchaným. Problém nespočívá ani tak v tom, že by jako kněz měl ženu, ale v tom, že by žil před svou obcí věřících ve lži.

Je to ale stále lepší, než se uchýlit k nějakým zvrácenostem. Nebo je řešením přejít k jiné církvi. Podle tisku je velká část katolických far v západní Evropě prázdná, protože mladí teologové celibát odmítají.

Celibát a bible

Přitom v bibli není ani zmínka, že by se kněz neměl ženit. Slovo celibát se tam vůbec nevyskytuje. Naopak. V třetí knize Mojžíšově 21/7 a 21/13 se říká:

„Kněží ... nevezmou si za ženu nevěstku nebo zneuctěnou ženu, ani se neožení se ženou zapuzenou od muže... Kněz ... si vezme jen pannu. S vdovou nebo zapuzenou nebo zneuctěnou či s nevěstkou, se žádnou takovou se neožení. Vezme si za ženu pannu ze svého lidu, aby neznesvětil své potomstvo ve svém lidu.“

Nyní je otázka: Jaký vztah k Bohu může mít absolvent teologie? Může jej mít a nemusí. Jsou studenti, kteří byli odmítnuti na několika vysokých školách, a proto se dali na teologii. Jsou kněží, kteří nikdy přítomnost boží nepocítili. A tak to může být i s hospodyní nebo ženou faráře. Neexistuje lepší situace, než když farář a hospodyně spolupracují i v otázkách náboženských. Zda je ona panna nebo on panic nehraje roli.

Podobně je to i s vdovou. Je známo, že Mohamed žil dlouho s vdovou, která ho podporovala. Bez ní by byl islám vůbec neuvedl v život.

Podobně je to i s ženou rozvedenou. Slavný je případ anglického krále Edwarda VIII., který se zamiloval do paní Wallis Simpsonové. Byla to dvakrát rozvedená Američanka. Královský dvůr, část vlády i obyvatelstva tím byla šokována. Ó hrůzo, aby si anglický král vzal Američanku, která měla již dva muže. Edward stál před těžkým rozhodnutím: buď se vzdát ženy, kterou miloval, nebo se vzdát trůnu. Tehdy koloval u nás vtip: Jaký je rozdíl mezi Napoleonem a paní Simpsonovou? Napoleon bojoval šavlí. Ona prý bojovala pochvou. Když se král v r. 1936 trůnu vzdal s tím, že neopustí ženu, kterou miluje, mnoho lidí se zlomyslně domnívalo, že ona nyní od něho odejde. Byl totiž jmenován guvernérem na Bahamách, což bylo něco jako lepší deportace. Ale to všechno nebylo pravda. Paní Simpsonová, od r. 1937 vévodkyně z Windsoru, s ním byla až do smrti. Když po mnoha, mnoha letech dovolili Edwardovi návštěvu Anglie, vítaly ho desítky tisíc lidí na ulicích máváním za to, že pro svou lásku se vzdal trůnu. Manželský pár se pak usadil v Paříži. Jí dovolili návštěvu Anglie, až když doprovázela rakev svého manžela. Královna ji dokonce přijala k přátelskému rozhovoru – na nátlak veřejného mínění. K další její návštěvě došlo až tehdy, když sama ležela v rakvi, protože si Edward přál, aby byla uložena do hrobu vedle něho. To byla velká láska anglického krále k ženě, která nebyla ani Angličankou, ani šlechtičnou, ani žádnou dosud neprovdanou. Láska krále, který byl současně hlavou anglikánské církve. Podobně je to i s nevěstkami. Naše známá, Aninka V. z Kolína, patřila, jak se před válkou říkalo, k horním deseti tisícům. To samo o sobě stačilo, aby se za starého režimu ocitla ve vězení. Dovedla hrát na klavír, zpívat, dovedla francouzsky. Mimo to neuměla vůbec nic. A nyní, s pěstěnými prsty měla škrábat brambory, vytírat podlahy a drát peří. Ocitla se uprostřed zlodějek a prostitutek, které mluvily sprostě. Byl to pro ni takový šok, že celé tři měsíce svého uvěznění proplakala. Ale přece nakonec tuto zlou dobu přestála. Přestála, jak sama vypravovala, právě díky prostitutkám. Ty ji utěšovaly, pomáhaly, radily. Měly s ní soucit a byly jí ve všem oporou. Kdykoli pak přišla řeč na tento druh žen, nikdy nic zlého o nich neřekla. Lze z toho vyvodit, že můžeme mít úctu i k ženě, která se toho času živí prostitucí.

Uvažujeme-li tedy nad zněním Starého zákona, docházíme ke zjištění, že žena rozvedená, ovdovělá atd. není lepší ani horší než kterákoli jiná. Požadavky na manželku kněze jsou spíše dány tím, že kněz a jeho rodina by mohli být vystaveni kritice nebo pomluvám, a že je tudíž třeba, aby na veřejnosti mohli vystupovat s vážností, předpokládanou pro kněžský stav.

Modlitby a sex

Celibát byl zaveden začátkem 4. stol. po Kr., tedy v době prvního koncilu křesťanských otců. Během dvou tisíce let nedoznal větších změn. Jistě jsou zde důvody pro. Jestliže někdo během modlitby či meditace cítí paprsek Ducha svatého (někdo říká paprsek z Nadjá aj.), proudí do něj jemná duchovní síla, která ho prozařuje zevnitř. Bylo by chybou tuto energii znehodnotit, např. tím, že by se rozzlobil nebo propadl jiným negativním emocím. Ta zlost by pak mohla nabýt takové intenzity, že by vážně poškodila jeho samého i toho, vůči komu byla vyslána. To se samozřejmě týká i sexu. Taková energie prostě transmutuje do hrubších vibrací. Pokud by se nepokusil hledat řešení, např. pročišťováním své povahy, sebekázní aj., mělo by to zlý dopad na jeho osud a schopnost procítit přítomnost boží by mu byla odebrána.

V r. 1984 a 1986 jsem studoval v klášterní mystické škole Summit University v Kalifornii mantrajógu. Ta mantra mají mnohonásobně větší účinnost než modlitby. Při správném odříkávání nepociťujeme paprsek boží milosti, ale celý vodopád. Matka představená zastávala názor, že lidstvo se nedostane ve svém vývoji příliš kupředu, pokud se budou rodit děti jen v rodinách materialistických. Právě duchovní lidé by měli mít děti. Vychovávat je v tom duchu. Proto byli v klášteře muži i ženy. Bylo zakázáno se navzájem fyzicky dotknout. Nebyla ani příležitost k tomu. Matka představená vhodné páry oddávala. Jejich intimní život musel být regulován. Pokud by chtěly založit rodinu, musely by klášter přechodně opustit. Několik dnů přestat mantra odříkávat, aby duchovní záře obsažená v jejich aurách zeslábla. Teprve pak by mohlo dojít ke spojení obou.

Je otázka, zda zneužívání sexu je možno zabránit povinným celibátem. Někteří lidé se domnívají, že smysl celibátu je spíše v tom, aby si svobodné ženy mohly dělat iluze, že pan farář „je ještě k mání“, a byly tím více ochotny farnost podporovat. Pak je zde jako jedno z řešení sebeukojování. Ve středověku byla v některých klášterech masturbace zakázána s tím výsledkem, že se tyto kláštery rozpadly. Neexistuje tedy žádná vnější metoda, jak zabránit zneužívání sexu u kohokoli. Vše záleží na moudrosti a kázni jednotlivce.

Duchovní cesta a bezženství

Jeden z velkých duchovních učitelů minulého století PhDr. Paul Brunton navštívil naši zemi v r. 1937 a 1948. Měl zde asi 600 následovníků. S některými z nich jsem se později seznámil. Vypravovali něco, o čem jsem do té doby neslyšel. Jaké vyzařování on měl. Jak to působilo na ty, kteří mohli sedět v dosahu jeho aury. Přijímal jednotlivce na čtvrt hodiny. Ale to vyzařování bylo patrné i na chodbě, kde lidé čekali. A mnozí cítili, že to, co celý život zdánlivě marně hledali, z tohoto člověka září, a plakali.

Teprve v r. 1975 se mi naskytla příležitost ho navštívit. Žil tehdy v městečku Montreaux u Ženevského jezera. Přijal nás se ženou několikrát asi na čtyři hodiny. S vysokým věkem se vyzařování takového učitele stává jemnějším a jemnějším, takže jeho vliv na mne nebyl téměř patrný. Definoval bych to jako silné stažení dovnitř. Ačkoli je Montreaux malebné místo se spoustou květin, labutěmi na jezeře a Savojskými Alpami na protějším břehu, téměř nic si z pobytu tam nepamatuji.

Odpoutání pozornosti od vnějšího světa a obrácení dovnitř bylo tak silné, že ještě po několika měsících, když jsem šel doma jednou nakupovat – bydlíme na samotě a kus cesty jdu mezi loukami a poli –, měl pocit, že kdyby mne někdo přepadl, že bych se nad tím ani nevzrušoval. To tělo bylo něco, co jsem vlastně nebyl já. Kdyby mne uhodil, mohl bych mu klidně nastavit druhou tvář, jak to řekl Ježíš. Současně jsem zjistil, že ze mě vymizela žádostivost sexu v jakékoli podobě. Teprve po půl roce se mé tělo a city začaly vracet do původních kolejí. A tak jsem sám na sobě zakusil, že skutečně existuje stav, kdy celibát je samozřejmostí, přirozený, stav, který nás nezatahuje do hrubých vibrací nižších čaker. Otázka je, kolik lidí na světě tohoto stavu trvale dosáhne.

Sex je dílem Stvořitele

Mužské pohlavní orgány produkují výměšek prostaty a spermie. Když tyto výměšky dosáhnou určité hladiny, přecházejí do krevního oběhu. Jestliže není prostata vyprázdněna, zvětší svůj objem o 50, 100 i více procent, což lékař zjistí hmatem. Je tak plná, že je na omak tvrdá. Tlačí pak na močovou rouru, která se tím může stát zcela neprůchodnou. Nebo tlačí na sval uzavírající močový měchýř, s příslušnými následky. Jestliže tento stav trvá delší dobu, může se vyvinout rakovina prostaty, tak častá u starších mužů.

Stopy těchto výměšků v krevním oběhu ovlivňují mysl. Vhánějí do ní sexuální představy a sny, přemrštěné reakce na druhé pohlaví. Tyto citové energie jsou pak obsaženy v lidské auře a jsou za určitých podmínek viditelné a fotografovatelné. Jestliže muž a žena spolu žijí, tj. mluví spolu, pohybují se ve vzájemné blízkosti, nefyzické sexuální energie v auře obsažené se navzájem bez jejich vědomí vybíjejí, i kdyby se navzájem fyzicky nedotýkali. To má za následek, že oba žijí daleko vyrovnaněji, než kdyby žil každý sám. Přesto je nutné, aby člověk, který chce jít duchovní cestou, žil v některých fázích svého života sám se sebou a jindy s někým, aby mohl tyto procesy v sobě pozorovat a pochopit je. Nejsilněji se to pocítí ve stáří, kdy žil s někým po dlouhou dobu a pak ovdoví. Ke svému překvapení pak zjistí, že má náhle nějaké sexuální potřeby, ačkoli je třeba deset let neměl, a nerozumí tomu. Dostává se tak do stresové situace, která může trvat velmi dlouho a ovlivní jeho zdraví i délku jeho života.

Kněží a duchovno

Jaký vliv má tedy celibát na život kněze? Proberme si nejdříve vztah lidí k těmto otázkám vůbec. Části lidí pojem Boha a duchovna nic neříká. Další skupina zastává názor, že Bůh zřejmě existuje, protože příroda od trávy po člověka nemohla vzniknout náhodou. V životě fyzickém i duševním je skryta velká moudrost, aby život mohl vůbec existovat. Tito lidé někdy o sobě říkají, že jsou věřící. Jejich víra opírající se o rozumové úvahy je povrchní a při ranách osudu se ukáže jako bezcenná.

Další skupina vyciťuje atmosféru svatosti při bohoslužbě, při poslechu duchovní hudby, čtení posvátných písem aj. Je to, jako by se rozsvítilo malé světýlko v nich samých, za určitých okolností, na nějakou chvíli. Říkají o sobě, že jsou věřící. Může to být velkou posilou uprostřed problémů každodenního života.

Poslední skupina, ta nejmenší, Boha v sobě někdy zažila. Říkají, že „udělali osobní zkušenost s Bohem“ nebo že „do nich vnikl paprsek Ducha svatého“, že „poznali Ježíše“ aj. Chtějí tím vyjádřit, že ten zážitek byl tak silný, že nepotřebují v Boha věřit. Oni vědí, že JE. Poznávají zákonitost tohoto zážitku, roli čistého svědomí, roli odpoutání od majetku, od společenského postavení, od vnějších cílů, poznávají, že ve světských požitcích je zklamání a stále se obnovující hlad a žízeň po předmětu jejich bažení, kdežto jeden hluboký duchovní zážitek změní celý jejich život natrvalo. A že Boha v sobě cítit předpokládá odevzdat se mu. Je to stav bez jakéhokoli úsilí a cílů, doprovázený dokonalým uvolněním fyzickým i duševním, kdy se tok myšlenek zpomaluje až téměř k zastavení nebo se úplně zastaví. Většina lidí si myslí, že kdyby se jejich myšlení zastavilo, že by byli mrtví nebo v bezvědomí. Nikdy to nezažili. Je to právě naopak. Jsme naprosto pozorně bdělí a soustředění. Vnímáme své okolí, ale nereagujeme na ně. Za život jsem se setkal s devíti různými situacemi, za kterých můžeme takto Boha zažít bez ohledu na to, zda jsme věřící nebo nevěřící. Popsal jsem je v knížce „Jak zažít Boha – Zážitky nevěřících“ (též na www.spirala.cz/reinkarnace). svámí Vivékánanda, největší žák Rámakršny, k tomu říká:

„Nevěřte ničemu, dokud se sami nepřesvědčíte. Pravda nepotřebuje opěradlo, aby mohla stát.“

S kněžími se setkáváme ve všech čtyřech uvedených skupinách. Potlačit sex v jakékoli formě znamená vytvořit stresovou situaci. Používáme-li vůli, abychom něco ovládli, pak dokazujeme, že je zde něco, co je třeba ovládnout. To je stav právě opačný oproti tomu, kdy můžete Boha zažít. Člověk, který jde duchovní cestou, zjišťuje, že jeho tělo mu v tomto snažení nejméně překáží, když všechny orgány vykonávají tu činnost, která jim byla určena Stvořitelem. Potlačování je extrém stejně jako hnát se za požitky jako kůň na závodní dráze. Už v 6. stol. př. Kr. to zjistil Buddha a začal hlásat svou zlatou střední cestu. To ovšem předpokládá najít si ženu s podobnými zájmy a podobným založením. Umírněný sex je nejlepším řešením. Jestliže je někdo schopen žít dlouhodobě sám a nenarušuje to jeho snahu po hledání Boha, ať to dělá. Plošným nařízením celibátu jsou ale mnozí kněží postaveni před úkol, který je obtížnější než všechno ostatní. Jestliže ve svém nitru uznávají požadavek církve, budou mít mimoto ještě pocit selhání.

Jestliže v tomto bodě požadavek církve vnitřně odmítají, budou hledat způsob, jak jej obejít. To se dá nejlépe na venkově, kde na faře žije jeden duchovní a hospodyně. Je to lepší řešení než dopouštět se nějakých excesů. U velkých farností se to dá ale těžko provést.

Mluvení o tom, že kněz má žít v čistotě, je argument vhodný pro děti. To mu můžete stejně zakázat, aby chodil na velkou nebo na malou. Je-li sex nečistý, pak je nečistá celá naše země, protože vše, co bylo stvořeno, co žije, má v sobě zakódováno zákon o zachování jednotlivce i druhu. Naše tělo by bez sexu nevzniklo, ani tělo těch největších světců. Čistota kněží by se měla vztahovat k jejich duši, tj. jejich povaze, k dobrému vztahu k lidem, laskavosti, trpělivosti, snaze pomoci jiným atd. Ne k jejich tělu.

Listopad 2003

Zprávy sdělovacích prostředků z poslední doby o následcích celibátu

10. srpna 2003 TV Prima a NOVA uvedly, že římskokatolická církev v USA nabídla 55 mil. dolarů na odškodnění obětí pohlavního zneužívání, kterého se dopustili její kněží. Na pedofilní kněze tam bylo podáno na 500 žalob.

Německá televize ARD uveřejnila před dvěma měsíci zprávu o Američance, která po dvaceti letech opustila klášter a odešla do občanského života. Tvrdí, že byla v klášteře mnohokrát znásilněna, že 40 % obyvatel kláštera udržuje dobrovolný nebo nedobrovolný pohlavní styk. Zažalovala klášter o 1 mil $. 22. srpna 2003 uvedla TV NOVA, že katolický kněz, odsouzený v USA na doživotí za zneužití 300 dětí, byl ve vězení uškrcen svým spoluvězněm.

10. září 2003 uvedla ČT 1, že římskokatolická církev USA zvýšila odškodné za pohlavní zneužití dětí jejími kněžími na 85 mil. dolarů v rámci mimosoudního vyrovnání. Jde o prohřešky 542 kněží za posledních 60 let.

11. září 2003 uvedla německá TV ARD, že je na světě 80 000 kněží, kteří nesmí vykonávat svůj úřad, protože uzavřeli sňatek. Nesouhlasili s tím, aby byla potlačena jedna část jejich bytosti, kterou jako všechno ostatní stvořil Bůh.

6. srpna 2001 časopis Spirit, str. 17. Valerio Albisetti, jeden z nejznámějších italských katolických psychologů uvádí, že 50 % kněží, kteří k němu přicházejí, mají psychické poruchy sexuální povahy. Deprese, obsedantní maniacké poruchy (vtíravé představy) a bulimie (vlčí hlad). Měli by vstupovat do kněžského stavu ve zralejším věku. Duševní zdraví a psychickou rovnováhu obzvláště poškozuje, když dospívají bez ženy.

Rev. Jiří Palka

© 2017 - n3t.cz - Joomla Webdesign