Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Co je to láska

Nad jezery ležel stříbrný drak Majhe. Král Nu-še-ho uložil rosu mezi dva růžové kameny. Fardar "Rů" vydláždil cestu do jeskyně. Z dálky bylo slyšet křik orlů. Co je to láska? Sotva hlesl šedý Fardar. Láska? Král Nu-še-ho vdechl vůni asperínu. Bohyně Ngara navlékla další slzu. Láska je duchovně-fyzické společenství duchovních a fyzických prvků v čase prostoru a místě, jak má být. Každá bytost, každé duchovně-fyzické stvoření je stvořeno z lásky. Láska není srdce, ozval se Azurový Fardar. Láska není v srdci, řekl král. Moře přelétlo přes obzory a proměnilo se v mušle. Zelený Fardar proměnil svůj dech v květinu. Jestliže milujeme v Pravdě, neochočujeme, nemanipulujeme, nechceme, nemusíme, netoužíme, nezotročujeme, neuchopujeme, nevytváříme, nelpíme, nevisíme, nežárlíme, netrpíme, nebojíme se. Nevychloubáme se jí. Nevyvyšujeme se. Ani neponižujeme. Nekalkulujeme, nepočítáme. Nejsme hrdí a ani svou lásku nevystavujeme na odiv.

(Zelený Fardar "Ajkalan")

Proč lidé z dolin říkají, že láska je bolest? Promluvil Hnědý Fardar "Teku". Protože často lásku pomýleně zaměňují za probuzený svévolný cit, který vede pomíjivě k anarchii. Tito lidé jsou nemocní. Králi, a může být láska necelistvá? Ano. Odpověděl král Nu-še-ho a zapálil oheň. Taková láska trpí a její cestou je celistvé a návazné probuzení. Milujeme-li, probouzíme v sobě nevědomé a proměňujeme je na vědomé, promluvil Rudý Fardar a vstoupil do stromu. Milujeme-li, král vstoupil do středu ohně, probouzí se v nás zázrak zázraků, "Džejóvá". Nalézáme sebe. Milujeme-li sebe, máme možnost milovat návazné a celistvé stvoření. Je zamilovanost pomíjivé a pomýlené ulpívání?, otázal se Zlatý Fardar. Král vzlétl nad špičky hor. Ve vsích svítila světélka na pohřebištích a králové v palácích rozsypávali zlatý prach na břicha svých prvních těhotných žen. Zamilovanost nás svádí z cesty. Oslepuje nás a ohlušuje. Jsme omámeni svou chtivostí, fantazií, představou, neúplností a očekáváním. Naše nevědomá samota vzplane vášní a touhou po úniku ze sebe sama. Zamilovaností slepneme. A láskou vidíme a slyšíme. To není láska bohů. Ne. Není žádná láska bohů. Je Láska. Nebe zrudlo. Nad měsícem Fardaři uviděli tvář "Žu". Jestliže jsme stvořeni z vědomé, celistvé a návazné lásky, jsme vedeni až k nelásce. Společenství Fardarů se proměnilo v kameny a král Nu-še-ho ve vodopád. Láska neomezuje, neuzavírá, neotevírá, neformuje ani neničí. Nemá chuť, ani vůni. Šeptl Černý Fardar.

Bez lásky jsem uschlý list a popel mimo cestu. Láskou žiji a neumírám, navázal Bílý Fardar "Rů". V dolině zašlo poslední světlo. "Žu" proměnil šedou skálu ve své tělo. Jeho tvář se vlnila ve vlasech aronové trávy. Láska nepovznáší. Láska nás vede, chrání a slouží nám. Bílý Fardar vypil rudý pramen. Láska není bouřlivá a strhující. V její pokoře vidíme. V odpuštění jdeme. V jejím míru mysli se pohybujeme. Tedy proměňujeme. Milované stvoření je stále s námi. Je pouze na nás, jestli jsme natolik celistvě a návazně probuzeni, abychom si tuto blízkost uvědomili.

Král Nu-še-ho vypustil do korun stromů bílé orly. "Žu" se sklonil a jeho slzy přikryly spící les. Nezapomeňte na lásku. Bez lásky není života. Bez lásky naše vědomá samota je nenaplněna a pomíjí. Jen v lásce jsme sami sebou, abychom mohli být v blízkosti toho stvoření, které milujeme. Už to, že milujeme, v nás probouzí neohraničenost a neomezenost. V lásce chápeme uvědomění si nepočátků a nekonců. Šedý Fardar se posadil do trůnní pozice a opřel svou hlavu o žlutého Fardara. Jeho slova letěla vzduchem vstříc rozbřesku na východě. Nemilujeme-li sebe, nemůžeme milovat návazně a celistvě stvoření, jímž nejsme my. Dožadování se lásky od druhého stvoření je pomýlené. Dvě milující stvoření, která se nalezla v čase, prostoru a místě, tak jak má být a jsou celistvě a návazně probuzená, probouzejí, předávají, proměňují a tvoří duchovně-fyzické prostory, jimiž na sebe navazují a tvoří celistvost. Král Nu-še-ho poklekl před "Žu". Bez vztahu, bez vazby a očekávání máme možnost být u milovaného stvoření tak blízko, jaké je naše uvědomění lásky.

Co tvoří lásku?, promluvil bez pohybu rtů zlatý Fardar Duen. "Žu" pohlédl na sebe a král promluvil. Láska je tvořena pokorou, odpouštěním, mírem, myslí, pochopením, porozuměním, přítomností, nasloucháním, něžností, laskavostí, radostí, věrností, návazností, celistvostí, uvědoměním, poznáním, milováním, proměňováním, nalézáním, následováním, naplňováním, činěním, které je viděním, slyšením, službou, ochranou a vedením. Zázrakem, přáním, cestou, životem, netrpění nedostatkem "všechno, všechny, všech", časem, prostorem, místem, jsoucností, bytím, vůlí, svobodou a volbou... a návaznými a celistvými duchovně-fyzickými prvky. Láska probouzí lásku. Náklonnost nás vyklání z naší cesty. Zakoukanost je ulpívání v čase, prostoru a místě, jenž nejsou naše. A co krása? Krása květů, řek, nebe. Krása tváře, těla. Fardaři se postavili na nohy a pohlédli na hlas vycházející z mohyly na úpatí srázu. Černý Fardar se proměnil ve vánek. Krása je mylný přelud, jenž nás mylně rozjitřuje, uklidňuje, vzrušuje, harmonizuje. Uvádí nás v trans. Zastírá nám Pravdu. Mylně a pomýleně v nás vyvolává iluze, pocity, představy, sny a touhy. Krása je pomýlený soubor pomíjivých prvků, které nás pomýleně ovlivňují.

Bílý Fardar ulehl na špičku blesku. Ten, kdo pomýleně vychází z krásy, s krásou zmírá. Ten, kdo vidí krásu pomýleně, se ztrácí v jejich slepých uličkách. Král Nu-še-ho přistoupil k mohyle. Ten, kdo hledá krásu, naráží na pomíjivou ošklivost. Krása je rubem ošklivosti. Co je krásné a co je ošklivé? Krásné je pomíjivé i ošklivé je pomíjivé. Nad soutěskou se vznesl Deér. Šedý Fardar probudil spící sloupy podpírající chrám "zapomnění". "Žu" snesl nebe ke královým očím. Požadujeme-li lásku po druhých, druzí zmírají. Milujeme-li, není nás vidět, ani slyšet. Bílý Fardar se proměnil v most. Milujeme-li, jsme v blízkosti milovaného stvoření, aniž bychom je sváděli ke smrti. Rudá oblaka pokryla hory. Stráně usnuly spánkem "Mapche". Řeky přestaly burácet. Vodopády ustaly ve své řeči. Rudý Fardar objal vítr Machža a rozevřel křídla. Na tisíc diamantů rozlétlo se po obloze. Otevřeš-li mne, šeptá tráva, zemřu. Miluješ-li mne, mé lístky tě nezaslechnou, mé květy tě neuvidí a já naleznu v pokoře - nepokoře ve vědomí - nevědomí tebe v sobě.

Fardar "Rů" otočil hlavu k Fialovému větru. Jeho oči nalezly něžnost Orlasandových květů. Král Nu-še-ho spolkl stříbrnou duhu Maoví. Miluji stvoření a nemohu mu být nablízku tak, jak si přeji. Fardaři zapálili dna sopek. Fialový vítr zdvihl prach z fardarových nohou. Tvé přání není takové, jaké má být. Je v tobě, co ještě neznáš. Žu rozvázal klubko bílých hadů. Andělé slétali nad hladinou jezírka. Král vypustil modrého orla nad měsíční paprsek. Probouzej se a předávej. Rozvíjej se a nalezneš návazného - nenávazného, celistvého - necelistvého sebe samotného, který ti umožní navázat na milované stvoření v čase, prostoru a místě. Jak má i nemá být - nebýt. Zem se rozevřela, draci z Lašogovy hory řvali svůj žalm. Sopky chrlily svůj žhavý pláč. Krev kamenů stékala po hlavách kamenných vladařů na hrobkách z Dževenze. Já si přeji teď být s milovaným stvořením. Odvětil Fardar "Rů" a položil svůj obličej do rozpálené tekoucí země. Mé tělo pláče. Má duše pláče. Mé všechno. Zabořil své ruce do vlasů vyděšené trávy. Nepospíchej. Neloudej se. To jsou stezky smrti. Hlas z nebe rozehnal mraky. Měsíc i slunce ležely na dlaních "Žu". Jestliže miluješ Fardare "Rů", zázrak zázraků se s tebou a s milovaným stvořením probudí. Zem i Nebe ozáří zář "Morkhoné". Ševel hlasů naplní duše všech, všeho. Mléko se nesrazí a zvony nepuknou. Zázrak zázraků se promění. Nedívej se, na co nemáš. Nenaslouchej pomateným hlasům. Navazuj a ohnivé moře a bezedné propasti se zastaví u špiček tvých nohou. Žádný vítr tě nesmete. Láska tě povede. Rozbřesklo se. Hory si promnuly miliony očí. Jezera se položila na břicha. Ptáci vdechli opar ze skalních soutěsek. Král zdvihl Fardara "Rů". Slunce jim hladilo záda. "Žu" plaval v jezírku. Zahalen rosou a kapkami mízy zapomenutých princezen. Miluj a netrp. Miluj. Miluj, zašeptal Purpurový Fardar na vrcholu hory. Jeho tvář vzplanula. Tisíce stříbrných Mené tvořilo kruhy na nebeské modři. Miluj a nečekej. Miluj a netrap se. S láskou je vědomí nelásky. Obejmeš-li nelásku, uzříš v kameni život a v životě neživot. Nekončící a nezačínající. Třináct Fardarů políbilo Fardara "Rů". Pohladilo jej po vlasech. Jejich obličeje vykvetly do nohou andělských oblaků. Král usedl k pávům a políbil sám sebe. Jeho tělo se proměnilo v malatový dým. Den probudil se v čase. Stvořil prostor a místo. Stvořil lásku. Čas stvořil lásku.

Josef Kocourek
(Věnováno Michalovi Záhorovi)

© 2018 - n3t.cz - Joomla Webdesign