Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Metody a stavy v čchanovém buddhismu

Zamýšlím ze skromných zkušeností pojednat o čchanovém buddhismu tak, jak se provádí v mé vlasti. Dle mého názoru nyní na Východě vymírá pro současnou vlnu materializmu, který odnáší naše drahocenné dědictví duchovních hodnot, zatímco na druhé straně mnoho lidí na Západě je unaveno materiální civilizací, která tu je pevně zakotvená a která byla příčinou posledních dvou světových válek a stejně jen vytváří nepohodu a rozruch po celém světě. Věřím také, že tu na Západě jsou lidé, jejichž dobrý karman způsobil, že se narodili v zemích, kde nyní vládne mír a bezpečnost, takže se mohou věnovat provádění praxe mahájany a čchanového buddhismu, se kterým započali v předešlých životech. Tento můj názor vzešel z rozmluv, které jsem vedl s některými čtenáři, jejichž schopnost strávit učení o mysli byla překvapující a daleko předčila mé očekávání.

Praxe čchanového buddhismu může být korunována úspěchem, je-li student opravdový a dychtivě se učí a je hotov se vzdát své pýchy a všech předem učiněných představ, aby byl schopen pěstovat dvě velké buddhistické ctnosti - skromnost a pokoru. Měl by mít určité znalosti o čtyřech ušlechtilých pravdách, o dvanácti článcích v řetězu existence, o osmičlenné cestě a čtyřech nekonečných myslích a pěti pravidlech. Říkám pouze určitou znalost, protože pro začátečníka je nemožné, aby znal jejich plný význam. Ten pozná jedině, když učiní skutečný pokrok. Držet se pravidel kázně je pro žáka naprostou podmínkou, jinak neutiší mysl, aby byla schopna meditace, a aby se v něm projevila moudrost (prádžňá), která je mu vlastní. Tyto tři, kázeň, meditace a moudrost se připodobňují trojnožce, která nemůže stát, chybí-li jedna z nich.

Je pravda, že čchan všechny ostatní metody tréninku v buddhismu překonává, to však neznamená, že by se cvičící mohl objetí bez buddhistické nauky, která je v sútrách uvedená. Obzvláště v našem věku, kdy osvícení Mistři jsou vzácně přístupní a dosažitelní, musí spoléhat na Písmo a přizpůsobovat a zdokonalovat jednotlivé stavy meditace. Měl by studovat Diamantovou sútru a Sútru srdce, dále od šesti patriarchů, Sútru úplného osvícení a Súrangama sútru (zvláště její závěrečnou kapitolu o padesáti mentálních stavech, stvořených pěti seskupeními), aby se vyhnul klamným teoriím a špatným cestám, což může veškeré jeho úsilí pokazit.

Praxe čchanu začíná vyhlazením všech myšlenek, které vzrušují mysl. Toulavá mysl stále vyhledává smyslové zkušenosti, aby zachovala svou klamnou existenci, která zaniká, není-li vnějšího stavu. Proto mysl a její objekty, představují dva póly dvojnosti, která rozštěpuje nám vrozenou buddhovskou podstatu a vrhá nás do zbytečného převtělování v sansárách.

Lidé v dávných dobách žili velmi prostě a neměli tolik závislosti, co máme my. Když jim Mistr pokynul, že mají hledět do svých myslí, mohli to učinit bez velkých obtíží. To vysvětluje, proč druhý čínský patriarcha měl úspěch, když uslyšel několik slov z Bóddhidharmy. Uvědomil si neexistenci mysli a dosáhl osvícení. Také Hui Neng realizoval bóddhi jednoduše tím, že mu jeho mistr sdělil, aby rozvinul mysl, která nikde nepřebývá.

Později se však stal život složitější tím, jak pokročila materiální civilizace, která způsobila, že člověk se stal závislejší na věcech a zároveň se jeho duchovnost zmenšila. Aby se Mistři vyrovnali s touto zmenšenou schopností porozumět, vynalezli techniku kung an (japonský kóan), jehož cílem je zbavit cvičícího neklidné mysli, aby hleděl, slyšel, pociťoval a znal tak, aby mohl dosáhnout dhány, což přináší prádžňá a je tak od překážek osvobozena.

V knihách lze nalézt mnoho kung anů. Nejpopulárnější v Číně byl ten, který užívá většina japonských rošiů (zenových učitel): Jeden mnich se zeptal Čao Čoua: "Dosáhne pes přirozenost Buddhy?" Čao Čou odpověděl: "Ne." U tohoto kung anu je kladen důraz na slovo "ne". Na studentovi se požaduje, aby se pohroužil do tohoto "ne" s vírou a podaří-li se mu to, bude osvícen. Tak dnem i nocí soustřeďuje svou mysl na ono "ne". Uchopí-li názor: "Buddha říká, že všechny živé bytosti, včetně psů, mají přirozenost ,Buddhy´", pak ještě než se snaží argumentovat s Čao Čouem, stojí proti němu to kategorické "ne", které se před ním rýsuje. Snaží-li se přijmout Čao Čouův výklad, pak zjišťuje, že je zcela v protikladu s Buddhovým učením - jakmile se snaží souhlasit s jedním, vždy narazí na nepodmíněné "ne". Ať se obrátí na kteroukoli stranu, aby rozluštil onen zdánlivě nerozluštitelný kung an, narazí hlavou na ono nesmiřitelné "ne", které blokuje každý východ a nedovoluje mysli, aby pokročila. Tak se nachází uvězněn v jakoby zazděném kruhu vytvořeném z nespočetných "ne" a uzavírá a izoluje jeho opičí mysl a vyprošťuje ji od vnějškovosti v procesu, který může trvat - což je pro něj skličující - měsíce či roky. To je důvodem, proč ten, kdo cvičí metodu čchanu, někdy během svého tréninku vypadá divoce a hloupě. Důvodem pro to je, že jeho opičí mysl je vzhůru nohama. Nic před sebou nevidí a slyší jen zvuk slova "ne". Dech se mu zadrhává, nedbá o jídlo či pití. Když je tento stav dosažen, pak nastává okamžik, kdy kung an začíná působit. Jeho toulavá mysl, která bývala ostrá a agilní se nyní podobá divé zvěři, která je stopována a sledována, a která je zcela vyčerpaná opakovaným úsilím znovu získat svobodu. Když opice v boji se slovem "ne" vyčerpala svou duchaplnost, slábne a postupně se stává nemohoucí. To je přesně cíl tréninku, Osvícený Mistr se s uspokojením dívá na docílený výsledek.

Takto vyčerpaná mysl se přirovnává ke kamenné dívce, která se právě chystá tančit nebo k dřevěnému muži, který má začít zpívat, neboť smrť toulavé mysli je automaticky spojena s vyvstáním čisté a čiré mysli. Žák si náhle uvědomuje, že cílem kung anu není hledání psa či Buddhy, ba ani onoho "ne". Když je takto osvobozen od rozlišování a rozeznávání, které byly vyprovokovány prázdnými slovy, jeho mysl přeskočí duševní hnutí typu "ano" a "ne", "je" a "není", "Buddha a pes", všechny protiklady a vztahy a dosahuje transcendentální stav, který jen on sám může ocenit, jiným jej však nemůže sdělit. Podobně ten, kdo pije vodu, jedině ví, zda je teplá či studená.

Když se žák dlouho zabýval svým kung anem a nejeví žádný pokrok, pak to může znamenat, že se jím dostatečně vážně nezabývá, nebo že kung an není pro něho správně vybrané. V takovém případě by měl zkoumat jiné, aby neztrácel drahocenný čas. Jiné populární kung an je: "Všechny věci mohou být redukovány k Jedinému. K čemu je možné to Jediné redukovat?" V knihách lze nalézt velké množství dalších kung anů.

Jelikož jsou vysoce duchovní lidé stále vzácnější, Mistři opět změnili své taktiky a vymysleli techniku Hua T´ou, která spočívá v tom, že nechává vyvstávat pochyby (i-čing) o tom, kdo je vlastně ten, kdo opakuje Buddhovo jméno. Klade se důraz na "kdo", což podporuje tuto základní pochybu, která vzniká z dychtivosti cvičícího se dozvědět, kdo vzývá Buddhu. Uvažuje o tom, že tělo je pomíjivé, včetně mozku, intelektu a organických funkcí a že skončí s jeho smrtí. Proto se nemohou trvale používat, ale že musí být něco trvalého, co je u kořene žákových aktivit, - a to hledá. Pochyby a hledání narůstají, pohlcují jeho a jeho prostředí s tím, že se utvoří homogenní blok, který není žádné světské myšlence či pocitu přístupný. Jeho opičí mysl se v této vnitřní osamocenosti nemůže pohnout a to ji dusí. Po její smrti nastává automaticky vzkříšení čisté a čiré mysli. Pocit pochyb či hledání nutno podržet během celého tréninku, dokud Osvícení není dosaženo.

Nejenom světské myšlenky a pocity, ale také vize, které se mohou objevit během tréninku, se tímto i-čingem zničí. To je používáno jako zbraň k tomu, aby se zabránilo jejich vstupu do mysli. K tomu Lin Či říká: "Potkáte-li Buddhu, skolte ho, potkáte-li arhata, skolte ho, potkáte-li své rodiče, skolte je, potkáte-li své drahé, skolte je. Jenom tak budete osvobozeni. Přestane-li vám držet vnějškovost, budete osvobozeni a zcela nezávislí. Všechny vize vymyšlené smyslovými orgány jsou klamné a není možné je srovnat s nevymyslitelným a nevýslovným stavem tathágaty."

Učení mahájany vypočítává 56 stavů vývoje bóddhisattvy k Buddhovství, kterými musí aspirant projít, aby dosáhl úplného osvícení. Nicméně metoda čchanu, která je zkrácenou cestou k osvícení, vyžaduje jen přesné vysvětlení subjektu a objektu, substance a funkce hostitele a hosta, prince a ministra s jejich integrací v neděleném Celku nebo Středu. To je docilováno zničením jak hrubých objektivních, tak subjektivních smyslových vjemů a orgánů pomocí i-čingu, jak bylo nahoře popsáno, a které je opravdu ostrou zbraní, jež oba skolí a prokáže jejich neexistenci a neskutečnost. Když je tohoto stavu dosaženo, stejná technika se použije k tomu, aby se oprostilo subjektivní uvědomování prázdnoty od jeho objektu (co následuje připomíná Maharšiovy odpovědi: "Zkoumej, kdo je ten, kdo vidí prázdno"). Když prázdno přestane existovat, subjektivní ego je nahrazeno jemným uvědomováním všeobjímajícího stavu čisté a čiré prázdnoty, který se dá snadno zaměnit s nirvánou.

Je to ve skutečnosti prvotní stav mysli, když se pohnula první myšlenkou v čase bez počátku: "Ten, kdo ji dosáhnul, je srovnáván s člověkem, který sedí na vrcholu sto stopového pólu, z kterého má učinit krok dopředu, aby realizoval bóddhi. Zaměňovat však tento stav s nirvánou, zahrnuje zadržení jemného subjektivního ega a jeho objektivní realizaci čili dharmu. To jsou dvě poslední překážky, které je nutno překonat technikou i-čing. V tomto stavu je snadnější zničit jemné ego než jemnou dharmu (ánanda mája kóša), neboť je tak nádherná a okouzlující, že je velmi nesnadné se jí zříci.

Pokračuje-li aspirant intenzivně se svým i-čingem, pak tato jemná dharma, která je ve skutečnosti pouhou iluzí, zmizí, a když odpadla poslední překážka, překročí jak jev, tak věc samu o sobě a dosáhne stavu absolutního samádhi, ve kterém i-čing se samo přemě'nuje ve vševědoucnost Buddhy. To je absolutní stav tathágaty.

Praktické technické pojmy, které se nacházejí v sútrách, které se překládají jako smyslové orgány, orgány činnosti, forma, prázdnota, ego, dharma apod., se často vynechávají, aby nevzniklo to, že si aspirant učiní fetiš z těchto slov, což by mohlo být velkou překážkou. Aspirant nemusí nezbytně procházet zmíněnými stavy v onom pořadí, protože pokrok člověka částečně záleží na jeho individuálním stavu. Jeden bude například více závislý na pocitu ega, ne tak na dharmě a druhý více na dharmě. Lin Či k tomu říká: "Někdy je náhle odtržen subjekt, ne však objekt, jindy objekt, ne však subjekt, někdy oba, jindy žádný."

Aspirant bude během pokroku na cestě zažívat větší či menší satori (probuzení). To mu odhalí jeho chyby a také rozsvítí hlubší význam Mahájana sútry, kdykoli ji bude číst. To mu ukáže živoucnost čchanových výroků, dialogů a kung anů, dokud jim nedá formu tím, že nastane samotná Dharma se třemi klenoty - Buddhou, dharmou a sanghou, které se v jeho přirozenosti promísí. to je stavem nádherného osvícení, které mu jasně ukáže osvícení a osvobození všech živých bytostí, jak je to v náplni přísahy bóddhisatvy, což je nejkrásnější věcí celého jeho hledání.

Charles Luk
(Z časopisu The Mountain path, přeložil Rudolf Skarnitzl)

© 2018 - n3t.cz - Joomla Webdesign