nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu
Obecně řečeno, každá meditace rozvíjí mysl některým směrem a způsobem. Společným znakem všech hodnotných druhů meditace je to, že mysl zároveň čistí a kultivují. Ale i tak existuje nejen mnoho druhů, nýbrž i několik základních typů těchto praktik. Rozdíl je nejen ve volbě různých meditačních objektů, nýbrž i v tom, jak mysl k meditačnímu objektu přistupuje, jak a k čemu ho používá. (To se týká i meditací, které žádný specifický objekt nepoužívají.) Dále bude prospěšné si uvědomit, že se v podstatě nejedná jen o různé typy meditační praxe, nýbrž zároveň o různé duchovní orientace, které mají (nebo alespoň měly mít) svůj specifický dopad i na styl života.
První typ: Meditační soustředění na jeden vybraný meditační objekt mysl především zklidňuje, zpevňuje, zjemňuje a sjednocuje. Pomocí ušlechtilé motivace a silné koncentrace se meditujícímu může podařit svoji mysl beze zbytku "vyplnit" meditačním objektem. Za takových okolností se běžné mentální rozruchy a znečištění vůbec nemohou projevit – není jim dána ani příležitost, ani prostor.
Vnitřní čistota otevře mysl ke vnímání velmi subtilní radosti a blaženosti. Racionální rozbory, úvahy a debaty se v tomto směru duchovního vývoje nedoporučují, protože víří mentální "kal"; zato víře a inklinaci k "Nejvyššímu" bývá vyhrazeno nejpřednější místo. V procesu této meditační praxe mysl čím dál víc opouští světskou úroveň a napojuje se na vyšší frekvence jemnohmotného nebo dokonce nehmotného vědomí. Je samozřejmé, že taková duchovní praxe se promítne i do způsobu života. Hrubohmotný smyslový svět bude vnímán jako poutající zátěž, éterické "průniky" do jemnohmotných a nehmotných úrovní reality budou podle situace posuzovány spíš kladně. Velká důležitost bude věnována všemu, co mysl čistí a zjemňuje: striktní vegetářství, smyslová abstinence, extrémní čistota v zacházení s penězi, radostná pokora. Pokročilá stadia tohoto typu meditace ústí do mentálních absorpcí, kterým říkáme vnory. Silná intenzita vnorů bývá přirovnávána k různým úrovním božského vědomí. Čistá motivace a dlouhodobé soustředění na jediný objekt mysl integruje, někdy také připraví a předznamená k prožitkům sjednocení. Zážitky vnorů mohou zůstat bez dalších obsahů; někteří meditující mohou ale prožít sublimní mystickou zkušenost splynutí s "Nejvyšším". Pocit osobního vyčleněného "já" prochází velkou transformací, která může vyústit až do vědomí universální všeobsahující jednoty.
Pokročilí stoupenci těchto duchovních směrů bývají nápadní svojí mentální transparencí, čistotou a éteričností. Transformační účinky této meditace mohou být krátkodobé i dlouhodobé; v kontextu buddhistických nauk ale budou vždy chápány jako "zvratné". V buddhismu je tento typ mentální kultivace používán hlavně v základní "střídmé" formě, mystickým zážitkům nebývá přisuzován žádný speciální význam. Některé soudobé buddhistické meditační systémy se vysokým úrovním této meditace systematicky vyhýbají s vysvětlením, že blaženost vnorů zpravidla vede k ulpění, které zablokuje další duchovní vývoj.
Nyní druhý typ: Meditace ve směru neduality překonává upřednostňování a polaritu lidské mysli a jde cestou splynutí protipólů. Praxe zdůrazňuje jsoucnost fenoménů, ne jejich obsah nebo význam. Mluví se o "takovosti", někdy také o "prvotním" vědomí. Duální kategorie jako správný-nesprávný, dobrý-zlý zde dojdou jen vlažného ocenění. Rozdíl mezi posvátným a profánním bývá setřen úplně: tento druh praxe se nevyhýbá světské úrovni vědomí. Často se zde setkáme s postojem, že není třeba dělat něco jiného, než co děláme, není třeba jít někam jinam, než kde jsme, není třeba stát se někým jiným, než kým jsme, není třeba dosáhnout něčeho dalšího k tomu, co je již v nás a co již máme. Meditace je někdy presentována ve formě "nemeditace". Jestli vůbec nějaký cíl je předložen, pak je to cesta sama. Důležitost osvícení bývá marginalizována poznámkou, že každý je již plně osvícen tak jako tak. Sebestředný pocit "já-moje" a deformace mysli s tím související jsou korigovány splynutím objektu se subjektem. V praxi to znamená, že vnímání se osvobodí od dvojnosti subjektu vnímajícího objekty. Prolne-li se v pokročilém stadiu i příjemné s nepříjemným, praxe dostane rapidní spád. Vysoká realizace v tomto směru se mnohdy týká nečekaného uvědomění, že nikdy nebylo nic v nepořádku ani se světem, ani se mnou samým. Pokročilé stavy tohoto vývoje mohou nabrat dost nezvyklé gradace, které se dají označit jako "ztřeštěná moudrost", jak ji známe třeba od zenových mistrů. Životní projev realizovaných lidí dokáže být impulsivní a paradoxní.
Zajímavé, není-liž pravda. Ale pokračujme ve výčtu. Jako třetí bych zde uvedl meditaci vhledu, která je příznačná pro původní Buddhovo učení. Tato meditace vede meditujícího k proniknutí skrz i ty nejsubtilnější úrovně iluze. Vhled je cesta do podstaty; je to nebývale nekompromisní cesta za nejčistší a nejzazší úrovní pravdy a skutečnosti. Meditace vhledu zvaná vipassaná umožňuje čím dál jasnější pohled za kulisy světa i sebe sama. Jejím nosným principem je všímavá pozornost a jasné uvědomování. Cílem této cesty je překonání nevědomosti vhledem a poznáním. Závěrečná realizace nibbány bývá přirovnávána k procitnutí z těžkého snu. Chtivost, nenávist a s tím související pozitivní nebo negativní ulpívání jsou vnímány jako základní faktory, které deformují mysl – tudíž i to, jak vnímáme skutečnost. Mezi jasností vhledu a úrovní "odulpění" je direktní vzájemný vztah. Mysl, která je ovládána prvky žádosti a odporu, je jak zprohýbané zrcadlo, které není schopné podat správný obraz skutečnosti.
Sebestředný pocit "já-moje" vytváří jednu z nejtěžších deformací našeho vnímání reality. Tento fenomén známe dobře např. z historie lidského pojetí kosmologie. První obraz vesmíru byl geocentrický, kde iluze zaujala centrální pozici: "naše" Země byla samozřejmým, nediskutovaným centrem celého univerza. Jak dlouhá (bolestná i radostná) byla cesta k poznání, že celý náš solární systém je nepatrnou, v principu zcela průměrnou součástí celkové rotace hmoty okolo středu naší galaxie a že v nesmírných množinách galaxií ta naše nezastává žádné speciální postavení. Trochu obdobný vývoj postupného odkládání sebestředných iluzí čeká i na meditátora vhledu. Vpravdě, s pocitem "já" je to ještě mnohem horší než s kosmologií: v oblasti ega naše ulpění je vystupňováno až do intenzity plné identifikace a ztotožnění se s pocitem "já". Tuto bazální deformaci naší mysli koriguje meditace vipassaná direktním vhledem do podstaty vlastní bytosti. Meditující pak může vidět, že tu jsou rychlé, vysoce komplexní tělesné a mentální funkce, které vytvářejí dojem života a vlastní identity, že ale na nejhlubší úrovni vhledu v těchto složkách naší bytosti nepřebývá žádná neměnná trvalá instance, kterou by bylo možné označit jako pravé ego nebo "já". Tato realizace pravdy vede k nevyslovitelnému bytostnému osvobození. (Zdůraznit se sluší, že cílem není ztráta vlastní identity, nýbrž odložení ulpělosti na egocentrickém pocitu "já".)
V meditačních systémech tohoto směru pozornost bývá věnována nejen tomu, co se děje, ale i tomu, jak se to děje. Podstatné místo v nauce má i rozeznání základních společných charakteristik všech mentálních i materiálních jevů, tj. pomíjivost, neuspokojivost a bezpodstatnost. V pokročilejších stadiích si mysl začne všímat nejen svých objektů a stavů, ale i vlastních funkcí: začne vidět sama sebe. To je zásadní rozdíl vzhledem k normálnímu stavu, kdy naše mysl žije téměř výhradně v obsazích svých vlastních projekcí. Stupně realizace tohoto směru spirituálního vývoje byly v buddhismu odpradávna označovány jako nezvratné. Pohled "probuzeného" člověka na světské dění a zápolení je podobný pohledu starého moudrého člověka na chumel dětí v parku. Vhledem osvícený člověk bývá naplněn vnitřní "prostorností", úsměvem a mírem.
Mettá Ashin Ottama
Mettá Ashin Ottama je autorem knihy Karma, přerozování, samsára – Soudobý pohled na tři témata Buddhovy nauky, kterou právě vydalo nakladatelství Dharma- Gaia
