Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Píseň mého srdce

Většina duchovních hledačů se vrhne na různé cesty nauk, filosofií a praxí, aby brzy zjistila, že se musí vyrovnat nejprve se svými problémy a svým egem. Mezi nejčastějšími problémy, které vyvstanou, jsou city a vzájemné vztahy. Brzy většina z nás zjistí, že potřebuje mít vedle sebe někoho blízkého, s nímž by chtěla sdílet své zkušenosti a nejen to, s nímž by chtěla společně kráčet. Mnozí naopak opouštějí své rodiny a vztahy, protože si myslí, že jim blízcí nerozumějí nebo jim cestu neumožňují, dusí je a nejsou tak dalece "duchovní" jako oni, takže mají právo se na ně "vykašlat". V této oblasti je potom mnoho nepochopení, bolesti a egoismu, který často podporují někteří "mistři", kteří sami nevidí své zastavení a nepokračování na cestě a chtějí si na ní přidržet všechny žáky kolem sebe, protože si také nevědí rady a také nedokáží být sami.

Je pravda, že vnitřní cestu si musí každý projít a prožít sám. Neznamená to však vůbec, že na vnější cestě si nemůže pomáhat se svým milovaným partnerem - právě naopak. Neznamená to také, že jde o závislost, když se vše správně chápe a provádí. Nepodceňujme se navzájem, nepodceňujme sebe sama, nepodceňujme ženy ani muže, nevyvyšujme ani ženy, ani muže. Je sice těžké, ale vůbec ne nemožné být s druhým. Chce to však toleranci, často pochopení druhého a ustoupení mu, hlubokou lásku a respekt. To dokáže každý, je-li upřímný a pravdivý. Místo toho však stále řešíme zcela jiné věci - který mistr je lepší, která nauka pravdivější, která mantra silnější, jestli jsou všechny čakry otevřené nebo jestli umíme meditovat. Skutečná meditace je otevření se Nejvyššímu Milovanému či Milované v nás a v tom druhém. Jak prostě to řekl Ježíš: "Miluj Boha a miluj bližního svého." My se bojíme milovat, stydíme se milovat a ten, kdo miluje, je pokládán za slabocha. Pamatujme, že láska je největší síla a jen ta dokáže změnit nás a tedy i celý svět. Vždyť není marně psáno v Jóga sútrách, že ten, kdo neubližuje v myšlenkách, slovech i činech, vyvine takovou lásku, která přirozeně přeměňuje vše kolem. Prosím, neučme se nenávidět, milujme stále, i když nás ti kolem přestali milovat. Věřme tomu, že nesmíme přistoupit na hru negativních energií, které se nás snaží zmocnit. Nestyďme se plakat. Není to slabost. Je to očišťující proud v nás, který uvolní pravdu, již si uvědomíme. Nepřetvařujme se před druhými ani před sebou. Zjistěme si, jací jsme a pracujme s tím. Naučme se přijímat od druhých a stále jim jakkoli dávat. Žijme ve světle, neboť ze světla jsme a vizme takovými i druhé. Naučme se stále odpouštět a vážit si svých rodičů. Prosím, respektujme druhé duchovní cesty a najdeme společnou spojovací nit.

Buďme všude takovými posly lásky a světla, ne však kazateli, karateli a hlasateli. I mlčení - a to dokonce nejvíce - je přesvědčující a pomáhá. Od největších přednašečů a neustálých vysvětlovačů se toho dozvíme nejméně. Naučme se to rozlišit a správně si vybrat. V tom je svobodná vůle. Ne v tom, že si můžeme dělat, co chceme. Když poznáme univerzální zákony, zjistíme, že je vše trochu jinak.

Přeji vám, abyste sami hledali a našli a hlavně si tisíckrát rozmysleli, jestli bytost, s níž jste dlouho sdíleli dobré i zlé, je skutečně tak nevyhovující, abychom ji opustili a navždy jí i sobě ublížili.

Jiří Mazánek

© 2018 - n3t.cz - Joomla Webdesign