Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Exkluzivní rozhovor s americkým hudebníkem Stevem Roachem

J. M. Na vašich internetových stránkách je hodně o vaší hudbě, ale prakticky nic o vás osobně. Můžete nám říci něco o vašem dětství, rodičích nebo výchově obecně? Vyrůstal jste ve spirituálním, náboženském nebo ateistickém rodinném prostředí?

S. R. Jisté osobní informace jsou na mých stránkách ukryty hlouběji, a to v rozhovorech, které jsou tam zveřejněny. Od začátku jsem vždy dával přednost tomu, aby hudba řekla, co doopravdy cítím, a tím o sobě sdělit vše osobní, ale jestliže se ptáte...
Nemám žádné sourozence. Moji rodiče byli lidé z dělnické třídy, pracovití a velmi oddaní tomu, aby žili jednoduchý a nekomplikovaný život. Byli to milující a podporující, zkrátka dobří lidé. Moje dětství bylo normální a rodiče byli skvělí v tom, že mi nechávali otevřené možnosti volby, když jsem vyrůstal v jižní Kalifornii. Jen jako malé dítě jsem chodil do kostela, ale když mi bylo asi okolo 12–13 let, tak mě to znudilo, a přestal jsem tam chodit. Už tehdy jsem mohl cítit, že to pravé poučení, které mě zajímalo, nebo mohl bych říci – fascinovalo, bylo v přirozeném světě, dál od lidí a organizovaných shromáždění. Tam to bylo, kde jsem se cítil přirozeně bezpečně při rozvíjení svého přímého spojení se smyslovým vnímáním, které jsem vždy pociťoval velmi silně. Tehdy jsem cítil potřebu chránit sebe a tento pocit, na který jsem byl napojen, před těmi, kteří nerozuměli tomu, co bylo pro mne důležité. Pro mne jako dítě to bylo jednoduché.

J. M. Jaký je váš rodinný život? Jste ženatý, máte děti, pomáhají vám při vaší práci, nebo jste spíše samotář?

S. R. Můj soukromý život je …doopravdy… soukromý. Jak jsem již zmínil, cítím, že hudba umí mluvit příměji než slova o tom, co cítím jako umělec a člověk žijící na této planetě. Mohu vám říci, že jsem ženatý, nyní již 14 let s Lindou Kohanov. Ona je spisovatelka, autorka dvou knih o vztahu mezi koněm a člověkem. Někteří čtenáři si možná vzpomenou na její jméno z textů k písním na CD Origins, Artifacts a jiných. Nemáme žádné děti, ale máme několik koňů a dva psy, což vedle naší rozsáhlé rodiny uspokojí naše rodičovské a výchovné impulsy a přání přesahující náš vztah. My oba jsme hluboce oddaní své práci a bezvýhradně se navzájem podporujeme při prozkoumávání našeho vývoje, a to jak individuálního, tak společného. Tady právě začíná mimořádné vzájemné porozumění. Ale ano, v jádru jsem samotář, Linda to naprosto chápe a podporuje mou potřebu trávit dlouhý čas o samotě ponořený ve studiu nebo někde jinde...

J. M. Jak vypadalo vaše hudební vzdělání? Učil jste se někdy hrát na nějaký hudební nástroj? Jak jste se dostal k práci se syntetizéry? Kdo vás k tomu přivedl? Nebo jste se to naučil a získal zkušenost sám?

S. R. Jsem samouk. Představa chození na hodiny a postupování podle programu, a to s někým, kdo nemá žádnou reálnou představu o mých úmyslech, neodpovídala mému přání a energii, když jsem si zvolil život umělce zvuku. V 19 letech jsem se rozhodl dělat hudbu se syntetizéry. To bylo v polovině 70. let. Nepřál jsem si hrát v kapelách nebo dělat rock, třebaže jsem poslouchal klasický rock té doby. Pro mne byla hudba a zvuk spíše malováním a tesáním a čerpáním z té bohaté emoční krajiny uvnitř, která byla živá a prahnula po tom, aby byla vyjádřena. Poslouchání prvotních Pink Floyd, Tangerine Dream, Popul Vuh a dalších pro mne bylo vždy velmi osobní zkušeností. Byl to způsob použití hudby a zvuku podobný otevření se místu, kam jsem již pronikal během svých dobrodružství v pouštích a horách v jižní Kalifornii. Objevoval jsem první cenově přijatelné, přenosné syntetizéry, a tím se stala reálnou moje představa o tom, jaký by život mohl být, přesunula se k pocitu, že jsem konečně našel nástroj k prozkoumávání vědomí způsobem, o jakém jsem snil. Od tohoto okamžiku byl proces objevování mými vlastními výrazovými prostředky na cestě a vedl k tomuto momentu.

J. M. Zabýváte se též nějakou speciální životosprávou a ekologií?

S. R. Jím zdravá jídla, žádné tmavé maso...

J. M. Měl jste nějakého duchovního učitele nebo rádce, který ovlivnil váš život?

S. R. Musím říct, že za ty roky mnoho mých přátel, kolegů a spolupracovníků mi bylo inspirací. Víc než kdokoli jiný je to však především má žena Linda. Někteří umělci a mí přátelé jako Jorges Reyes, Vidna Obmana a Byron Metcalf jsou lidé, se kterými jsem si vyměnil mnoho zkušeností a názorů na život a hudbu. Kromě těchto více osobních vztahů mělo velmi dlouhodobý vliv na mé vnímání dílo zesnulého mytologa Josepha Campbella. Někteří z vás možná mají povědomí o muži, ke kterému cítím nevýslovnou úctu, v Praze narozenému Stanislavu Grofovi. Jeho práce o vědomí a jeho výzkum holotropních stavů jsou mému cíli ve světě zvuků tím nejbližším, co jsem kdy mohl najít. Ve skutečnosti jsem na 16. Mezinárodní transpersonální konferenci jen ukázal to, čehož on byl jedním ze zakladatelů několik málo týdnů předtím v Kalifornii, což zahrnovalo Ramdásse, Ralpha Metznera, a dokonce Johna Cleese z Monty Python – úžasná událost.
Hlavním rysem mého příštího CD „Holding the Space“ („Uchopení prostoru“) bude otisk z knihy Stanislava Grofa Psychologie budoucnosti, jehož popis holotropních stavů vědomí je nejpřesnější, s jakým jsem se setkal během procesu pronikání hlouběji do zvuku, a to i jako posluchač i při procesu tvorby. Čerpám tedy inspiraci od zvláštních umělců, zvláště od těch několika málo, kteří objevili a eventuálně prošli surrealistickou zkušeností. Max Ernst a Yves Tanguy kreslili a tesali v jazyku, který znám a mám rád a který ke mně stále ještě hluboce promlouvá.

J. M. Praktikujete meditaci pouze pomocí hudby, nebo i jinak?

S. R. Každý den je pro mne jistým druhem meditace v tom smyslu, že mým cílem je být v přítomném okamžiku, reagovat přirozeně a autenticky na pocity uvnitř, v jádru mého bytí, a co nejlépe použít ten omezený čas tohoto života. Když vstoupím do svého Timeroom studia, tak ta energie, která se v tom prostoru léta tvořila, mi nabízí skvělou podporu k tomu, abych se dostal do ticha a nechal tvořivého ducha, aby se pohyboval, nebo praktikoval mnohem více pročisťujícím způsobem energický druh meditace hlasitého a intenzivního zvukového vnoru. Pro mne může meditace nastávat mnoha způsoby.

J. M. Jaké máte další koníčky? Máte na ně čas?

S. R. Ačkoli se zdá, že žiji ve studiu, obvykle pracuji okolo 8 hodin v průměru denně. Určitě mám čas dostat se několikrát týdně do pouště, celkem často na svém horském kole. Dělám to léta a je to úžasné cvičení právě tak jako jiný způsob tělesného a duchovního napojení se, což funguje na mnoha úrovních. Tělo tvrdě pracuje, je ve spojení s dechem a setrvává v energickém fyzickém pohybu a touto vitální cestou mě zase jinak uzemňuje a pohání dopředu v mé práci. Posiluje to mou kreativitu a tělo i mysl se po dlouhé jízdě cítí skvěle, stav mysli je dokonalý – tabula rasa. Čistý stav těla-mysli aktivovaný uvolněním endorfinu. Teď to potřebuji...

J. M. Do jaké míry se zabýváte šamanismem? Je to pouze na hudební úrovni, nebo i jinak?

S. R. Rezonuji s šamanskou tradicí, protože jsem byl přirozeně a instinktivně přitahován k tomuto způsobu cesty, jež umožňuje proniknout hluboko do vlastní psychiky, pro osobní léčení a porozumění, ještě dlouho před tím, než jsem začal dělat hudbu nebo se učit, o čem je svět šamanských tradic. Pociťuji to jako zrození rituálu, ne jako něco, co jsem se musel na začátku naučit nebo nastudovat s vráskami na čele v akademickém prostředí. Když jsem začal číst o šamanismu a potkal podobně smýšlející lidi, bylo jasné, že jsem k této staré tradici byl celý čas připojen a ne od ní oddělen. Určitě to není romantická představa o idealistickém životě domorodých obyvatel a touha po takových věcech.

J. M. Ve vaší hudbě je ve stejném časovém období velké rozpětí od silně rytmických ploch po naprosto meditativní, spočínající. Co to ovlivňuje?

S. R. Na té nejpřímější rovině vám podoba každého jednotlivého dne může dát obraz o vlivu mé hudby. Nejsem ochoten být v jednom typu prostoru každý den. Takže s atmosférickými podmínkami počasí a labyrintem vnímání, vnímavý k dramatickým posunům vědomí, den po dni, tak jak mohou přicházet nevyrovnaně, to jsou některé věci, které mě ovlivňují. Cítím, že tento zvuk světů, který vytvářím, poskytuje přímý přenos nebo živou resonanci těch hmatatelných míst, do kterých pronikám, když otevírám dveře možností během procesu tvorby. Na CD, která posloucháte, se to často děje a já to objevuji. To se mi objasnilo na samém začátku, když jsem používal jazyk a slova k vyjádření míst, po kterých jsem toužil a ona se brzo vyčerpala. Tohle je svět nuancí a mluvím o tom s vědomím, že to bylo uvedeno do pohybu pomocí zvuků, které tvořím. Vypadá to, že pocit vůně má ten samý efekt také na jiném stupni. Je to pro mne nikdy nekončící záhada. Tedy tvořivá svoboda k vyjádření mnoha stavů, které cítím, je důležitým impulsem, který jsem cítil od doby, kdy jsem začínal jako umělec zvuku. Byla to opravdu čistá přímá cesta k vyjádření škály pocitů a vjemů, které mohly být zkoumány a vyjádřeny svobodným tvůrčím duchem a těmi pravými prostředky.

J. M. Jak tvoříte hudbu? Plánujete, že chcete něco vyjádřit, a pak zvolíte nástroje a vše další v programech, nebo zkoušíte improvizovat, natáčíte si to a pak z toho, co je zajímavé, vybíráte a rozvíjíte to?

S. R. Může to zahrnovat všechno, co jste jmenoval, ale impuls k udržení hloubky zvuku v přítomném okamžiku mě směřuje k náhlým, úplným obrazům, které bychom, myslím, mohli nazývat improvizací. Mnohdy tato spontánní tvorba poskytne základ díla, které promlouvá nahlas a s energií, která mě u toho udržuje, přidávám části, vyřezávám a časem tvaruji do jisté formy. Jindy se dílo zdá být hotové po tom počátečním momentu, kdy jsem ho vytvořil. Samozřejmě že u technologií je nutná jistá dávka předpřípravy a někdy mě tento proces také osvítí, například pokud tvořím nové zvuky, může mě tento proces dát mnoho podnětů, nasměrovat mě. A dále, ten neustálý var idejí a zvuků v mé fantazii mi může přijít na mysl daleko od mého studia. Zdá se, že tyto druhy idejí se stále vaří do té doby, než je vědomí připravené k jejich zformování. Alba Mystic Chords and Sacred Space (Mystické akordy a Posvátný prostor) na tom byla stejně, na projekt jsem myslel léta, možná jsem se dotýkal některých jeho aspektů v několika nahraných skladbách, jen jsem pokračoval v ovládání citů a nechal je samotné budovat. Takový tantrický tvořivý proces.

J. M. Hodně jste se zabýval Dobou snění (DREAMTIME). Pracujete se svými sny, využíváte je při tvorbě, zdají se vám kompozice a to, jak je realizovat?

S. R. Doba snění byla cesta k dutým místům v mém vědomí proto, abych se dostal k tomu, co cítím. Je to zděděná studna vzpomínek, těch prvotních, základních vzpomínek, které se mohou překrýt každodenním životem v moderním světě. Proces napojení na sny tu je ale mnohem víc. Je to ponoření sama sebe hluboko do hudby a zvuku a také je pohybem z mé zóny pohodlí na rozsáhlá území, abych se dostal k tomuto místu. Část tohoto je to, co mne přivedlo do Austrálie. Je pro mne důležité vracet se do studia okamžitě po těchto cestách, držet se těchto jemných momentů, kdy jsou věci pociťovány odlišně, abych převedl tuto sbírku pocitů, vzpomínek a tvůrčích vhledů přímo do zvuků a hudby. Vlivy z mých stavů snů, které se objevují při spánku, jsou také důležité. Některá z mých děl se zabývají udržením prostoru mezi bděním a spaním. Nacházím v tomto místě také mnoho tvůrčích zpráv. Je to takový hypnotický stav.

J. M. Měl jste také někdy nutkání nechat se ovlivnit asijskými kulturami? Jaký je váš názor na ně?

S. R. Nacházím tam mnoho inspirace, mám rád hudbu a mnoho kvalit indické hudby mi bylo inspirací. Oceňuji přístup k času a hudebnímu prostoru, emocím a vášním, jimiž se tato hudba zabývá.

J. M. Slyšel jste někdy český nebo moravský (autentický) folklor?

S. R. Ještě ne, ale zajímá mne to...

J. M. Do jaké míry se zabýváte politikou a považujete to za důležité? (Na tuto otázku nemusíte odpovídat!)

S. R. Léta byla veškerá politika mimo můj zřetel. Ale jak přibývaly roky, je to v této době nevyhnutelné – s G. W. Bushem a jeho administrativou, která se stává divokou a vytváří důsledky, které budou pociťovány do konce historie. Cítím, že podstatou opravdového umělce je být otevřený světu, ve kterém žije, převádět odpovídajícím autentickým způsobem, který přesahuje každodenní zkušenost. Člověk může dělat skutečně docela očistné, rušivé a reakční umění v přímé reakci na to, co se právě děje. Pro mne to vždy byla volba dělat přesahující umění, které pokračuje ve vyslovování naděje a bezčasového smyslu pravdy a krásy pomocí nekonečného kontrastu velmi tmavé barvy k jasnému světlu, v malířském a duševním smyslu, tak subjektivně, jak to může prožít každý z nás.

J. M. Oslovují vás teorie o UFO?

S. R. Ve skutečnosti o tom v dnešní době nepřemýšlím, ale zdá se, že nějaký druh cizí formy života je už tady, v Bílém domě ve Washingtonu. Ale teď vážně. Vzpomínám si, že jsem četl, jak Carl Jung viděl jev UFO, a ty senzace, které se občas po letech objevovaly, byly druhem kolektivní potřeby najít něco, co přesahuje běžný sociálně-politický stav, to mi dává smysl. Já jsem neměl přímou zkušenost, která by mne otevřela takovým možnostem...
Ale uvítal bych ji.

J. M. Chtěl byste ve své tvorbě spolupracovat také s nějakým zpěvákem?

S. R. Rozhodně! Má nová verze „Holding the space” („Uchopení prostoru“): Horečnaté sny část II bude charakterizována mocným hlasovým výkonem zpěvačky Jennifer Grais, s níž jsem se nedávno setkal. Jedna skladba bude částečně s hlasem adidžnidů, které mají nejlepší vyjádření života. To jsem obsáhl níže, ačkoli jsem si jistý, že je to pro vás článek příliš dlouhý, ale shrnuje to hodně z toho, co cítím ohledně hudby. Souvisí to s tím, že tu o tom mluvíme...
Z textu k písním z mého nového CD „Holding the Space”, které se objeví za několik málo týdnů...:
Při čtení knihy průkopníka vědomí Stanislava Grofa, Psychologie budoucnosti, skvělého souboru jeho více jak 40letého výzkumu neobyčejných stavů vědomí, jsem byl zaskočen jeho stručnou definicí holotropních stavů vědomí. Jeho slova mnou rezonovala na základní úrovni, což mi pomohlo mnohem plněji porozumět těm vroucím tvůrčím stavům, které dávaly život mé práci po mnoho let. Holotropní, termín vymyšlený Grofem, má celkový literární význam „pohybující se ve směru k celistvosti“. Cítím, že tento výtah z Psychologie budoucnosti nabízí mocný pohled na stavy, které jsem cítil tak živě a aktivoval použitím zvuku jako prostředku pro vnitřní vyjádření a transformaci sebe sama. Nejdůležitější je jasný a inspirující panoramatický pohled na to, co může být možné díky odvaze a vůli hluboce dýchat, hluboce naslouchat, a pak znovu ještě hlouběji.

Steve Roach, červenec 2004

Holotropní stavy vědomí

V holotropních stavech je vědomí kvalitativně změněno velmi hlubokým a elementárním způsobem, ale není hrubě narušeno jako při organicky zapříčiněných okolnostech. My typicky zůstáváme plně orientováni v podmínkách prostoru a času a neztrácíme úplně styk s každodenní realitou.

Zároveň je oblast našeho vědomí narušována obsahy z jiných dimenzí bytí způsobem, který může být velmi intenzivní, a dokonce drtivý. Prožíváme tak současně dvě velmi odlišné reality; „máme každou nohu v jiném světě“.

Holotropní stavy jsou charakterizovány dramatickými změnami vnímání ve všech smyslových oblastech. Když zavřeme oči, naše zorné pole může být zaplaveno představami nabranými z naší osobní historie a z individuálního a kolektivního ne-vědomí. Můžeme mít vize a zkušenosti zobrazující různé výjevy z říše zvířat a rostlin, přírody obecně, nebo kosmu. Naše zkušenosti nás mohou přenést do oblasti archetypálního jsoucna a mytologických sfér. Když otevřeme oči, naše vnímání okolí může být zdánlivě změněno živými projekcemi ne-vědomého materiálu. Může to doprovázet široká škála zkušeností poutající ostatní smysly – různé zvuky, tělesné počitky, vůně a chutě.

Emoce vyvolané holotropními stavy pokrývají velmi široké spektrum, které typicky daleko přesahuje hranice naší každodenní zkušenosti, jak tím, co jsme zdědili, tak intenzitou. Pohybují se mezi pocity extatického vytržení, božské blaženosti, a „míru, který zahrnuje úplné porozumění“, a záchvaty propastné hrůzy, vražedného vzteku, naprostého zoufalství, stravující viny a jinými formami nepředstavitelného citového utrpení. Extrémní formy těchto emočních stavů odpovídají popisům rajských nebo nebeských království a pekel popisovaných v písmech svatých velkých náboženství světa.

Obzvlášť zajímavým aspektem holotropních stavů je jejich účinek na myšlenkové procesy. Intelekt není poškozen, ale funkce jsou svým způsobem značně odlišné od jejich každodenního způsobu fungování. Zatímco můžeme být schopni důvěřovat vlastnímu úsudku v běžných praktických záležitostech, můžeme být v pravém slova smyslu zahlceni nevšedními, ale přesvědčivými informacemi od množství různých subjektů. Můžeme dosáhnout hlubokého psychologického vhledu co se týká naší osobní historie, nevědomé dynamiky, emočních obtíží a mezilidských problémů.

Můžeme také zažít mimořádná odhalení týkající se různých aspektů přírody a kosmu, a to v rozsáhlém rozpětí přesahujícím naši studijní a intelektuální průpravu. Ale zdaleka nejzajímavější jasnozření, která přicházejí v holotropních stavech, se točí okolo filosofických, metafyzických a spirituálních otázek.

Můžeme zažívat sekvence psychologické smrti a znovuzrození a široké spektrum transpersonálních jevů, jako pociťování jednoty s jinými lidmi, přírodou, vesmírem a Bohem. Možná odhalíme, co se zdá býti vzpomínkami z jiných inkarnací, potkáme mocné archetypální postavy, můžeme komunikovat s netělesnými bytostmi a navštěvovat četné mytologické krajiny. Holotropní zkušenosti tohoto druhu jsou hlavním zdrojem kosmologie, mytologie, filosofie a náboženských systémů popisujících spirituální krajinu kosmu a života. Ony jsou klíčem k porozumění rituálnímu a duchovnímu životu lidstva od šamanismu a posvátných ceremonií domorodých kmenů až k velkým náboženstvím světa.

Výňatek z knihy Psychologie budoucnosti Stanislava Grofa 2000 SUNY, použito s povolením. www.holotropic.com

Mnohokrát děkuji za rozhovor.

Otázky kladl Jiří Mazánek
Přeložila Jitka Schrogelová

© 2017 - n3t.cz - Joomla Webdesign