Ročník 2004 Ročník 2003 Ročník 2002 Ročník 2001 Ročník 2000 Ročník 1999 Starší čísla

Co dají velikonoce člověku neznalému vznešených symbolů

Velikonoce současnosti se v našich národních podmínkách dají vnímat také jako paralelní soužití dvou světů. Toho křesťanského, kdy si znovu a znovu připomínáme Kristovu oběť, a toho lidového, který se roztříštil do obyčejů, lišících se od vesnice k vesnici, od města k městu. Vzpomínám někdy s kamarády na velikonoce našeho dětství a jinošství. Je zajímavé, nakolik nám, "duchovním bytostem" ulpělo v paměti z kázání v kostele, kam jsme pravidelně s rodiči o velikonocích chodili. Většinou odlesk obřadu, slavnostní atmosféra, zima, kterou jsme vnímali na tvrdých lavicích intenzivněji než dospělí, kázání, které nám připadalo strašně dlouhé a písně, při kterých jsme s údivem pozorovali hádavého souseda i jeho nepříjemnou manželku (často nám nadávala přes plot, když měla podezření, že si poblíž budeme hrát na Indiány), jak pokorně a svorně spolu s ostatními mění své chování v tom zvláštním světě s panem farářem vpředu a ateistickými manžely vzadu, co doprovodili své ženy a čekali, až to vše skončí, aby mohli do hospody.

Nejsilnějším zážitkem bývá zpravidla ten, jak Franta po tom, co jsme obešli všechna hezká i ta škaredá děvčata z vesnice, zvracel na schodech u jejich domu nebo jak nás jistý chalupář nalil kořeněným vínem natolik, že jsme nevydrželi stát na přímém slunečním světle a nutilo nás to potácet se někam do stínu.

Nejsilnější zážitky se vrývají do mozkových závitů tehdy, když člověk žije život naplno. Tak naplno, jako jistý mladík, který o velikonocích cestoval dálkovým autobusem, když předtím pozřel směsici podezřelých chlebíčků a starý uleželý guláš. Cestou dostal tak intenzivní střevní pohyby, že počítal každou vteřinu do doby, než autobus zastavil na regulérní zastávce, načež se vyřítil do prvního vchodu, aby požádal o azyl v nejmenší místnosti v domě. Na tento zážitek jistě nezapomene a bude to předmět mnoha a mnoha regresí do minulých životů, až se několikrát znova narodí. Jen si vzpomeňte, nemáte v dopravním prostředku občas silné nutkání vystoupit? V minulém životě jste nejspíš něco zkaženého snědli.

Možná si někdo klade otázku, co mají tyto neestetické zážitky společného s ušlechtilým duchem velikonoc. No přece to, že jsme si jako lidé tyto velikonoce vytvořili k obrazu svému. Kdybychom byli anděly, pěli bychom někde na kůrech nebeských. Takto, coby lidé, se opíjíme, tlučeme děvčata chráněným jalovcem schválně přes holé části nohou, nevidíce v nich budoucí ušlechtilé bytosti a matky, ale kořist, jíž je radno se pomstít za to, že nás, coby neukojené mužské plémě, ignorují a dráždí.

Děvčata nám tlučení oplácejí v duchu emancipace. Známe dokonce rodiny, kde ženy a dívky vstávají dříve než muži, z úkrytů vytáhnou mistrně zhotovené pomlázkové náčiní a s gustem vyšlehají ospalé méněcenné mužské plémě, které zcela nemužsky ječí a schovává chlupaté okončetiny pod deku. Horrendum!! Kam jsme to dospěli? Kde je čiré, agresivní Jang a pasivní, přijímající Jin? Svět se nám nějak zakalil. Monádu snad kdysi objevil orientální kuchař, který přidal kakaový krém do čínské bábovky a po prvním míchnutí vařečkou spatřil zajímavý tvar, který si člověk dvacátého století důvěřivě dává pod židli, aby odrušil geopatogenní zóny.

Kdo z lidí, kteří se rok co rok válejí zpiti do němoty po chladných příkopech našeho milého venkova, vnímá symbol Beránka? Kdo z mládeže, která místo vajec do pytlíku sbírá Becherovku do žaludku, vnímá tradici? Zrovna tak, jako se Vánoce staly svátkem obžerství a hromadění předmětů pod umělý symbol přírody, Velikonoce se stávají Svátkem kymácející se podlahy či Slavností násilného střetu pohlaví. Nařežeme děvčatům, obrátíme do sebe další náprstek toho, co dům dá, načež pokračujeme dále, abychom, řečeno slovy učeného jógína, prováděli k večeru intenzívní vamana dhauti či šavásánu na loži s obutýma botama.

Máme pocit, že tradice našeho mládí se rozmělňují vlivem civilizace? Nebědujme, nelomme rukama. I ten opilec, který na nás mává pometlem, je Boží výtvor. Co nám jenom chce říci?

Člověče, proč se pozastavuješ nad mým stavem? Pojď, napij se také a budeme kamarádi. Necpi se tou pšenicí, vykašli se na pití slané vody, dej pokoj se zeleninou. Chceš-li mne pochopit, zachránit, chceš-li, abych ti rozuměl, pojď, budeme mluvit mým jazykem. Nedělej ze sebe něco lepšího jenom tím, že nepiješ. Já piju, abych zapomněl na to, jak žiju. Ty žiješ zdravě, abys zapomněl, že musíš jednou odejít. Já jsem opilec, ale věřím, že boží syn přišel a sklonil se až ke mně, abych mu porozuměl. Myslíš, že kdyby tu byl, že by si se mnou teď připil, nebo by mi kázal, že pít se nemá?

Kde je o Velikonocích tvé místo, člověče? Víš to na sto procent?

Stanislav Musil

© 2018 - n3t.cz - Joomla Webdesign