nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Na tu otázku není zrovna snadné se dohledat rozumné odpovědi. Zdrojem objektivních informací by měly být encyklopedie, ale nalistujete-li si v nich (aspoň v těch našich, ale i v některých zahraničních) heslo "anthroposofie" nebo to, které pojednává o jejím zakladateli, Rudolfu Steinerovi, dozvíte se - třesky plesky.
Důvod je zřejmě prostý. Anthroposofie vešla do světa jako něco opravdu nového, a lidská setrvačnost člověka svádí, aby se snažil pochopit cokoli nového pomocí pojmů, které si už předtím osvojil. Kombinuje tedy své staré pojmy tak dlouho, až se mu zdá, že do nich polapil to nové. Steiner přece mluví o reinkarnaci? Aha, to známe, v tu přece věří buddhismus! Takže už víme: "Z buddhismu převzal Steiner myšlenku reinkarnace." Že Steiner chápe myšlenku reinkarnace úplně jinak než buddhismus? Že ta myšlenka má i v Evropě bohatou tradici (Pýthagorás, Platón, gnostikové, Giordano Bruno, Voltaire, Kant, Goethe…také Dobrovský, J. Ev. Purkyně, Březina…)? To nás nemusí zajímat! Nebo: Steiner mluví o lidském já jako o duchovním centru člověka. Odkud to asi má? Aha, o lidském já přece mluvili Fichte, Schlegel, Novalis? Tedy: "Z idealistické filosofie převzal Steiner své pojetí lidského já." Když víme, odkud to má, pak není důvodu se dál zabývat tím, co o lidském já říká… Tak se nakonec zjistí, že jeho učení je násilný slepenec buddhismu, platonismu, gnóze, křesťanské mystiky, rosikruciánství, idealismu a přírodních věd 19. století. Jenomže - cožpak je vůbec možné vytvořit nějaké "učení" takovým slepováním? A mohl by takový slepenec mít příznivý vliv na pedagogiku, zemědělství, lékařství, různé umělecké obory a nejenom je?
Anthroposofie nemá nic společného s takovými dohady. U jejího zrodu bychom našli především Steinerovu knihu "Filosofie svobody" (1893/4), výsledek skoro puntičkářského pozorování duševního života. Dovozuje v ní, že člověk si může uvědomit nezávislost svého aktivního myšlení na čemkoli jiném - na smyslových dojmech, pocitech, přáních, na dědičných vlohách, mozkových buňkách, tedy i na složení genomu. (Steiner ovšem mluví o myšlení aktivním, ne o samočinně se vynořujících představách, asociacích, přejímaných úsudcích!) To byla první fáze anthroposofie: zvěst o tom, že lidský duch není nezávislý na tělesném organismu, že má možnost se projevovat svobodně a že proto také odpovídá za své činy.
Druhou fází anthroposofie signalizují knihy "Theosofie" (1904). "O poznávání vyšších světů" (1904/5), "Tajná věda" (1910). Obsahují údaje, o nichž Steiner uvádí, že pocházejí z nadsmyslového vnímání; ale obsahují také návod, jak člověk může dospět krok za krokem až k takovým poznatkům; obsahují i výzvu, aby čtenář tyto poznatky prověřoval trpělivým, nezaujatým pozorováním smyslového světa a vlastního života, a tak se uspokojivě přesvědčil o jejich správnosti. Základem Steinerova obrazu světa je pojetí člověka jako trojčlenné bytosti, složené z těla (spjatého s fyzickým světem), duše (jakožto orgánu vědomí a vnitřního, subjektivního prožívání) a ducha (jakožto orgánu nadosobního, objektivního prožívání, jehož nejnižším stupněm je už objektivní myšlení). Ve dne je duševně-duchovní podstata člověka spojena s tělem a opotřebovává je, ve spánku opouští tělo a dlí v nadsmyslové oblasti; tím mj. umožňuje regeneraci tělesného života. Při umírání se uvolňuje z těla navíc ještě organismus jeho životních sil; duch člověka pak zpracovává výtěžek života a připravuje se na další vtělení. Opětovnými životy se má dopracovávat stále větší samostatnosti; jestliže v dávné minulosti byl ještě veden a inspirován vyššími bytostmi, má se v budoucnu stát svobodným spolupracovníkem bohů.
Na své vývojové cestě prochází člověk konfrontací se silami zla. Zlo se podle Steinera projevuje dvojí protichůdnou tendencí: buď k beztvarosti, bezuzdnosti, rozplývání - tendence "luciferská"; nebo k strnulosti, nehybnosti, tvrdosti - tendence "ahrimanská". Na stranu luciferskou patří v citech se rozplývající mystika, jednostranné idealistické horování, pohrdání pozemskou realitou, na stranu ahrimanskou rozumářství, puntičkářství, materialismus. Opakem zla není dobro, nýbrž protichůdné zlo, kdežto dobro tvoří "zlatý střed" mezi oběma krajnostmi. Např. hospodárnost je středem mezi marnotratností a lakotou, statečnost středem mezi ztřeštěnou odvahou a zbabělstvím apod.
Ve třetí fázi přinesla anthroposofie nové podněty do oblasti umělecké. Vzniklo nové pohybové umění, tzv. "eurytmie", nový "organický" styl v architektuře, jakož i řada prvků, která obohatila ostatní umělecké obory.
Konečně ve čtvrté (poválečné) fázi se anthroposofie snažila prokázat svou hodnotu v mnoha oborech praktického života. Především v pedagogice (1919), kde Steiner požadoval důsledné respektování vývojových fází dítěte. Přináší-li učitel dítěti vstříc jenom ty obsahy, pro něž vnitřně vyspělo, osvojí si nakonec potřebné poznatky a dovednosti mnohem rychleji, než když ho od začátku zahlcuje co největším množstvím vědomostí. - V přednáškovém kurzu o zemědělství (1924) Steiner předpověděl hrozící degeneraci polních plodin (pšenice, brambory) v důsledku vymrskání půdy umělými hnojivy k co největším výnosům. Ale Steiner počítal i s tím, že přelidněný svět nevystačí s tradičními přírodními hnojivy. Ukázal možnost nového způsobu zkvalitňování půdy organickými přísadami, zpracovanými zvláštním způsobem a působícími asi jako droždí v těstě. - Podobně inspiroval lékařství a farmacii, léčebnou pedagogiku, stejně jako uspořádání společnosti (zásada tzv. sociální trojčlennosti) a jednotlivé obory vědeckého bádání atd.
Snad tento kratičký nástin aspoň naznačí, že anthroposofie není filosofický systém ani nové náboženství ani tajné učení pro zasvěcené, nýbrž všestranná snaha spojit lidstvo novým moderním způsobem s vyšším světem, a tak před ním otevřít nové perspektivy.
Jan Dostal
Ti, kdo se hlásí k anthroposofii, píší zpravidla toto slovo takto, s "th" kvůli zdůraznění řeckého původu a významu slov "anthrópos" (člověk) a "sófiá" (moudrost).Obr.
