Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Ubližování, zazlívání, odpouštění - věčná otázka

Profesor Gates z univerzity Washington udělal před léty tento pokus: dal do ledničky několik skleněných trubiček. Pak vyhledal pacienta, který byl zelený strachem, že zemře. V nemocnicích není problém takového člověka nalézt. Dal mu fouknout do trubičky. Pára z jeho dechu se na stěnách podchlazené trubičky kondenzovala a vytvořila malou kapku. Ta měla slabě našedlý odstín. Profesor Gates nasál kapku do injekční stříkačky a vstřikl ji morčeti. Morče po chvíli pošlo.

Vyhledal pak člověka, který byl bez sebe zlostí, a pokus opakoval. Kondenzát z jeho dechu byl lehce nahnědlý a opět morče zabil.

Když dal do trubičky fouknout člověku, který s úsměvem hleděl životu vstříc, byl kondenzát čirý a morče na něj nijak nereagovalo.

Z toho vidíme, že strach, nenávist, pomstychtivost a jiné intenzivní negativní emoce vytvářejí v těle jedy, které nám škodí více, než tomu, vůči komu byly vyslány.

Všechny náboženské systémy na světě se zabývají problémem, jak zabránit negativním emocím. Jeden takový problém vzniká, když nám někdo ubližuje, buď dlouhodobě, nebo jednorázově, ale velmi pronikavě. Vyrovnat se pak s tím je často obtížné. Není nic strašnějšího než slyšet někoho říci: "Ten a ten mi zle ublížil a já mu to do smrti nezapomenu." Takový člověk vytvoří stokrát více destruktivní energie než byla ta, kterou mu bylo ublíženo. Křesťanství nás nabádá, abychom odpouštěli, ne jednou, ne sedmkrát, ale sedmdesátsedmkrát. Někdo by třeba i chtěl odpustit, ale neví, jak.

Pokud ale člověk něco ví o převtělování a karmě, nemělo by to být neřešitelné. Je zde zákon, který v průběhu řady životů všechny excese vyrovnává. Říká se mu také zákon odměny a odplaty neboli zákon bumerangový. Kdyby vás zajímalo více detailů o něm, přečtěte si knížku Důkazy o existenci převtělování a karmy (od téhož autora - pozn. vyd.).

Všechno, co k nám přichází zvenčí, jsme způsobili sami svými postoji a činy v minulosti, ať již v životě tomto nebo některém dřívějším. Zlo nebo ubližování, které na nás dopadají, jsou energiemi, které jsme my sami kdysi vyslali vůči nějakému jednotlivci nebo skupině osob. Člověk, který nám ubližuje, se z neznalosti dopustil té chyby, že tuto naši energii přijal a nás jí napadá. Doplatí na to. Není tedy vlastně naším nepřítelem, ale ve značné míře naší obětí.

Situace, ve které se nalézáme, je výsledkem způsobu, jakým jsme se stavěli ke svému okolí kdysi. Jsme tedy vlastně něčím jako dramaturgem, který si současnou situaci vymyslil, naplánoval, aniž by si to uvědomil. Jsme herci a naším úkolem je zahrát svou úlohu co nejlépe. Jestliže na zlo reagujeme zlem, vytváříme si špatnou situaci do budoucna. A to se bude opakovat tak dlouho, dokud nepochopíme, že sami jako šedá eminence stojíme v pozadí všeho, co se děje. Jestliže tedy hrajeme nějakou úlohu na jevišti života, neměli bychom se pyšnit, když vystupujeme jako někdo vážený nebo mocný. Neměli bychom být nešťastni, když hrajeme úlohu žebráka, otroka nebo někoho velmi nemocného. Je to přechodná role v dlouhém řetězu životů. Měli bychom se zamyslit, jakou příležitost a možnost nám situace dává a udělat z toho to nejlepší, co je možné.

Pokora v sobě zahrnuje přijímání ústrků bez reptání. Výsledkem toho bude, že nikomu nebudeme nic zazlívat, ať jednotlivci nebo osudu. A když nezazlíváme, otázka odpouštění odpadá.

Pokud někdo měl alespoň jeden duchovní zážitek, ví, že ten zárodek Boha v nás nemůže být ničím zvenčí ovlivněn. Září, ať jsme v jakékoli situaci, ať jsme v nebi nebo pekle. Ublíženo může být jen našemu egu. A právě tím, že je egu ubližováno, jsme nuceni toho Boha hledat. Ubližování je tedy vlastně pro nás požehnáním. Jinak bychom se nenamáhali se nad sebou zamyslit. Dříve nebo později nalezneme postoj, při kterém nebudeme reagovat negativně a dojdeme míru. Bude to ohromné ulehčení. Tím se náš život velmi zjednoduší. Není to ovšem lehké. Možná, že nám pomohou slova, která pronesl Ježíš na kříži: "Pane, odpusť jim, neboť nevědí, co činí." Odpusť i mně samému, kterému je zatěžko nést následky svých činů. Odpusť mi, že jsem kdysi vyvinul síly, které tuto situaci vytvořily. Odpusť i tomu, kdo mi ubližuje. Do určité míry jsem ho svedl a karma na něj dopadne tak, jako nyní dopadá na mne.

Jestliže existuje karma, pak vše, co se nám děje, je správně. Když to pochopíme, je to velký krok dopředu v našem vývoji. Problém odpouštění se vůbec nevyskytne.

Rev. Jiří Palka
Výňatek z připravovaného 2. vydání autorovy knížky Jak zažít Boha - zážitky nevěřících.

© 2024 - n3t.cz - Joomla Webdesign