Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Šamanismus elektronického věku

Jsme dětmi postmoderního věku. Ve starých dobrých dobách prehistorických byla naše lidská existence vystavena přímé konfrontaci se světem fyzické síly. Nutností bylo především nezmrznout, neumřít hlady, nenechat se sežrat šelmou. Obstát ve "volné soutěži" přirozeného výběru. Těmto vnějším okolnostem se přizpůsoboval i náš vnitřní, duchovní život.

Šamanismus, jako nejstarší a "nejsyrovější" duchovní disciplína, vzývá božstva v podobě Slunce, Měsíce, hvězd. Jako prostředek k překročení omezené lidské mysli a dosažení úrovně božství používali šamani zejména akustických, vizuálních a psychotropních prostředků. Posvátné bubny a rituální chřestítka. Magické zírání do plamenů ohně, uctívání blesku. Psychotropní rostliny jako psylocibinové houby, mezkal, konopí. Tyto a další propriety dávaly šamanům i laickým členům kmenového společenství možnost překročit hranice individuálního, omezeného, přízemního vědomí a umožnovaly spojení s kosmem.

Z těchto prapůvodních, s přírodou úzce spojených, náboženských systémů mnoho nezbylo. V našem světě se jen marně snažíme najít nějaký bezpečný, přirozený prostředek k navázání tohoto spirituálně-intimního spojení s Univerzem.

Elektronická realita

Touha či potřeba po tomto spojení však stále přetrvává. Je sice pravda, že se najde nejeden psycholog, filosof či vědec, který dokazuje, že tato touha po dosažení spojenectví s božstvím je útěkem od reálného života, kompenzací infantilních bloků (kdy si místo otce, v dospělosti nacházíme velkého tatíčka - Boha), či realizací neukojeného libida. Že je dnes mezi duchovními hledači spousty neurotických, dětinských a neukojených jedinců nelze popřít. Neuróza je však přirozeným produktem života v současné odcizené, neautentické realitě. Co však vedlo šamany v dávných dobách k takovému úsilí? Nikoli neurotické nutkání, nýbrž přirozený instinkt.

Chceme-li vystoupit z naznačeného odcizeného bytí je třeba akceptovat následující:

  1. Jen těžko najdeme v dnešní době v našich končinách skutečného šamana. Najdeme zdatné obchodníky se šamanismem, ne nepodobné dealerům herbalife. Najdeme pomatence za šamany se vydávající. Nikoli však šamana s přirozenou autoritou.
  2. Klasická monoteistická náboženství (katolicismus, ortodoxní judaismus a islám) jsou buď komickou pietní záležitostí nebo důmyslné politické konstrukce k ovládání oveček. Nejde o cesty k dosažení harmonie, spojení s Bohem.
  3. Buben, oheň, šamanské masky, žhavé uhlíky, indiánská sauna... - ano to vše je bezesporu velice dobrým prostředkem k dosažení spojení s božstvím. Pro praktický život běžného člověka se však jedná spíše o archaismus. Neodsuzuji - konstatuji, že běžný duchovní hledač si sice jednou dvakrát do roka vyjede s přáteli na šamanskou slavnost, ale chce-li spiritualitu začlenit do svého běžného každodenního života, stane se spíše do sebe uzavřeným podivínem.
  4. Konopí, houby, LSD a další "pochoutky pro mozek" jsou jistě mocnými prostředky pro dosažení alespoň krátkodobého spojení s Bohem uvnitř. Naší kultuře však bude trvat ještě několik desítek let, než se na vás přestane dívat jako na feťáka, který potřebuje léčit, než bude akceptováno, že užívání těchto látek je zcela legitimní prostředek k sebenalezení. Zatím převládá veliká neznalost na straně nadšenců a směšná hysterie na straně odpůrců.

Jak z toho ven? V dnešní době a v nejbližší budoucnosti se jeví jako nejsmysluplnější cesta k sebehledání bez rizik audiovizuální stimulace. Ano, právě ty, do očí blikající a do uší bušící stroje, ke kterým má (měla) většina z nás takový odpor. Přiznám se, že i můj názor na tyto mašinky prodělal nebývalý vývoj. "Je to odporná technika", "Možná vhodné jako doplněk pro natvrdlé začátečníky, berlička pro ty co nejsou schopni ponořit se jinak" atp. Přístroj jsem přitom vyzkoušel jen několikrát. Odpor (ať již k technice, k "drogám", sexu...) je nedůstojný duchovně zaměřenému člověku. A tak jsem si tu ďábelskou mašinku prostě půjčil na měsíc.

Prvotní experimenty mi připadly jako něco mezi návštěvou matějské pouti a přiblblým audiovizuálním cirkusem. Při šestém či sedmém sezení s přístrojem jsem byl zaskočen mnohovrstevným účinkem: vytržení mysli z vnějšího prostředí, úplné "rozpuštění" myšlenek, proplouvání mozkovými centry až k srdci, k blažené radosti z toho, že jsem. Velmi podobné, jako když praktikujete hyperventilaci (holotropní dýchání), hypoventilaci (náročná jógová cvičení), nebo si dáte pár "doušků" konopného kouře.

Zkusil jsem aplikovat přístroj i několika pacientům, kteří mne vyhledali. Ve všech případech se jednalo o různé formy neurotických obtíží. Pravdou je, že u dotyčných nebylo působení přístroje hned tak razantní. Při prvních experimentech byl charakteristický neklid až úzkost z toho, jak přístroj působí. U některých pacientů se objevil až lehký třes končetin. Po cca třetím, čtvrtém sezení s přístrojem tyto úzkostné symptomy odpadly, objevily se však negativní vzpomínky z minulosti. Nazval bych to spontánním projevem regrese. Tato fáze léčení je sice pro klienta nepříjemná, avšak zároveň úlevná. Teprve až při desáté až dvanácté aplikaci bylo možné říci, že se klienti (obyčejní lidé, kteří nikdy nepraktikovali jógu, meditaci ani transovní techniky) dostávali ke své prapodstatě - k duši. Postupně začali nacházet svou identitu - zbavovat se neurózy.

Porovnám-li terapii neuróz pomocí audiovizuálních přístrojů s metodami, které jsem doposud používal v běžné praxi, nezbývá než konstatovat, že audiovizuální stimulace poskytuje minimálně stejný léčebný potenciál jako hypnóza. Oproti ní má však jednu nezanedbatelnou výhodu: uvolňuje terapeutovi ruce, neboť se nemusí vysilovat navozováním a udržováním hypnotického stavu, o to více se může věnovat např. biotronickému působení apod.

Další výhodou těchto mašinek je jejich využití v autoterapii či v oblasti individuálního sebeobjevování, duchovní cesty. Možná vám sebeobjevování pomocí audiovizuální stimulace může připadat stejně směšné jako virtuální sex místo sexu opravdového. Podívejme se však na tuto problematiku reálněji. Chcete-li na sobě pracovat a bydlíte v paneláku, máte rodinu, či prostě nedostatek klidu a soukromí, pak právě pro vás je audiovizuální stimulace tou nejlepší cestou k sobě sama. Netvrdím, že při použití přístroje nepotřebujete klid, jsem však přesvědčen, že schopnost odpoutat se od vnějších rušivých vlivů je s přístrojem (hlavně pro začínající hledače) mnohem snažší.

"Vzhůru do elektronické reality!" chtělo by se zvolat. Obávám se však, že odpor je duchovní nemocí nás všech, nemocí, která se léčí těžce a dlouho. Úměrně tomu jak dlouho bude přetrvávat váš odpor, tak dlouho budete stagnovat na své cestě k sebenalezení.

Experimenty

Přiznám se otevřeně, že jsem do velké míry propadl kouzlu audiovizuální stimulace. Neb jsem člověk nadprůměrně zvídavý, rozhodl jsem se začít s touto oblastí experimentovat, jak se dalo.

Prvotní myšlenkou pro mne byla kombinace audiovizuální stimulace s jinými známými technikami transu. Audiovizuální mašinky mají nepřeberné množství různých programů, které působí na relaxaci, zvýšení energetického potenciálu, zlepšení učení (zapamatování a rozpomínání), transformaci osobnosti atd. Víceméně všechny programy mají jedno společné: rytmus. Do očí i uší proudí specifické rytmické vibrace, které žádoucím způsobem mění bioelektrickou aktivitu mozku. Velmi často jsem se při aplikaci přístroje dostal do zvláštního halucinogenního prožitku: jako bych zíral do ohně a poslouchal šamanský buben. Při jedné aplikaci mne navíc "popadla" jakási potřeba v rytmu dýchat. Plynule jsem prohluboval dýchání, začal dýchat ústy, zrychloval. Trans, kterého jsem následně dosáhl byl, myslím, plně srovnatelný s těmi nejrazantnějšími technikami, které jsem doposud poznal - s tou výhodou, že jeho trvání bylo pod přímým "dohledem" audiovizuálního programu.

Pravda, tyto a podobné experimenty, nejsou asi vhodné pro úplné začátečníky, avšak pro náročné hledače je mohu jen doporučit.

Budoucnost

Audiovizuální stimulace bude hrát v budoucnosti jistě významnou úlohu jako cesta k znovuobnovení psychické a psychosomatické rovnováhy, k duchovnímu hledání i sebeobjevování.

Je však třeba zmínit i vliv na oblast, která je (a bohužel asi bude) snadno přehlížena a podceňována z pohledu dosavadních duchovních cest: zbavování se odporu. Odporu k novému, který je cítit nejen u ortodoxních jógínů, buddhistů, súfistů, ale u všech příznivců tradicionalismu.

V dlouhodobější perspektivě lze očekávat nejen zkvalitňování jednotlivých audiovizuálních produktů, nýbrž i jejich zlevňování. Nelze nevidět, že obyčejný člověk musí na audiovizuální mašinku šetřit několik měsíců. Překvapuje mne, že u nás (nevím, jaká je situace v zahraničí) doposud nevzniklo něco jako "duševní salón" specializující se na poskytování bohulibých prožitků skrze tyto přístroje. Vyškolit x-členný personál k obsluze audiovizuálních stimulátorů je jistě snažší než vyškolit stejný počet lidí umění hypnózy. Myslím, že vznik takovýchto audiovizuálních studií je za dveřmi.

Informační zdroje

Jste-li nadšenci, kteří potřebují více informací, mám jeden zajímavý postřeh. Oblast audiovizuálních přístrojů je u nás, myslím velice erudovaně, podporována publicistickými počiny J. M. Valucha. Za svůj život jsem prostudoval stovky knih zabývajících se různými tradičními i novátorskými přístupy, co se týče sebeobjevování, psychologie, filosofie, etnografie...

Málokdy se však setkáte s knihou, která vám pomůže tak snadno a lehce pochopit fungování mozku a nervové soustavy. Mozek je přitom řídicí soustavou organismu - i z laického hlediska je tedy jasné, že mozek je důležitější orgán než žaludek. Přesto víme dnes o žaludku podstatně více informací než o mozku. Literatura o interním lékařství je neuvěřitelně obsáhlá, podobná, kvalitní. Neurologové buď zaspali dobu, nebo nečetli Valucha - chtělo by se říci.

Neurotechnologie, mozek a souvislosti, publikace která se dočkala již třetího vydání, je právě tou knihou, která může být pro obyčejného člověka srozumitelným úvodem do teorie mozku a nervstva, nebo pro člověka znalého fantastickým shrnutím všeho, po čem jste se doposud pídili v desítkách rádobyučených knih.

Michal Fabian

© 2024 - n3t.cz - Joomla Webdesign