Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Jednota místa

Všechny národy tvrdí, že svět je nádherně uspořádán. Důkazem toho jsou změny ročních období, dne a noci, života a smrti. Životní podmínkou toho je párování a páření, bez kterého by život nemohl pokračovat. V tomto splynutí, síla a přítomnost ženského prvku spolu s mužským dělá svět celistvým, obnovuje krásu, která se mění z citů do hmoty. Příkladem toho je obraz matky s dítětem, který najdeme snad ve všech kulturách.

Denní život je směsí spirituálních a běžných zkušeností. Ale poslouchej! Přichází ženský hlas, hluboce ozvučený a překvapivě silný . . . Slyšíš? Můj hlas ve větru? Můj hlas tišící dětský pláč? Můj hlas vítající muže? Můj hlas v písni? Můj hlas šeptající modlitbu? Můj smích znějící po usedavém pláči? Slyšíš ho už? Ale, kdo jsem, zeptáš se . . . kdo jsem?

Ona

Dcera svého lidu nejdříve ze všeho. Dále, jsem z kmene medvěda a vlka. Potom matka svých dětí a žena respektující staré obyčeje svého národa. A konečně, jsem dospělá, ale stále obklopená hračkami a štěňaty. To jsem já! Moje matka mě k sobě volala dříve než jsem se narodila. Hledala mě ve svých snech a modlitbách, aby její volání bylo vyslyšeno. Poté, co jsem již existovala ve své matce, přišla starší žena, a radila jí věci potřebné pro společný život ve velkém národě dětí - dávné znalosti i tabu, aby se zachoval kruh. Moje matka poslouchala a zachovala ve svém srdci všechno, protože to bylo pro ni a pro mne a aby národ žil. Byl mi dán život a láska ještě před mým narozením. Jedna z mých babiček mi pomohla na tento svět. Ona odstranila provazec a uvolnila mě pro samostatný život. Podle starých zvyků třela moji tvář a tělo, dokud nezčervenalo a nezahřálo se. Tak se moje údy začaly pohybovat samostatně. Smála se a děkovala za další novorozeně, které přežilo. Moje drobné ruce se chytily jejího prstu a v té chvíli jsem se stala součástí kruhu - stala jsem se jednou z národa.

Jako malému dítěti mi bylo dáno jméno, pod kterým budu navždy známa věčnosti i lidem. Obuli mi mokasíny jako symbol země, po které budu chodit. Potom jsem byla vyzvednuta, abych byla představena nebesům. Moje první vidění světa bylo ze zad mé matky, když mě nosila přivázanou na desku. Byl to svět žen, který jsem spatřila - jak připravovaly jídlo a vyráběly nádherné věci našeho bytí pro nás všechny. Pamatuji si ruce, měkké a teplé, ošetřující moji tvář a tělo. Pamatuji si ruce, které mě krmily z dřevěné misky, lžíci z bizoního rohu. Pamatuji si ženské hlasy, sladce znějící v mých uších, když jsem seděla v klíně matky.

Pamatuji si tančící černé oči hledící na mne, hledající, radostně do široka otevřené, kdykoli jsem udělala cokoli nového ve svém životě, oči, které ke mně mluvily a říkaly, kdo jsem - dcera dávného národa. Moji společníci z dětství byli děti a dospělí. Děti měly miniaturní věci ze světa dospělých, luky, šípy do uprášených chlapeckých rukou i panenky pro děvčata. Když dospělí prošli věkem, kdy jim záleží na tom, jak vypadají před ostatními, s výjimkou nás mladších, udělali si čas, aby nás brali do rukou, hráli jako klauni, abychom se smáli. Rozuměli víc než kdokoli jiný duchovní obnově, kterou mladý život přináší. Čas plynul a vyrostla jsem v mladou dívku. Pomáhala jsem matce a dalším ženám připravovat jídlo a oděvy. Byla mi dána důvěra při péči o nejmenší děti. Také starší mě prosívali o pomoc a těšilo mě, když jsem jim mohla pomáhat, s vařením nebo s nošením vody.

Jednoho dne mi matka a babička řekly, že brzy budu mít vlastní domácnost. Tak jsem čekala a připravovala se. Potom přišla rodina jednoho mladého muže a opustila jsem místo, kde žila moje rodina. Šla jsem do nového domova, jak mi bylo předepsáno. Bylo mi šestnáct a můj manžel byl o čtyři roky starší. Tehdy začala pro mě a mého muže nádherná doba. Žili jsme velmi prostě, z lovu a darů matky Země. Tehdy jsem poprvé plně pochopila, že život, já a národ jsme jedno. Blesky na východní obloze, noční hvězdy, stejně tak jako náš přístřešek. Všechno bylo součástí našeho života. A všechno to byly dary matky Země. Bylo to jak dávná píseň zpívaná starověkým jazykem prostoru. Takhle vše a daleko více - mladý muž, kterého jsem si vzala, jsme byli jedno. Po čase jsem měla děti, které dávaly přednost otci. A jak rostly, vyráběla jsem oděvy pro ně, jejich otce a sebe. Když byly hotové, dělala jsem nádobí a košíky. Moje ruce byly vždy zaneprázdněné, cestou života mého národa. Moje děti vyrostly, odešly žít svůj vlastní život. Jednoho dne jsem vzhlédla od práce a uvědomila si, že mnoho času minulo Navštívila jsem svoje staré rodiče, říct jim, že čas jako voda plyne. Můj otec pokýval hlavou a dál kouřil tabák. Obláčky dýmu nesly jeho slova k jasné obloze. Řekl, že Velký duch prostoru, času a našeho života tu bude stále i po našem odchodu. Zeptal se mě, jestli jsem někdy cítila nebo viděla tuto velikou svatou osobnost tančit. Řekla jsem ano. Můj otec řekl, že díky této vizi nebo snu je požehnán celý národ. Když otec zpíval Píseň o stvoření, kdy celý svět vznikal a zvířata teprve začínala být, moje matka se na něj něžně usmívala přes oheň z tohoto světa, napříč kruhem čistoty, kruhem bytí.

Můj život byl dostatečně dlouhý. Abych ucítila sladkost dětského dechu, když jsem je nosila na svých zádech, to byl důvod, proč jsem žila. Tak přišel čas, abych opustila tento svět a vstoupila do duchovního světa. Viděla jsem, že existence nemá konce a že moje duchovní já bude žít věčně. Tak můžeš slyšet můj hlas ve větru a dotýkat se věcí, které jsem vyrobila. Všechno zde je uděláno z lásky a pro lásku - dětí, dávných národů, velké věčné bytosti, která zaplňuje prostor a dává nám život. Myslím, že kultura, život, národ nezmizí navždy z této posvátné země. Hmotný svět není tak tichý, jak se zdá. Národ žije! Můj duch žije! Duchovní svět je všude kolem nás! Jestliže posloucháš, musíš uslyšet. Mnoho dávných hlasů k nám volá z posvátné země. V dálce slyším jednu z tisíce písní dávného člověka .

On

Můj hlas zdrsněl tichem, ve kterém jsem strávil mnoho času. Vnímal jsem čas jako tah ptáků - jejich odlet a návrat, zář táborových ohňů, tanec plamenů - neustále se měnící a přesto tak stejně krásný, čas jsou i prázdné váčky na tabák, znova a znova plněné. Každé období přineslo novu píseň na mé rty, chřestidlem jsem udržoval rytmus. To, co jsem zpíval já, zpíval celý národ, ale původ všeho byl u velikého Ducha, který je a ukazuje se nám v oblouku duhy. Co to je pravé bytí? Moje písně jsou obměny písní mužů a žen mého kmene. Všichni jsme tak jedna mysl, jedna část přírody, kosmu, života. Když se dívám zpět na své zkušenosti z hmotného světa, je to jako nekončící sen, který ke mně pronikl z duchovního světa a posvátné matky Země. To, že jsem se narodil v tomto kmeni, je nádherné. Naučil jsem se mnoho milovat. Zvláště zemi a nebe. Ačkoli Ty mne neznáš a můžeš pochybovat o mém bytí v minulosti stejně dobře jako o bytí nyní, přesto Ti říkám, že jsem tu byl. Matka Země zná své děti, do jejich rukou dává půdu, byliny, jídlo i přístřeší. Nebeský otec zná tváře svých dětí zvedajících se vzhůru oslovujíce ducha větru, deště, mlhy a oblaků. Hluboce jsem miloval hmotný svět. A život jsem miloval vášnivě. Věř, že jsem se za něj bil. Proti nepřátelům svého lidu. V čas, kdy můj národ volal, moje ruce držely zbraně, abych ubránil sebe i další.

Tak také znám čas válek. Je částí života, stává se částí národa, který chce žít. A můj příběh je o tom - o posvátné touze všech tvorů žít, a plynout dál časem. Narodil jsem se na podzim, kdy stáda byla velká a tučná. Kmen byl na hlavním lovu roku, ale moje matka se ho nezúčastnila. Při radostném návratu lovců mi moje matka dala život. Tolik jsem se chtěl narodit. Přišel jsem příliš pozdě nato, abych se mohl toho lovu zúčastnit - proto si mě také rod a kmen zapamatoval. Během svého života jsem používal mnoho jmen pro označení mého osobního a duchovního růstu a abych ukázal svoje bytí lidu a kosmu. Jména se nikdy nezískávala lehce, protože bytí je velmi vážná věc. Když jsem odrostl kolébce, začal jsem běhat. Moje dětství bylo jeden velký běh - dělal jsem poslíčka ženám, svému otci, starým mužům. Ale vždy zbyl čas pro hru s mým otcem - kdy mě házel do vody nebo válel v hlubokém sněhu. Následoval jsem svého otce vždy, když mi to dovolil. Časem jsem se dostal velmi vysoko, věděl jsem mnoho o hmotném světě. Věděl jsem, které zvíře je vyhledávané k jídlu a jak propustit duši zvířete. Znal jsem jména většiny hvězd a věděl jsem, jak se jich zeptat, aby mě bezpečně dovedly domů. Věděl jsem o věcech hmotného světa, které mohou být nebezpečné, jestliže jim svěřím svoji osobu.

Nevím přesně, který to byl den, kdy jsem se začal zajímat o duchovní svět. Možná to byla chvíle, kdy jsem se narodil. Možná se můj obraz začal jasnit díky obřadům a zvykům. Ale stalo se tak. Byl jsem malé dítě, ale už jsem věděl, že hraví duchové existují v lehkém vánku, že je duše v ještěrce sedící na mé dlani, stejně jako ve štěňatech hrajících si kolem tábora. Cítil jsem, že to je něco, co nemohu vidět, ale o to víc a silněji cítím, že to je a spojuje to nás všechny. Jak jsem rostl, následoval jsem muže na lovu v pláních. Bylo mi dvanáct, když jsem zabil svého prvního jelena. Když přede mnou padl a nesmrtelný duch byl uvolněn, můj vlastní duch mě opustil a běžel mu vstříc! To, co si nejvíce pamatuji, není, že jelen zemřel, ale že duše žije! Ten jelen mi dal velmi mnoho, svoje nádherné tělo a bujný život! Naučil jsem se být za to vděčný a vzít si co nejvíce z těchto jedinečných věcí. Jelení kůži jsem dal své matce, první z mnoha jsem jí přinesl. Ona ji vyčistila a napnula, zbavila srsti. Stala se měkkými, bílými šaty, které nosila. Jedno ráno se stalo nezapomenutelným, když si mne jeden starý muž zavolal k sobě. Řekl mi o čtyřech duchovních směrech, na zemi a na nebi - oni by mi měly dát poznat, jestli se rozvíjím a směřuji správně pro svůj národ. Řekl mi, že je čas se setkat s Velkou sílou prostoru, která je zodpovědná za život všech. Za bytí. Můj otec souhlasil a matka se mě vzdala pro náš národ. Starý muž mě svlékl z většiny toho, co jsem měl na sobě a poslal mě ven, abych se setkal s Velkou bytostí. Vypadalo to, že se budu celé dny toulat a ztratím kontakt se vším, co mi bylo známé v hmatatelném světě. Ale čekal jsem na Ducha! Obklopen tichem, moje myšlenky se upíraly ke starému muži a k národu. Potom jsem uslyšel mávání těžkých křídel, jak velký noční pták létal v soustředných kruzích nade mnou. Zdálo se, že modročerná noc víří pod křídly toho, který mě našel. A přibližoval se. A jeho nohy se mě začaly dotýkat. Nehýbal jsem se, protože tohle bylo přesně to, co jsem měl vidět. Hedvábný pták se usadil vedle mojí ruky a kloval mě. A vydal silný výkřik, než znovu odletěl do noci, zanechávající tmavé peří u mých nohou. Tak začal další úsek mého života, jaro co jaro jsem se setkával s duchy na jejich území a v jejich podobě.

Další důležitou událostí v mém životě bylo manželství. První sňatek byl v překrásném období roku, proto bylo příliš krátké, jako vše, co je krásné. Během svého života jsem měl čtyři manželky a jeden druhému jsme dali mnoho dětí. Díky vztahům s těmito ženami jsem žil velmi dobře - dělali jsme jeden pro druhého, co jen jsme mohli. Jako muž středního věku jsem žil velmi spokojený život. Dny jsem trávil s náčelníky, staršími a ve svém obydlí jsem trávil noci. Moje ženy a děti se o mě staraly. Opatřovaly mi jídlo, oblečení a vše ostatní, co jsem potřeboval. Tehdy mi už byla jasná jedna věc. Přestože cesta je dlouhá a drsná, jistě nás vede k Duchu a ke hvězdám. Prostor se pohybuje ve velkém kruhu a my se ubíráme kolem něho. O tomhle jsme zpívali své písně za nocí ve svém obydlí nebo při velkém sněmu kmene. Když se nyní dívám na flétny, bubny a další věci zanechané zde našimi zpěváky z dávných dob, toužím zpívat některé z písní, které musí zaznít znovu. Tak jsem žil. V jednotě s lidem, v jednotě s Velkým duchem, kterého vidíme ve všem živém kolem nás. Jednoho dne můj život skončil. Jeho kruh se uzavřel. Ale můj duch, jako duch toho prvního jelena, kterého jsem zabil, byl osvobozen a stoupal do duchovního světa. Národ věděl, že moje nejhlubší já nikdy nezahyne, takto mluvili ke mně, mé rodině, mým dětem - jsme částí různých světů. Ano, žiji dál. Stále zpívám dávné písně šamanů. Co je on, po všem, když se jeho tělo navrátí zpět

Jitka Vališová
(z knihy Anee L. Waltersové - Krása a mystika v umění amerických indiánů)

© 2018 - n3t.cz - Joomla Webdesign