Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Léčení Země

Koule neživé horniny obalená tenounkou vrstvičkou života, podle věčných fyzikálních zákonů putující mrtvým, lhostejným vesmírem. Tak nějak vypadá představa o planetě Zemi, která dnes většinou mezi lidmi panuje. Dlužno dodat, že i mezi lidmi učenými. Je tomu ale skutečně tak? Je skutečně Země neživá? A co je vůbec život? Není možné, aby Země byla živá jako celek, jako planeta, i když ve svém nitru, mimo biosféru, nejeví známky života, resp. to, co za známky života považujeme? Není snad celá Země jedním organismem, ba víc, bytostí, která je nadána vědomím? A není vědomím nadán celý vesmír?

Představa Země jako mrtvého kosmického tělesa není z hlediska vývoje lidstva nijak zvlášť stará a pomalu už zase začíná odeznívat. Kdysi bylo pro lidi reálným prožitkem, že Země je jejich matka, že jim dala život a že je s nimi i nadále spojena. Tento prožitek se s tím, jak se vyvíjel intelekt člověka, postupně vytrácel, člověk přicházel o svůj cit pro bytostnou podstatu Země. Dnes jsme v době, kdy se tohoto poznání opět začínáme dobírat. Opět začínáme v naší planetě spatřovat bytost jménem Gaia.

Také vesmír přestává být neživým strojem. Britský biolog Rupert Sheldrake, známý svou hypotézou morfických polí, má za to, že nás nic neopravňuje k tomu, abychom se domnívali, že jsme jedinou inteligencí v kosmu. Nejde však o hledání jiných civilizací, ale o to, že inteligencí jsou možná nadány celé planety, planetární systémy, hvězdy a galaxie. A nositeli této inteligence nejsou mimozemšťané, ale nehmotné bytosti andělské. Spolu s teologem Mathewem Foxem napsal knihu The Physics of Angels (1996), v níž vyslovuje myšlenku, že vesmír není bezduchým mechanismem, ale inteligentním organismem, účastným a lidem povětšině přátelsky nakloněným.

Ale zpět na Zemi. Je celá řada lidí, schopných vnímat pomocí proutku, kyvadla apod. takzvané geopatogenní zóny. Ukazuje se, že jde o fenomén, který je předstupněm inteligence planety Země. Marko Pogačnik, slovinský senzibil, který v Evropě získal uznání svými projekty krajinné léčby, také začínal jako proutkař. Později proutek odložil, neboť byl schopen vnímat silové fenomény Země holýma rukama. Jeho schopnosti se prohlubovaly a on postupně pronikal do hlubších a hlubších vrstev zemské inteligence. Země má podle něj totiž hned několik dimenzí své existence, z nichž my vnímáme pouze tu hmotnou. Takzvané geopatogenní zóny jsou bezprostředně za hmotnou dimenzí Země a patří k úrovni, kterou Pogačnik nazývá vitálně energetickou.

Vitální síly prostupují a oživují celou planetu, v určitých místech pak pronikají na povrch v tzv. dýchacích centrech. Odsud jsou rozváděny po celé krajině a vzniká tak systém jakýchsi zemských akupunkturních bodů a meridiánů.

Vlastní inteligencí resp. vědomím Země je však rovina hlubší, která je ovšem zároveň rovinou vyšší a kterou Pogačnik nazývá rovinou emocionální. Zatímco je vědomí člověka mentálního charakteru, má Země vědomí emocionální. A zatímco je vědomí člověka soustředěno do jeho mozku, je vědomí Země rozptýlené v podobě bezpočtu elementárních bytostí. Jsou to oni skřítci, víly, vodníci apod., jak si je naše vědomí tak rádo odívá do hmotných těl. Tyto bytosti jsou však nehmotné a jejich podoba je jen silová.

Nejvyšší úrovní je úroveň sakrální. Země je totiž nejen živá a vědomá, ale i posvátná a tato její dimenze stojí nad její inteligencí, resp. její posvátnost je skutečným jádrem její inteligence. Pogačnik zjistil, že sakrální úroveň má určitou strukturu, a sice že je soustředěna do tzv. krajinných chrámů. Pro ty je typická jejich trojčlennost: bývají složeny ze tří navzájem spojených bodů, z nichž v každém je přítomen jeden ze tří aspektů Bohyně. Na těchto bodech byly tradičně zřizovány chrámy, později nahrazené v našich podmínkách křesťanskými kostely a kaplemi. Sakrální obřady byly posilou pro tuto dimenzi naší planety.

Lze předpokládat, že civilizace, která vnímá jen jednu dimenzi skutečnosti, bude ostatní tři díky své nevědomosti poškozovat. A skutečně tomu tak je. Městská zástavba, stavba silnic a dálnic, stejně jako přehrad poškodila a vyřadila z funkce nejedno vitálně energetické centrum nebo linii. Zemi se špatně dýchá a celým krajinám se nedostává vitálních sil. Snad ještě horší je poškozování Země na úrovni emocionální. Všechny emoce, ať pozitivní či negativní, silně ovlivňují tuto subtilní dimenzi planety, její vědomí soustředěné do elementárních bytostí. Elementární bytosti trpí našimi výbuchy vzteku, nenávistí, egoismem atd. Ani nejvyšší úroveň Země není ušetřena zhoubné činnosti člověka. Naše civilizace je civilizací světskou, málokdo si uvědomuje, že vše kolem něj, celá planeta včetně lidí je sakrální, svatá, málokdo prožívá svůj život jako svátek, pro málokoho je každá jeho činnost obřadem.

Marko Pogačnik, vědom si tohoto stavu, věnuje veškeré své úsilí už celou řadu let léčení Země. Přitom však neustále zdůrazňuje - a z předchozího textu to i vyplývá - že základem léčení Země je vnitřní proměna každého z nás. Uvědomíme-li si své spojení s dimenzemi Země a svůj vliv na ně, začneme měnit své chování, ale i své myšlení a pociťování. Projekty Marko Pogačnika, a to říká on sám, jsou pak jen jakýmsi hašením požárů.

Pro léčbu krajiny vyvinul Pogačnik celou řadu metod. Jednou z nich je tzv. litopunktura. Na postiženém místě krajiny, např. v nefungujícím vitálně energetickém centru, je vztyčen kámen (řecky lithos), který bývá navíc opatřen speciálním obrazcem, kosmogramem, odpovídajícím identitě daného místa. Kámen však mohou nahradit lidé: na postiženém místě může skupina lidí zpívat tóny (léčba zpěvem), představovat si léčivé barvy (vizualizace barev) nebo např. tančit speciální tance, jejichž krokový vzor je zase kosmogramem daného místa.

Aby taková léčba mohla být vůbec provedena, musí mít člověk schopnost tyto nehmotné dimenze reality vnímat. Součástí všech projektů krajinné léčby Marko Pogačnika jsou proto semináře, na nichž se zájemci učí prohloubenému vnímání. Neboť podle Marko Pogačnika jde o schopnost, která dříme v každém z nás a jde pouze o to probudit ji. K tomu také vytvořil řadu cvičení, které si pak mohou zájemci ve skupinách nebo individuálně procvičovat.

Marko Pogačnik je také autorem několika knih v němčině a angličtině. U nás vyšly jeho Elementární bytosti - emocionální úroveň Země, právě vychází Škola geomantie a do konce roku by měly vyjít Cesty léčení Země. V květnu loňského roku se také uskutečnil jednodenní seminář krajinné léčby v Praze, na který naváže letos na konci července další pražský, tentorkát víkendový seminář s Marko Pogačnikem.

Zájem o krajinoléčebnou činnost Marko Pogačnika se rok od roku zvyšuje a po celé Evropě dnes existují skupiny lidí, které meditacemi, rituály apod. posilují nehmotné dimenze Země. V letošním roce dochází k jejich propojování a koordinaci činnosti a vzniká tak "živá síť geomantie a proměny". Vědomí si toho, že Země je živá a potřebuje naši pomoc, se probouzí.

Radomil Hradil

© 2024 - n3t.cz - Joomla Webdesign