Uvádí se, že je 84 jógových tělesných pozic neboli ásan. Avšak jen několik málo z nich jsou vhodné pro meditaci. Je možné provést výběr z ásan, ve kterých je možné velmi dlouho zůstávat bez napětí a námahy. Pataňdžali o pozici prohlašuje, že má být pevná a pohodlná. Když byl Ramana Mahárši dotazován, která z ásan je nejlepší, odpověděl: "Každá ásana je dobrá, např. sukhásana (tzv. krejčovský sed). Pro džňánina, pro cestu poznání, je to však nepodstatné." Na to následovala otázka: "Doporučuje Mahárši nějakou speciální pozici pro Evropany?" Jeho odpověď zněla: "Je možné některou doporučit. Nicméně mělo by se jasně vědět, že meditace není zakázána, nejste-li v nějaké pozici, ásaně, nebo že by se měla provádět jen v určitém vymezeném čase a za určitých okolností."
Vzpomínám si, jak jsem byl nesmírně potěšen, když jsem před lety četl tyto názory Ramana Maháršiho v "Hovorech s Ramanou Maháršim". Jeho slova mi zněla jako paprsky právě vycházejícího slunce, které rozptylují temnotu. Pochyby, které mou mysl dlouho sužovaly, byly najednou ty tam. Ramanův názor zasluhuje pečlivé zkoumání, obzvláště v dnešní době, kdy se na Západě jóga stala módní. Školy jógy rostou jako houby po dešti. V některých zemích se učení jógy stalo výnosným obchodem a existuje i množství knih o józe. Ramana neříká kategoricky, že duchovní pokrok se dostavuje jen u těch, kdo jsou připraveni určitými ásanami, jejichž zvládnutí vyžadovalo mnoho trpělivosti a sebekázně. Na druhé straně však neříká, že by tato cvičení postrádala hodnotu. Je příznačné, že ásanám nepřikládal přílišnou důležitost. Zabýval se tímto problémem spíše okrajově, jako by nám chtěl říci, že bychom se měli zabývat spíše závažnějšími věcmi. Ramana neodsuzoval hathajógu. I když souhlasil s vykonáváním ásan, přesto však poukazoval na to, že nejsou nezbytné, protože "v nepřítomnosti ásan, meditace není zakázána".
Co obsahuje toto Ramanovo prohlášení? Trošku úvahy lze z něho odvodit:
I když můžeme provádět ásany a zároveň meditovat, tyto dvě činnosti nejsou navzájem propojeny a není nezbytné je současně provádět.
Člověk může meditovat ve dne v noci, kdykoli, ať se nalézá kdekoli, v tiché místnosti či plně obsazeném kupé ve vlaku. Praxe meditace se nevymezuje časem či místem a je možné meditovat, když pasivně ležíte na písčité pláži nebo když procházíte frekventovanou ulicí. Každý čas je pro meditaci vhodný.
Meditace je slučitelná s fyzickými pohyby a činností. Tento bod je třeba vyzdvihnout, neboť někteří zenoví Mistři zdůrazňují naprostou nehybnost těla jako nezbytnou podmínku, kterou nutno splnit dříve, než meditace začíná. Jejich požadavek pochází z mylné víry, že nepohnutost těla je nutnou předehrou pro nepohnutou mysl. Dokonalí jóginové, kteří jsou ponoření ve svrchovaném Já, mají schopnost zůstávat v sobě v blahaplné meditaci, i když vykonávají činnost, která může vyžadovat i značné svalové vypětí.
Sukhásana, kterou Ramana Mahárši pro meditaci doporučoval, se tradičně považuje za velmi vhodnou. Mnoho Indů a jiných lidí Asie, vykonává své púdži (bohoslužby) právě v této pozici. Technika pozice je zcela jednoduchá: posaďte se pohodlně na zem s nataženýma nohama a pak je složte tak, aby pravá noha byla pod levým stehnem a levá noha spočívala pod pravým stehnem. Pozice, která se poněkud liší od pozice právě popsané, je lotosový sed. Tehdy spočívají nohy na stehnech, namísto aby byly pod nimi, takže se nohy podobají rozvinutým květním lístkům lotosu. Lotos je bohatý na náboženskou symboliku. Má mnoho významů a často znázorňuje čistotu a osvícení. Ramana někdy sedával v polovičním lotosovém sedu, kdy jen jedna noha je umístěna na stehně. Existuje fotografie, kdy jako jednadvacetiletý mladík sedí v této pozici.
Mou nejmilejší pozicí je poloha mrtvoly (šavásana). Je příjemné ležet na zádech se zavřenýma očima. Je to vhodná chvíle, abychom stočili svou pozornost dovnitř. Tato poloha je výtečná pro meditaci. Uvolňuje celý systém. Lidé trpící stresem, vysokým krevním tlakem a srdečními potížemi by měli tuto pozici provádět, protože z této polohy mohou mít velký prospěch. Jeden starší pán navštěvoval mé hathajógové lekce. Jednou se smíchem poznamenal: "V mém věku je nejlepším cvičením spát v posteli!" Tak jsem s ním promluvil o povaze spánku. Je běžné, že při našem tzv. spánku mysl pokračuje ve své aktivitě. Naše sny o tom svědčí. Krátké chvíle ticha jsou přerušovány výlevy myšlenek. Rozpuštění myšlenek má samočinně za následek, že zmizí to, co se nazývá myslí. Je třeba stáčet svou mysl do nitra a usilovat, aby se ponořila do svého prapůvodního zdroje. Pokud se toto nestane, nemůže dojít k základní transformaci. Vyučoval jsem hathajógu v různých zemích po mnoho let. Vyučování však pro mne nikdy nebylo věcí živobytí. Vykonával jsem to jako službu společnosti. Často jsem byl žádán, abych předepsal kombinaci ásan pro léčbu různých nemocí. Ačkoli jsem měl v léčbě diabetu, astmatu a bolestech zad u několika lidí úspěch, přece jsem vždy zdůrazňoval, že se nemá přehlížet duchovní rozměr hathajógy. Bylo by nesmírným omezením pokládat jógu jen za prastarou terapii. Na dobré zdraví by se spíše mělo pohlížet jako na vedlejší produkt jógy. I Pataňdžali uznával hodnotu ásan. Je významné, že ásany jsou třetím krokem osmičlenné stezky kázně jeho aštangajógy, která vrcholí v samádhi, tj. v dokonalém pohroužení.
"Hathajóga Pradípika", slavné autoritativní sanskrtské dílo, uvádí stať, nad kterou je třeba se zamyslet. Zní: "Jako kafr se rozplyne v ohni a sůl se rozpustí ve vodě, tak i mysl ztrácí svou totožnost, je-li spojena s átmanem." Všechny praxe, které jsou v tomto díle uvedeny, mají v dosažení samádhi svůj nejzazší cíl. Jakýsi muslimský návštěvník se zeptal Ramana Maháršiho na jeho názor na ásany. Ramana odpověděl aforizmem: "Přebývání v Bohu je jedinou pravou ásanou." Jak pravdivé! Kdejaký blázen může zvládnout nesčetná zkroucení lidského těla, ale jen velmi málo moudrých je schopno realizovat svrchované Já a v něm přebývat.
Dr. Susunaga Vírapurama
Přeložil Rudolf Skarnitzl